Richard Wagner ve čtyřech ohlédnutích (4)

Richard Wagner. Ke 100. výročí narození (1913)
Max Graf

Nepotřebujeme nejprve kalendář, abychom si připomněli Richarda Wagnera, neboť patří k našemu duchovnímu životu a na jeho dílech je vybudována naše hudební a umělecká existence. Jako jeden z největších osvoboditelů lidské duše vnesl Wagner krásu do milionů citlivých duší. Stále nové generace jsou díky němu vyzdvihovány z hluku, přízemní horlivosti, prázdné reality všedního dne do ideálního světa, jímž kráčí v zářivém světle postavy hrdinů, obklopené magickými tóny a slaví mystérium lásky, která je silnější než smrt a přetrvá dokonce zánik bohů i světa. Nové dorůstající mládí se nadšeně obrací k Wagnerovi a sní spolu s ním jeho skvostné hrdinské sny. Abychom zcela porozuměli Beethovenovi, potřebujeme zkušenosti zralého věku. Musíme znát tíži duchovních bojů, triumfální pocit vítězství, smutek touhy, tragiku, i humor, který zasvitne v hodinách mezi těžkými zápasy. Mozartovo umění se zcela otevře jen nejvyšší zralosti, která se těžkým životním úsilím propracovala k úsměvu filozofa, zná moudrost, jaká přivádí život k harmonii, a blaženost, jíž se tragické i komické jeví pouze jako různé okamžiky jednoho a téhož bytí. Na to, abychom zcela vstřebali Bachovu nekonečnost, lidský život nestačí. Richard Wagner však náleží mládí, které dosud svou velikost nepoznalo, tak jako mu náleží Schiller. Wagnerův idealismus je romantický a romantika je ideálem mládeže. V tomto nezničitelném účinku na každou novou generaci spočívá nesmrtelnost díla Richarda Wagnera.Pokud máme Wagnera hodnotit, lpí naše úvahy stále ještě příliš na obraze jeho vnějškového života. Byl to život fantastický a dobrodružný, jako žádného jiného z novějších umělců, naplněný vzrušením, přerušovaný katastrofami a tragédiemi. V prvních dvou třetinách příběhu Richarda Wagnera není úseku, který by nekončil náhlým útěkem. Z bídné existence provinčního kapelníka se zachraňuje na plachetnici, která ho s manželkou a psem po romantické plavbě dopraví do Anglie. Jako drážďanský dvorní kapelník se vrhne do revoluce a musí uprchnout do Švýcarska. Odtud ho útěk zažene do Benátek, a další útěk ho vyžene před dotěrnými věřiteli z Vídně. Týž dramatický neklid je ve Wagnerových vztazích k ženám a přátelům. Tragické vzrušení otřásá láskou i přátelstvím a Wagnerova sžíravá touha po štěstí nejhlubšího porozumění se téměř vždy zhroutí a promění v katastrofu. Až do padesátého roku věku jsou Wagnerovými stálými průvodci myšlenky na sebevraždu. Jakkoli však byl jeho život bouřlivý a provázený křečemi, o nichž jeho současníci věděli, tak úžasný je imponující klid jeho duchovního bytí. Není větší hrdosti než obraz duchovního pokroku, stálého růstu, rozvoje stále nových sil, nové krásy v životě Richarda Wagnera. Od Holanďana až do posledního díla jeho fantazie stále mohutní, každé nové dílo je dobytím nové duchovní skutečnosti, tvorba se stále rozšiřuje, proniká do dosud nedobytých hlubin a za každou krásou nachází Wagner, jenž jako Dante vystoupal z pekla a očistce k jasu ráje, krásu novou a ještě zářivější. Viděno z těchto duchovních a mravních výšek, získává zevnějšek Richarda Wagnera novou podobu. Nejsilnějším životním příbojem, když se přes něj převalovaly vysoké vlny, nesl mistr uvnitř ideál svého umění a kvůli němu bojoval a zápasil. Kvůli tomuto ideálnímu obrazu žadonil u žen a přátel o lásku, prosil o neotřesitelnou víru, jakou sám nosil v hrudi a stále mohl jako Michelangelo opakovat „neboť jsou bez lásky“, protože jako umělec tragicky prožíval rozpor mezi ideálem a skutečností. Kdo má pochopení pro energii, s níž Richard Wagner žil pro svůj ideál, pro sílu, jíž rozvírala křídla jeho fantazie, pro nutnost, jež ho hnala se vyvíjet, porozumí také morálce, která se projevila ve Wagnerově víře v dovršení tohoto ideálu. […]