Quo vadis, Opero?

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Rozhovor s uměleckým ředitelem Opery Národního divadla Petrem Kofroněm


Vážený a milý Petře, promiňte, že začnu poněkud ze široka tichou vzpomínkou na historickou předchůdkyni samostatné Státní opery Praha, Velkou operu 5. května, jejíž existence byla po pouhých třech sezonách přervána v roce 1948 násilnou fúzí s operním souborem Národního divadla. Po studiích archivních pramenů jsem svého času došla k názoru, že Národní divadlo tenkrát polklo Velkou operu zejména proto, že mu příliš konkurovala svou podnikavostí. Byla v podstatě mladým generačním divadlem (začínali tam Václav Kašlík, Karel Ančerl, Josef Svoboda, mnoho mladých pěvců, mezi nimi například Milada Šubrtová, v čele nově vzniklého Divadla 5. května stál roku 1945 o generaci starší Alois Hába). Příkladem rozdílné poetiky operního souboru Divadla 5. května a tehdy velmi kvalitní opery Národního divadla může být už první inscenace v Divadle 5. května, Smetanovi Braniboři v Čechách, které dirigoval a režíroval Václav Kašlík ve scénografii Josefa Svobody. Na točně spočíval zpočátku utajený půdorys hákového kříže. Národní divadlo tehdy obnovilo inscenaci Ferdinanda Pujmana, jejíž první verzi vytvořil tento známý zakladatel české moderní operní režie už v roce 1924 pro cyklus Smetanových oper. Tedy aktuální téma a živé divadlo v pozdější Velké opeře, jak se později divadlo přejmenovalo, a Pujmanova poněkud věkovitá inscenace s malovanou horou Říp v pozadí. Jako by mezi nimi leželo dvě stě let… Naproti tomu o nějaké to desetiletí minulého století později samostatná Státní opera Praha, které jsme velmi fandili (oddělila se od Národního divadla roku 1992), slibovala víc, než nakonec dokázala splnit, ač vytvořila i několik výtečných inscenací. Postupně se kvalitativně i finančně zruinovala víceméně sama také díky nejmenovaným zlatokopům nebo neumětelům, kteří s ní občas manipulovali. Začalo jí jít o existenci. Byla připojena k Národnímu divadlu ve chvíli, kdy už umělecky i finančně živořila. Domnívám se, že udržení tohoto operního „dvojsouboří“ pod hlavičkou Národního divadla je v této chvíli jediná reálná možnost pro udržení a doufejme i pro umělecké rozvinutí dvou operních souborů v Praze. Na tiskové konferenci k zahájení této sezony jste, Petře, říkal, že existence obou souborů byla vaší podmínkou pro vstup do funkce uměleckého ředitele Opery Národního divadla.

Já se vrátím v historii ještě dál, do doby, kdy existovalo v budově nynější Státní opery Nové německé divadlo – Neues deutsches Theater. Dějiny tohoto operního divadla jsou obdivuhodné. Jsou světově významnou tradicí, která i dnes zavazuje. Máme dvě opery, tak jednu z nich zrušíme? Vždyť je to nesmysl! Ty dvě opery tu byly i po druhé světové válce, existují tady pořád. Někdy se vyprofilovaly, někdy se trošku překrývaly, ale byly tu stále. Spíš je tu jiná otázka, která se však týká celého našeho státu: zbavili jsme se Němců, zbavili jsme se Židů, teď se zbavujeme Romů, ale pak nevíme, co s tím.

Někteří moji kolegové tvrdí, že od chvíle, kdy z Prahy zmizelo německé obecenstvo, které si po otevření Národního divadla postavilo u hlavního nádraží své operní divadlo, v němž sídlí nynější Státní opera, ztratila tato druhá pražská opera svůj smysl. Co je pro vás silnější motivací, to aby v Praze zůstala dvě operní divadla, nebo si myslíte, že spojíme-li je do jednoho kadlubu, postačí to?

Od těch vzletných slov, která jsem řekl před chvilkou, se musím úplně obrátit do praktické oblasti. Opera Národního divadla má v historické budově tak limitované provozní možnosti, že tam není možné dělat plnohodnotný operní program. Je to otázka prostoru, střídání se s ostatními soubory Národního divadla, otázka zkušeben a tak dále. Z toho důvodu je tu ta druhá opera, Státní opera, která je vlastně autonomní operní dům, v němž se, když budou peníze, dá dělat repertoár, který se nedá z provozních důvodů hrát v budově Národního divadla. Co se týče obecenstva, myslím si, že ptáme-li se, jestli jsou dvě opery pro Prahu moc, nebo málo, ptáme se špatně. Jejich hrací plán se prostě musí přizpůsobit poptávce. Tak budeme něčeho hrát méně, něčeho více.

No dobře, a když budete odpovídat na to, jaká bude poptávka, tak to znamená, že půjdete i s výběrem oper níž, do jednodušších poloh, aby do těch divadel konzervativní, nepříliš zkušený český divák chodil? To znamená Traviata a podobně?

Ve Státní opeře je to, myslím, úplně jednoduché. Obecenstvo tam chodí na osvědčený romantický repertoár, tam si člověk nemůže nic vymýšlet. A dělat takové ty takzvané projektové inscenace, to znamená, abychom tam hráli svůj stálý repertoár a občas připravili na tři čtyři reprízy nějaký projekt, to myslím není pro Státní operu zrovna šťastné. Takže neřekl bych, že bychom šli po dramaturgické stránce níž, ale (byť to zní ode mne nezvykle) měli bychom sáhnout do onoho konvenčního repertoárového rezervoáru a udělat ho inscenačně a hudebně dobře jako každý standardní operní dům v Evropě. To je moje jediná ambice.

Promiňte, ale v této sezoně bude premiéra Verdiho Simona Boccanegry v Národním divadle a Wagnerův Tannhäuser ve Státní opeře.

Já nerad komentuji práci svých předchůdců, já mám úctu ke každému, kdo se ráno probudí a myslí na operu…

Rozumím, předchůdci to tak naplánovali. Vždycky, když člověk nastoupí do divadla, musí počítat s tím, že je minimálně jedna sezona podepsána lidmi, kteří tady byli před ním. Ve Státní opeře tedy zůstane tradičnější repertoár v novém balení, ale nečeká ji žádná úžasná inscenace Brittenovy Smrti v Benátkách nastudovaná pro několik repríz. Nebo ano?

Samozřejmě, že ta výhledová dramaturgie má nějaké etapy. V první etapě by se ve Státní opeře měl nějak obnovit, doplnit tradiční repertoár, což je ovšem úkol na dlouhá léta. Když by tam fungoval ten stálý konvenční repertoár, tak nemám nic proti tomu, aby se tam také hrály speciality. Ale to je v nějakém dalekém výhledu, protože té práce bude i tak strašně moc.

A co nějaká soudobá opera nebo alespoň ten Britten do budoucna?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments