Quo vadis, teatrum brunensis?

V čase, kdy se opět jako perpetum mobile vrací na pořad dne jedno ze zásadních, avšak dlouhodobě neřešených témat optimálního organizačního uspořádání, resp. způsobu řízení vícesouborových divadelních kolosů, kdy se stále znovu vrací do hry možnost propojení činnosti divadelních a symfonických orchestrů, a v neposlední řadě kdy se i v kultuře na nejrůznějších úrovních zkoumá efektivita vynakládaných finančních prostředků, vznikl následující text, sloužící jako podkladový materiál pro úvahy o případných změnách v uspořádání a také financování brněnské divadelní sítě. Souvislost s problémy, které v současné době řeší pražské Národní divadlo, ale i další regiony u nás je přitom více než zřejmá, stejně tak jsou v mnohém ohledu inspirativní i zmiňované zkušenosti zahraniční, u nás bohužel pořád ještě notně podceňované a přehlížené. I proto jsme se rozhodli dotyčný text z pera Mojmíra Weimanna převzít v jeho prakticky úplném znění a bez dalšího komentáře.***

Čím více se zabývám současnou problematikou Národního divadla Brno a vůbec problematikou brněnského divadelnictví, tím komplikovanější se mi jeví otázka jejího současného řešení a tím více se utvrzuji v názoru, že v žádném případě nejde řešit izolovaně problém jedné z institucí. Jedná se o souhrn problémů, které jsou vzájemně provázány, stručně řečeno, jde o to, jak má v Brně vypadat síť organizací v oblasti tzv. živého umění (divadla, filharmonie), které jsou zřizovány Statutárním městem Brnem.

Při porovnávání brněnské situace s tím, jak je řešena organizace institucí zabezpečujících divadelní aktivity v zemích nám geograficky, historicky a hlavně kulturně blízkým jsem dospěl k určitým závěrům, které dle mého názoru mají širší platnost.

Stručná rekapitulace statu quo:

V současné době je Statutární město Brno zřizovatelem a provozovatelem celkem pěti organizací v této oblasti:

NÁRODNÍ DIVADLO BRNO – 3 stabilní soubory (opera, balet, činohra) a dále divadlo REDUTA, které má statut jednoho ze souborů divadla, ale vlastní umělecký soubor nemá.
Základní hrací prostory jsou
– JANÁČKOVO DIVADLO
– MAHENOVO DIVADLO
– REDUTA (divadelní a koncertní sál)

MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO – organizačně 3 soubory (činohra, muzikál, zpěvohra), realita je taková, že fakticky se jedná o jeden soubor a herci jsou využívání dle potřeb divadla a jejich vlastních možností a schopností ve všech třech souborech.
Základní hrací prostory jsou
– ČINOHERNÍ SCÉNA
– NOVÁ HUDEBNÍ SCÉNA

CENTRUM EXPERIMENTÁLNÍHO DIVADLA – 3 soubory
– DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU
– HA DIVADLO
– DIVADLO U STOLU
(bez stálého uměleckého souboru)

DIVADLO RADOST

FILHARMONIE BRNO – působištěm je Koncertní sál BESEDNÍHO DOMU,
Pro velké symfonické koncerty využívá filharmonie JANÁČKOVO DIVADLO

Je nutné připomenout, že divácká a jevištní kapacita Janáčkova divadla patří spolu se Státní operou Praha největší v České republice.

V budově Mahenova divadla byla sice při rekonstrukci v letech 1971-78 výrazně snížena divácká kapacita, ale rozměry jeviště zůstaly zachovány, čili nijak se nesnížily nároky na výrobní a provozní kapacity a náklady.

Nová hudební scéna Městského divadla patří svými parametry (kapacita hlediště, rozměry jeviště) mezi desítku největších divadel v republice.

Posuzováno z hlediska občanské vybavenosti je tento stav, který vznikl v důsledku specifického historického vývoje města Brna, počtu a složení jeho obyvatelstva ve 20. století ideální pro pokrytí předpokládaného diváckého a posluchačského zájmu ve městě i v regionu.

Posuzováno v širším mezinárodním kontextu, jedná se o světovou raritu. Takováto hustota sítě divadel, jež jsou zřizována z veřejných zdrojů se, vyskytuje jen v největších metropolích s více než milionem obyvatel.

Posuzováno z hlediska zabezpečení jejich funkce se jedná rovněž o naprostou raritu. Všechny instituce jsou zřizovány, financovány a dotovány z více jak devadesáti osmi procent pouze z jednoho zdroje, tj. z prostředků města Brna. I když statutární město Brno poskytlo v roce 2012 na provoz těchto pěti organizací nemalou částku (více jak 500 milionů Kč), je to zejména vzhledem k současné struktuře Národního divadla Brno a oprávněným ambicím této organizace částka velmi nedostačující.

Posuzováno z hlediska funkce a postavení organizace v regionálním a zejména celostátním kontextu, v případě souborů opery a baletu a přesahem do zahraničí, jsou příspěvky, které jsou divadlu poskytovány z prostředků ministerstva kultury a Jihomoravského kraje zcela zanedbatelné.

Posuzováno z hlediska diváckého zázemí ve městě Brně i v regionu, není vzhledem k převažující struktuře složení divácké obce Národního divadla Brno a posluchačské obce Filharmonie Brno možno uvažovat o razantnějším zvýšení vstupného.
Organizace podobného typu v zahraničí:

Vícesouborová divadla analogického typu, jakým je Národní divadlo Brno, jsou středoevropskou specialitou. Existují v německé jazykové oblasti a ve státech a regionech, které byly součástí Rakouska-Uherska. Nikde jinde se tento typ divadel nevyskytuje. Jejich vznik je spjat s národním obrozením v Německu a následně v zemích, které byly původně součástí Svaté říše římské plus v německy hovořící části Švýcarska. Jejich cílem bylo především umožnit dostupnost divadelních představení ve vlastním jazyce a tím posílit národní sebevědomí. Nejdříve se jednalo o spojení dvou souborů – opery a činohry, teprve mnohem později se emancipoval balet (n nás v Praze až počátkem 20. stol, v Brně až ve dvacátých letech, ve většině divadel až po roce 1945). Operetní soubory jako samostatná tělesa vícesouborových divadel se konstituovaly s určitou výjimkou Brna, kde existoval ve třicátých letech samostatný soubor operetních sólistů v čele s šéfrežisérem, až po roce 1945, Stalo se tak paradoxně, zcela v duchu Parkinsonových zákonů v čase, kdy opereta už byla za zenitem.

Pro porovnání jsem si vytipoval divadla v družebních městech Brna ve Spolkové republice Německo (Lipsko, Stuttgart) a Rakousku (Vídeň), další družební město v Rakousku St. Pölten nepřipadá v úvahu, protože tam působí divadlo pouze s činoherním souborem, dále ve městech, které mají určité společné rysy s Brnem.

Jsou to především města, která jsou počtem obyvatel a významem druhá ve státě (Štýrský Hradec v Rakousku, Basilej ve Švýcarsku) či v Německu ve spolkové zemi (Norimberk v Bavorsku, Karlsruhe v Badensku-Würtenbersku), dále města, která mají s Brnem určité společné rysy historického vývoje a tím i utváření profilu divácké obce (Karlsruhe, Štýrský Hradec) a města zhruba analogické lidnatosti s dalšími rysy, do jisté míry společnými s Brnem (Linec v Rakousku, Münster a Dortmund v Německu)

DRUŽEBNÍ MĚSTA

Je určitě zajímavé, že družební města Brna patří všechna do jiné kategorie než je ono samo, buďto se jedná o výrazně provinční Sankt Pölten, kde pro družební vztah jediným důvodem byl fakt, že toto město je sídlem správních orgánů spolkové země Dolního Rakouska anebo naopak svým významem Brno převyšují. Mimořádně v případě Vídně, značně v případě Stuttgartu a jen o trochu méně výrazně v případě Lipska.

Spolkové hlavní město Vídeň se pochopitelně zcela vzpírá jakémukoli srovnání s jeho někdejším „předměstím“. Přesto si neodpustím jedno srovnání. Symfonický orchestr Wiener Phiharmoniker je hodnocen trvale jako druhý nejlepší orchestr na světě (po amsterdamském Královském Concertgebouw orchestru). Tentýž orchestr ve stejném složení účinkuje pod jménem Staatsopernorchester v operních a baletních představeních vídeňské Státní opery. Orchestr má 138 členů (87 členů smyčcové nástroje plus harfa, 52 členů dechové sekce plus bicí nástroje). Orchestr je složen tak, aby bylo možno hrát dvě produkce proti sobě, čehož je bohatě využíváno. V divadle absolvuje orchestr průměrně více jak 250 představení za sezónu jako doprovod operních a baletních představení a cca 80 symfonických koncertů. Ve Vídni jsou to především dvě řady abonentních symfonických koncertů, dále zvláštní koncerty. Orchestr absolvuje řadu zájezdů v Rakousku i v zahraničí. V probíhající sezóně má orchestr celkem 38 koncertních vystoupení na třech kontinentech.

Více jak šestsettisícové hlavní město třetí nejlidnatější spolkové země Badenska-Würtenberska (cca 10,5 mil. obyvatel) Stuttgart je jedním v současnosti z nejdynamičtěji se rozvíjejících měst Spolkové republiky. Zázemí města činí přes milion obyvatel a je jedním z největších v Německu. Třísouborové státní divadlo je sice správní jednotkou, ale řídí je de facto čtveřice lidí, generální ředitelé opery, činohry a baletu a managing director (nepřekládám, protože jakýkoli překlad je v daném kontextu nepřesný) celého konglomerátu. Základními hracími prostorami jsou historická budova opery (jedná z mála divadelních budov v Německu, která nebyla poškozena válkou), kde má své představení opera a balet a moderní budova činohry. Všechny soubory mají, jak je tomu v Německu běžné, povinnost uvádět inscenace pro děti a mládež. Ve značném počtu divadel se jedná o samostatná tělesa v rámci centrálního divadelního organismu. Jsou to soubory svým charakterem podobné brněnskému Divadlu Radost. Divadlo Stuttgart je známé především díky svému baletu, jednomu z několika v Německu, které je vybaveno velkým počtem tanečníků (soubor jich má kolem sedmdesáti) a je schopné na vysoké úrovni uvádět reprezentativní přestavení velkých klasických titulů z oblasti klasického baletu i velkých projektů z oblasti moderního baletu. Hudební doprovod inscenací oper a baletů zajišťuje orchestr Stuttgarter Philharmoniker. Orchestr má 133 členů a funguje na zcela identické bázi jako Wiener Philharmoniker.

Vedle státem zřizovaného Divadla Stuttgart zajišťuje divadelní aktivity ve městě řada divadel, která fungují jako soukromé subjekty s podporou města. Hrají především činohru a představení komorněji laděného hudebního divadla. Nejvýznamnějšími z nich jsou Altes Theater a Komödie in Marquardt žádný z těchto souborů nemá stálý herecký soubor.

Velké muzikálové tituly produkují dvě soukromá divadla (každé se sálem pro 1.800 diváků), APOLLO a PALADIUM, které vznikly koncem devadesátých let a které uvádějí muzikálové produkce zcela ve stylu Broadway.

Nejstarší družební město Brna – Lipsko, se svým více jak půlmilionem obyvatel bylo pro Brno nejen inspirací pro výstavbu Janáčkova divadla v padesátých letech, ale mělo v podstatě i zcela identickou strukturu. Po rozpadu NDR došlo i k rozpadu této struktury. Bývalé Státní divadlo Lipsko bylo rozděleno na dva samostatné subjekty: Operu Lipsko a Činohru Lipsko.

K opeře bylo organizačně připojeno bývalá opereta, která pod názvem Hudební komedie hraje jako organizační součást Opery Lipsko ve své tradiční budově operetu a muzikál. Dále existuje samostatně Divadlo pro děti a mládež.

Orchestr Gewandhaus, jedno z nejprestižnějších evropských těles působí v analogickém režimu a s analogickým počtem hráčů jako Wiener Philharmoniker či Stuttgartští filharmonikové jako reprezentativní symfonické těleso s četnými zájezdy doma i v zahraničí a divadelní orchestr.

Další divadelní život ve městě je založen a organizován na stejně bázi jako ve Stuttgartu.

RAKOUSKO

Štýrský Hradec se svými téměř třemi sty tisíci obyvateli je druhé nejlidnatější město Rakouska. Je hlavním městem spolkové země Štýrsko a i když se mu nikdy díky svému specifickému charakteru nedostalo názvu předměstí Vídně jako Brnu, byl jakýmsi jeho protipólem z jihovýchodní strany.

Štýrský Hradec je město s dlouhou a významnou kulturní tradicí. O jeho divadelní život pečuje v současné době organizace Theater Holding Gmbh. (s.r.o.), která sdružuje operu, činohru, divadlo pro děti a mládež

a organizaci Theaterservice Graz Art + Event. Garantuje také činnost některých dalších divadelních organismů v tomto městě.

Ve městě existuje jednotné řízení kulturního života, na jehož financování se podílí jak spolková země Štýrsko tak město Štýrský Hradec. Hudební doprovod inscenací oper, baletů, operet i muzikálů poskytuje Grazer Philharmonic Orchester, těleso, které má 69 členů. Tento orchestr zabezpečuje také několik abonentních koncertů v městě (ve dvou řadách).

Koncertní život je organizován specifickým způsobem. Jeho garantem je organizace Musikverein für Steiermark a na pravidelných symfonických koncertech kromě domácích filharmoniků účinkují další orchestry, především vídeňské včetně Wiener Philharmoniker (v roce 2013 zde budou mít svůj koncert v únoru), ale také zahraniční.

Holdingová organizace Theaterservice Graz Art + Event zabezpečuje výrobu dekorací, kostýmů a všech jevištních i kostýmních doplňků pro divadla ve Štýrském Hradci, zabezpečuje také základní propagaci souborů a prodej vstupenek. Tyto služby poskytuje ve stejném rozsahu i dalším zájemcům.

Třetí nejlidnatější město Rakouska – hornorakouský Linec (cca 200 tisíc obyvatel) – je významný především pro svůj mimořádně bohatý hudební život. Město Linec je sidlem Brucknerovy filharmonie, významného hudebního tělesa mezinárodního renomé. Toto široce respektované těleso je symfonickým orchestrem spolkové země Horní Rakousko. Vedle toho na smluvním základě účinkuje ve všech operních, baletních, operetních a muzikálových představeních Městského divadla v Linci. Divadlo je třísouborové (opera, balet, činohra) a působí ve dvou budovách. Vedle něj je v Linci nezávislé divadlo Phoenix, který se specializuje především na uvádění původních novinek. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších souborů tohoto typu v Rakousku.

Brucknerova filharmonie má 110 členů. jako samostatné těleso odehraje desítky koncertů ročně v Linci, v Rakousku i v zahraničí. Centrální hudební akcí v Linci je každoroční Brucknerův festival, který se koná každoročně v druhé polovině září a počátkem října. Brucknerova filharmonie i linecký operní soubor na něm pravidelně realizují řadu programů. Festival má široké mezinárodní renomé, účinkují na něm přední světové soubory a sólisté. V roce 2012 zde vystupovali například Mnichovští filharmonikové, Filharmonie ze Sankt Petěrburgu, Londýnský filharmonický orchestr, Sachsische Staatskapelle z Drážďan či moskevská Komorní opera s několika svými prestižními inscenacemi.

