Quijotů si važme – i přesto, že jim tak málo rozumíme

Rozhovor s režisérkou Lindou Keprtovou

Divadlo F. X. Šaldy připravilo poslední operní premiéru tohoto roku. Bude jí opera Julese Masseneta Don Quichotte. Dílo psané pro Monackou operu v Monte Carlu, kde mělo také 19. února 1910 premiéru, patří k posledním Massenetovým velkým úspěchům. Premiéra liberecké inscenace se koná právě dnes večer.

V opeře na slavný Cervantesův námět použil Massenet a jeho libretista Henri Cain veršovanou hru Rytíř dlouhé postavy, jejímž autorem je francouzský básník Jacques Le Lorrain. Impresário monackého divadla počítal již při vzniku opery s tím, že titulní role se zhostí slavný ruský basista Fjodor Šaljapin, který v Monte Carlu často hostoval. Byl to právě Šaljapin, který na premiéře sklidil největší úspěch a značnou měrou se zasloužil o její mezinárodní popularitu. V této roli hostoval v roce 1934 i v pražském Národním divadle. Roli krásné Dulcinée psal Massenet pro svou tehdejší múzu, mladou anglickou zpěvačku Lucy Arbell.

Massenetovu operu v libereckém divadle hudebně nastudoval a diriguje šéf opery Martin Doubravský, režisérkou inscenace je Linda Keprtová, kterou jsme požádali o krátký rozhovor.

Postava Dona Quijota (ve francouzštině Quichotta) je řekněme “notoricky” známá. Jak působí na vás tento rytíř – snílek?

Kdyby mě pozval na kávu, zcela jistě bych šla. Zcela jistě bych se do něho musela zamilovat – pro jeho lidskost, otevřenost, pro jeho něžnou dlaň. Zcela jistě bych naslouchala a snažila se polemizovat s jeho osobností. Zcela jistě bych však věděla, že káva už je dopita a já jsem měla býti již dávno na jiném místě, v jiný čas. Však pro tu krátkou chvíli, pro dotek jeho myšlenky, bychom se v té malé zaplivané kavárně měli sejít všichni.

Quijote je sice na jednu stranu známý, ale možná se také stal exemplářem šuplíků s povinnou školní četbou, kam se nikdo nedívá. Všichni ho známe, ale nikdo ho nečetl. Četla jste ho vy?

Na přímou otázku, přímá odpověď. Ano četla, ale s velkým sebezapřením. Cervantesův román pojednává Quijotovo téma zcela jinak, než jak se ho dotýká Massenotovo zpracování. Cervantes nastínil, naznačil, pobavil. Massenet, alespoň pro mě, pootevřel téma  bolesti, jež přichází ze samé podstaty lidské existence.

Myslíte si, že Quijote může být živý, dnešní hrdina, nebo je na něm zajímavé právě to, jak dnešní není?

Don Quijote je fenomén svého vlastního žití. Jest osobou přicházející s ideou, s názorem, s neutuchající touhou změnit svět. Snad kolem nás takoví lidé žijí, snad neuničí je pochyby a samota, snad je dokážeme rozpoznat, a alespoň na chvíli se k nim přiblížit. Quijotů si važme – i přesto, že jim tak málo rozumíme.

Na co v inscenaci kladete největší důraz?

Snad se nám podaří poodkrýt dva, pro mě nejdůležitější momenty, které v celém tématu spatřuji. Prvním z nich jest ona snaha jedince vypořádat se světem, který jej obklopuje. Se světem nepřehledným, otevřeným a schouleným zároveň, se světem umělého řádu, světem, do něhož bojovně přináší Don Quijote své beznadějné poselství. Další okamžik se nám pak poodkrývá díky přátelství dvou hlavních postav, Quijota a Sanchi. Přátelství, které v nás vyvolává závistivou slabost.

Jak se vám spolupracuje s libereckým operním souborem?

Každé mé slovo bude nyní znít jako klišé, odpusťte. Avšak mám pocit, že jsem se na začátku své profesní kariéry nemohla potkat s lepší atmosférou, než jakou mi připravil liberecký soubor. Ano, s libereckým souborem se mi spolupracovalo krásně, otevřenost a snaha tu byla tak nějak automatická, nenásilná. A slušelo by se všem ze srdce poděkovat. Protože jsem však lehce pověrčivá, učiním tak, s dovolením, až po premiéře.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů a krásné dny.

Jules Massenet:
Don Quichotte
Dirigent: Martin Doubravský
Režie: Linda Keprtová
Scéna a kostýmy: Marie Blažková
Sbormistr: Martin Veselý
Choreografie baletních výstupů: Martin Goga
Orchestr, sbor a balet Divadla F.X.Šaldy
Premiéra 23. listopadu 2012 Šaldovo divadlo Liberec

Dulcinée – Kateřina Jalovcová / Dana Šťastná / Jana Wallingerová
Don Quichotte – Jiří Přibyl / Pavel Vančura
Sancho – Filip Bandžak / Anatolij Orel
Pédro – Lucie Kašpárková / Lívia Obručník Vénosová
Garcias – Lucie Kašpárková / Věra Poláchová
Rodriguez – Michal Bragagnolo / Dušan Růžička
Juan – Miloš Guth / Dušan Růžička
Vůdce banditů – Pavel Hejl / Marek Sýkora

www.saldovo-divadlo.cz

Foto Petr Zbranek