ŠVÝCARSKO

Město Basilej, které leží na hranicí tří států – Švýcarska, Rakouska a Spolkové republiky Německo – je spolu s Ženevou druhým nejlidnatějším městem Švýcarské konfederace. Městská aglomerace má cca půl milionu obyvatel. Vybral jsem Basilej, protože v Ženevě, která leží ve frankofonní oblasti Švýcarska, je zcela jiný způsob organizace a života uměleckých institucí.

Ve Švýcarsku, v němž neexistuje žádné ministerstvo kultury, je celá tato sféra v rukou kantonů a měst. Divadlo Basilej je centrem veškerého zásadního divadelního dění. Divadlo je čtyřsouborové (opera, balet, činohra, divadlo mladého diváka) a k dispozici má dvě základní budovy – hlavní budovu z roku 1976 s velkým sálem, kde účinkuje opera a balet (basilejský balet patří k velmi renomovaným souborům) a malou scénou, na níž jsou uváděny komorní činohry. Činoherní soubor má k dispozici vlastní budovu. Kromě toho hraje divadlo svá představení i v dalších prostorech.

Jako orchestr účinkuje v divadle Sinfonieorchester Basel, jeden ze tří špičkových švýcarských orchestrů s mezinárodním renomé (Curych, Basilej, Ženeva). Stoosmičlenný ansámbl zabezpečuje orchestrální doprovod ke všem inscenacím hudebního žánru a veškerou bohatou koncertní činnost ve městě, regionu i mimo něj včetně zahraničních zájezdů.

Mimo Divadla Basilej fungují v tomto městě jen soukromé scény zaměřující se především na různé experimentální formy.

SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO

Více jak půlmilionový Norimberk, druhé největší město Svobodného státu bavorského (cca 12 a půl milionu obyvatel) svým významem, turistickou atraktivností a tradicí převyšuje Brno ještě výrazněji než Stuttgart či Lipsko.

Nicméně pro podobnost právě s těmito městy jsem mu rovněž věnoval pozornost. Staatstheater Nürenberg (před rokem 2000 bylo divadlo městské) je tradiční třísouborové divadlo. Sídlí v komplexu, jehož jednu část tvoří historická budova divadla, restaurovaná po válce, ve které se konají operní a baletní představení. V druhé, zcela nově vybudované části sídlí činohra a mezi nimi jsou prostory, ve kterých je umístěna správa divadla a výtečně vybavené dílny.

Norimberskou městskou aglomeraci obývá více jak 800.000 obyvatel. Její součásti jsou dvě stotisícová města Erlangen a Fürth, která obě mají vlastní profesionální činoherní soubor. Jedná se tedy o pokrytí diváckého zájmu především v případě hudebních souborů. Orchestrální složka všech hudebních inscenací je v rukou Státní filharmonie Norimberk. Tento více jak stočlenný orchestr špičkové úrovně kromě své spolupráce s divadlem absolvuje v kalendářním roce více jak 100 koncertů pro úhrnný počet cca 180.000 posluchačů.

Ostatní divadelní aktivity v Norimberku jsou řešeny analogickým způsobem jako ve výše uvedených německých městech (Stuttgart, Lipsko)

Nejvíce podobností má z vytipovaných měst s Brnem druhé největší město spolkové země Badensko – Würtenbersko, Karlsruhe. Město má cca tři sta tisíc obyvatel. Podobně jako Brno, bylo dříve zemským hlavním městem. Jednalo se o Badensko, které v roce 1952 splynulo s Würtenberském. Druhým společným momentem je, že v Karlsruhe sídlí nejvyšší justiční orgány Spolkové republiky Německo. Karlsruhe má rovněž poměrně silné studentské zázemí.

Centrem divadelního dění je Státní divadlo Karlsruhe. Ve Velkém divadle, které bylo vybudováno v sedmdesátých letech 20. století náhradou za divadelní budovu zničenou za války, se konají operní a baletní představení. Sídlem činohry je Malé divadlo. Činohra dále uvádí své inscenace v komorních prostorách Studia a Divadla Insel.

O hudební složku inscenací se stará Badische Philharmonie (Badenská filharmonie), která je se svými téměř sto členy souběžně reprezentativním koncertním tělesem badenské části spolkové země a samozřejmě účinkuje i mimo tento region včetně zahraničí.

Jiné profesionální divadelní soubory zřizované a financované z veřejných prostředků ve městě nepůsobí.

Město Münster se svými třemi sty tisíci obyvatel leží ve spolkové zemi Badensko-Würtenbersko. S Brnem jej spojuje jednak minulost, obě tato města byla významnými regionálními centry, obě vstoupila do historie díky třicetileté válce v 17. stol a dnes je spojuje to, že obě se stala významnými vysokoškolskými srředisky, v nichž žije značný počet mladých lidí.

Stadtische Bühnen Münster je oficiální název městem zřizovaného čtyřsouborového divadla, které hraje ve dvou budovách. Velké divadlo bylo postaveno v moderním stylu v padesátých letech. Účinkují v něm všechny čtyři soubory (opera, balet, činohra a divadlo pro děti a mládež). Především činoherní soubor a divadlo pro děti a mládež, ale také soubor baletu využívají pro svá představení o něco později otevřeného Malého divadla.

Ve svazku divadla působí osmašedesátičlenný Sinfonieorchester Münster, který kromě doprovodu inscenací hudebních žánrů ročně nastuduje devět symfonických koncertů, jež jsou uváděny ve třech abonentních řadách a k tomu ještě další koncerty k nejrůznějším příležitostem (Vánoce, Nový rok, Velikonoce atd.).

Ve městě působí řada nezávislých soukromých divadel, jejichž repertoár je určen především pro mladého diváka. Nejznámější z nich jsou velmi ambiciózní alternativní činoherní divadlo Wolfgang Borchert Theater či Divadlo Pumpenhaus.

Analogickou strukturu, pouze ve větším měřítku má i další vestfálské město, šestisettisícový Dortmund, průmyslové město, které leží na okraji rurské  pánve.

Theater Dortmund je divadlem, jehož hlavním zřizovatelem je město Dortmund. Baletní soubor Národního divadla Brno nastudoval v kooperaci s tímto divadlem úspěšnou baletní inscenaci Carmen. Divadlo má čtyři základní soubory (opera, balet, činohra, divadlo pro děti a mládež). Jeho produkce jsou realizovány ve třech budovách (operní divadlo, činoherní divadlo a divadlo pro děti a mládež). Za sezónu se v divadle uskuteční kolem pětatřiceti premiér. Theater Dortmund je znám svým progresivním, ale přitom divácky velmi úspěšným programově budovaným repertoárem.

Hudební doprovod k inscenacím zajišťuje orchestr Dortmunder Philharmoniker, šestadevadesátičlenné těleso, které souběžně realizuje 10 symfonických koncertů ve třech abonentních řadách plus dalších 10-15 dalších koncertů (rodinné koncerty, koncerty pro mladé, koncerty k různým dalším příležitostem).

O dalším divadelním životě v Dortmundu platí totéž, co v jiných německých městech. Jedná se vesměs o soukromá nezávislá divadla, jejichž repertoár je určen především pro mladého diváka.

Ve výčtu měst bych mohl pokračovat dále. Alespoň letmo jsem se zaměřil na města, která pojí družební vztahy se sídly operních souborů v Česku jako je například Chemnitz ve Svobodném státě saském, významném regionálním centru této spolkové země (250.000 obyv.), centrum bavorského Švábska Augsburg (cca 270.000 obyv.), anebo s českou historií spjatý starobylý hornofakcký Regensburg (Řezno) – cca 140.000 obyv.). Ve všech těchto městech působí jedno divadlo zřizované z veřejných prostředků se 3-4 uměleckými soubory. Hudební složku Soubory opery a činohry hrají většinou ve svých vlastních budovách.

Nejinak je tomu i v třistapadesátitisícovém bývalém Spolkovém hlavním městě Bonn anebo ve Svobodném hansovním městě Brémy, které se svým okolím mají statut spolkové země (více jak 660.000 obyv.) a v řadě dalších důležitých politických, hospodářských a kulturních center Spolkové republiky Německo.

RESUMÉ

Pokus o stručnou informaci o situaci v divadlech obdobného typu jako je Národní divadlo Brno ve středoevropském regionu v žádném případě není a ani nemůže být přesnou informací o tamější situaci.

Vypracování důkladné analýzy by vyžadovalo hodně času a sehnat spoustu dalšího materiálu. Podrobná analýza by musela vzniknout, abychom věděli, jakým způsobem se ten který orgán (stát, spolková země, region, kanton, město) na financování přesně podílí, protože, zde je situace případ od případu odlišná.

Závěry

Divadla, jejichž činnost je tím či oním způsobem zabezpečována v podstatné míře z veřejných zdrojů jsou identického typu. Jedná se vesměs o klasická vícesouborová divadla s třemi až čtyřmi uměleckými soubory. Prakticky všude se jedná o operu, balet a činohru, ve velké části divadel je jako samostatný soubor uváděno divadlo pro děti a mládež, v těch, ve kterých tento soubor jako samostatná organizační jednotka neexistuje, je zabezpečování tohoto typu divadelních produkcí rozloženo mezi jednotlivé soubory.

V tomto směru tedy způsob řízení a organizace vychází důsledně z německé tradice divadelního podnikání v 19. stol, kdy zřizovatel (tehdy to byly buď vlády řady samostatných států a státečků, do nichž bylo Německo rozděleno až do roku 1871 anebo bohatá města) zabezpečuje provozování divadelních představení pro své občany.

Téměř nikde, s výjimkou nejvýznamnějších kulturních metropolí (Berlín, Hamburk, Mnichov, Drážďany, Frankfurt nad Mohanem) se veřejný sektor nepodílí na zřizování, financování a zásadním vlivu na provozování dalších divadel. I ve čtvrtém největším městě Spolkové republiky, Kolíně nad Rýnem má statut státem zřizovaného divadla pouze organizace Bühnen Köln, což je klasické velké vícesouborové divadlo.

Podle oficiální brožury vydané po sezóně 2006/07 působilo vedle toho v Kolíně nad Rýnem dalších 30 souborů nejrůznějšího žánru, typu a charakteru, často experimentální scény a scény pro mladé diváky, ale ve všech případech se jednalo o nezávislé soukromé instituce s případnou veřejnou podporou některých aktivit.

Ve všech vícesouborových divadlech existuje jasná tendence k žánrové emancipaci souborů. Míra, v jaké tato emancipace existuje, je různá. Někde došlo k naprostému odtržení, někde jsou v té či oné formě jako autonomní subjekty propojeny do jedné organizační jednotky, jinde jsou zastřešeny organizací jiného typu.

Jednoznačně se prosazuje model operní budova a činoherní budova, a to nejen ve velkých „reprezentativních“ divadlech, ale i v divadlech ve městech, které nejsou tak výraznými kulturními centry. Tento model například funguje i v nejstarším německém divadle, v Národním divadle Mannheim. Název Národní divadlo se v Německu používá z historických důvodů pouze pro divadla v Mannheimu a Výmaru, která jsou spjata s počátky profesionálních divadel v Německu a osobnostmi Friedricha von Schillera a Johanna Wolfganga von Goetha.

Při svém pátrání a surfování po webu jsem nenarazil na jediný divadelní orchestr, který by byl úzce specializován pouze na svou činnost v divadle. Všechny operní orchestry se vedle svých divadelních aktivit programově a soustavně věnují symfonické tvorbě v pravidelných abonentních cyklech i v řadě dalších koncertních vystoupení namnoze kromě svého působiště i na zájezdech. Formy jejich spojení s divadlem jsou rozličné, ale výsledek je identický.

Stejně tak jsem nikde nenarazil na to, že by v některém divadle byla výroba dekorací, kostýmů a rekvizit zadávána individuálním zhotovitelům. Naprostá většina divadel má své vlastní a podle dostupných informací personálně velmi dobře vybavené dílny a krejčovnu, v metropolích (Vídeň, Berlín), ale také např. ve Štýrském Hradci zajišťují výrobu holdingové společnosti.

Ceny vstupenek jsou samozřejmě výrazně dražší, existují ale dosti velké rozdíly mezi regionálními centry a metropolemi a také mezi divadly v bývalém Západním Německu a bývalou NDR. Tak například v dvěstětisícovém Magdeburku v bývalé NDR stojí slušný lístek na činoherní představení 17 Euro, na operu 20-30 Euro, v našem družebním Lipsku na činohru 20-25 Euro, na operu 50-60 Euro. V první berlínské činoherní scéně Deutsches Theater zaplatí divák za solidní vstupenku 30-40 Euro, ve Volksbühne, která se momentálně těší maximální přízni diváků i kritiky pouze 25 Euro.

V západní části země stojí slušný lístek na činoherní představení v Karlsruhe či v Dortmundu cca 25 Euro. Operní vstupenka do týchž divadel stojí cca 35 Euro. V rakouském Štýrském Hradci zaplatí za obdobnou vstupenku divák na činohru 30-35 Euro, na operu 40 Euro a více. V družebním Stuttgartu je možné si solidní vstupenku zakoupit na činohru v ceně 30-35 Euro, na operu v ceně 60-100 Euro. Zhruba za stejnou cenu je možné si pořídit vstupenku na operní představení do Deutsche Oper v Berlíně, zatím co ve starší a prestižnější Staatsoper je to 70 – 130 Euro, (i když soubor hraje v náhradním prostoru, protože historická budova na třídě Unter den Linden je na několik let uzavřena kvůli rekonstrukci.

V hamburské opeře stojí taková vstupenka 70-110 Euro., v mnichovské Státní opeře 70-120 Euro a nad vším kraluje Státní opera ve Vídni s cenou 150-170 Euro. Ceny vstupenek se ovšem výrazně zvyšují o premiérách, při operních představeních s významnými hosty a při představeních pořádaných v rámci různých festivalů či přehlídek.

Všechna divadla poskytují svým divákům výrazné slevy v abonmá. Tyto slevy činí v průměru 25-35 procent, někde, například ve Stuttgartu, až 40 procent.

Z osobní zkušenosti vím, že všechna divadla mají výborně vyřešenou propagaci. Ročenky, divadelní časopisy a všechny další materiály jsou na vysoké profesionální úrovni a to jak kvalitou svého obsahu, tak grafickou kvalitou. Jsou běžně bezplatně dostupné jak v pokladně divadla, tak v městském informačním středisku.

Základní body pro inspiraci

Spojení orchestrů – záruka jednoho skutečně kvalitního tělesa, které je schopné se vypořádat s vysoce náročnými úkoly operního i symfonického repertoáru. Konec konců, faktický tvůrce brněnské opery, ředitel a dirigent František Neumann na této bázi budoval ve dvacátých letech operní orchestr.

Stanovit přesně účel a funkci jednotlivých budov (Janáčkovo divadlo, Mahenovo divadlo, Reduta) a způsob jejich využívání soubory, eventuelně jejich další možné využití.

V otázce dílen přemýšlet o možnosti jak lépe využít jejich kapacit (nabízí se například myšlenka společných výrobních dílen pro NDB, MdB a CED). Divadlo RADOST vzhledem ke své specifice by asi mělo mít vlastní výrobní zázemí.

Provést důkladnou analýzu cenové politiky divadla ve všech souvislostech (analýza divácké obce, profilace souborů v souvislosti s diváckým zájmem atd.)

Vybudovat smysluplný systém propagace.

Autor je bývalým dlouholetým ředitelem Divadla J.K.Tyla v Plzni a Národního divadla v Brně