Radka Zvonařová: Spící krasavice je výzva pro celý soubor

Spící krasavice je jedním z nejslavnějších baletů, ale také se o něm traduje, že je jeden z technicky nejnáročnějších, souhlasíte?
Ano, souhlasím, je to opravdová výzva pro celý soubor. Technicky náročné části shledávám především v detailech, které jsou typické pro tento klasický titul, vyžadují zachování stylu a estetiky. Zajímavostí, která se však ne vždy uvádí, je například třetí jednání, které je komplikované kostýmově. Postava vlka má na sobě vlčí masku a tančit v ní vyžaduje pečlivou přípravu, a to platí i o dalších rolích. Ale nebudu vše prozrazovat, však uvidíte sami již brzy.

Šeříkovou vílu jste tančila už při studiu konzervatoře a teď jste měla šanci se k roli vrátit, pomohla vám ta zkušenost?
Ano. Tančila jsem ji na konzervatoři v choreografii Jaroslava Slavického a potom v choreografii Javiera Torrese v ND. Nasbírané zkušenosti jsem se nyní snažila zúročit, neboť mám k této roli velmi kladný vztah. Nutno podotknout, že se tyto verze liší především v detailech. Je to úžasná výzva, celoživotně se potkávat s touto rolí, která vám dává možnost pod citlivým vedení choreografů stále se vyvíjet a posouvat dál a dál. Miluji, pokud si do role můžu přidat něco ze sebe. Ať to jsou emoce nebo například prožitky z běžného života. V posledním nastudování role, ve spolupráci s Marciou Haydée, jsem cítila velkou vstřícnost k tanečníkům. Mně osobně se s ní velmi dobře pracovalo a taktéž i s baletním mistrem Pablem Aháronianem. Byla to pro mě jedna z nejpříjemnějších spoluprací.

Postava Šeříkové víly se prolíná celým skoro tříhodinovým představením, máte nějakou oblíbenou část nebo naopak takovou, kterou chcete mít co nejdříve za sebou?
K mé oblíbené části patří konec druhého jednání, kdy vrcholí souboj Carabosse s Dobrou vílou. A princ osvobodí Auroru polibkem.

Méně oblíbenou část v tomto baletu nemám, ale obecně při představení chci mít za sebou první vstup na jeviště. Před představením se několik hodin připravujete, abyste byla nalíčená, měla správně upravené špičky, kostým, aby seděl, opakujete si choreografii. A okamžik těsně před výstupem je pro mě nejvíce napjatý. Potom vejdete na jeviště, ozáří vás světla a na všechno zapomenete a užíváte si jeviště.

V této verzi vycházím, potkám se s mým tanečním partnerem a společně scházíme dolů ze schodů. A tento moment byl, nejenom pro mě, velký oříšek, protože schody jsou poměrně úzké. A hlavně, pokud scházíte dolů, nevidíte přes balerínu, kam šlapete. Dá se to ovšem po několika zkouškách natrénovat. Při jedné z prvních zkoušek na jevišti mi podklouzla noha, ale zachránil mě můj taneční partner.

U děl, jako je Spící krasavice, se často diskutuje o tom, jak moc má být titul pojímán tradičně či naopak novátorksy, který přístup máte raději a jaký uvidíme tentokrát? Jak moc Marcia Haydée vycházela z Petipy?
Já se nebráním ani jednomu. Mám ráda, když jsou základy pojaty tradičně a mají přidanou hodnotu daného choreografa. Tato verze je postavena na Petipovských základech. Byl to vůbec první titul, který Marcia Haydée viděla jako malá a později i tančila v mnoha verzích. A z toho, jak ji to ovlivnilo ve spojení s její vizí a empatičností, vznikla tato, pro mě unikátní verze.

Jak koronavirus ztěžuje každodenní přípravy, zkoušíte například v rouškách? Jde si na to zvyknout?
Ano, trochu nám to ztěžuje. Ale už jsme si zvykli. Dvakrát týdně se testujeme. A při každém vstupu do divadla předkládáme výsledky testů. Máme také rozdělené tréninky po menších skupinkách.

Jak probíhalo natáčení? Kolikrát jste třeba museli jednotlivé scény opakovat?
Natáčení probíhalo ve dvou dnech. První den jsme natáčeli prolog a 1. jednání a druhý den 2. a 3. jednání. Musím říci, že jsme vše natočili v kuse. A pak se dotáčely spíše detaily. Mně například sjel rukávek z ruky, což se vám může stát i při představení, ale výhodou natáčení je, že se tyto malé vady dají přetočit.

Jak se vystupuje v prázdném divadle? Energie a odezva od diváků určitě chybí, zato ta vaše se musí probojovat přes kameru.
Já jsem ten rozdíl pocítila vloni v březnu, kdy jsme vysílali gala Protančíme tím. Když jsem vyšla na jeviště a v hledišti bylo prázdno a necítila jsem tu odezvu od lidí, tak mě zamrazilo po těle. Ale ve vteřině jsem zintenzivnila svůj fyzický i emocionální projev směrem k divákovi skrze kameru. Samozřejmě se to nedá porovnat s plným divadlem diváků. Byla to pro mě zajímavá zkušenost a musím říci, že jsem si na to po roce zvykla. Samozřejmě se už moc těším, až se všichni potkáme v divadle, a jen doufám, že to bude brzy.

Tanečníci se na sebe většinou velmi neradi dívají, řeší každou maličkost, jsou k sobě extrémně kritičtí, už jste výsledné video viděla? Chystáte se na ně doma s partnerem koukat?
Je to pravda, tanečníci jsou velmi kritičtí. A ano, máte pravdu, že se někteří na sebe neradi dívají. Já osobně se na video moc těším. Zatím jsem ho neviděla, ale určitě se s manželem chystáme dívat. Je pravda, že někdy nemám dobrý pocit z toho, jak jsem něco odtančila, ale okolí to často vnímá jinak. Kamera může hodně v naší profesi uškodit, ale i ledacos skrýt. A teď to budeme mít zdokumentované navždy. Tak ať diváci posoudí.

Spící krasavice je klasika klasik, je to váš šálek čaje? A máte svou vysněnou roli?
Ano určitě je. Já mám ráda klasické tituly. Moje vysněné role se v průběhu času dost mění. Kdysi to určitě byla Odetta Odilie v Labutím jezeře, Julie v baletu Romeo a Julie. Teď by mě více lákala Dáma s kaméliemi, nebo Taťána v Oněginovi.

Jak je pro vás osobně těžké tak dlouhou dobu fungovat bez jeviště a bez diváků? Stoupnout si každý den na sále k tyči je jistě mnohem snazší, když vás večer dobije potlesk vyprodaného divadla.
Vím, že pro spoustu tanečníků je to nepříjemné. Ale já to vidím trochu jinak. Samozřejmě mi chybí diváci, ale když to nejde, tak se musí vymyslet alternativa. Ráno vstanete, zacvičíte si, pak máte nějaké zkoušky a večer máte volný, protože není představení, a vy můžete dělat cokoliv jiného. Například si číst, věnovat se rodině, domácím mazlíčkům apod. Už před rokem jsem to vnímala jako takové zastavení a nadechnutí a otevření se novým možnostem.

Ve Spící krasavici má hlavní roli i váš muž Adam Zvonař, první sólista Baletu ND, mluvíte doma o baletu?
Ano, diváci se na něj mohou těšit v premiéře naživo, která je plánována na začátku příští sezony, pokud to situace dovolí. Samozřejmě, balet je součástí našeho života, a proto se o něm i často bavíme. Ale to není naše jediné téma, jak si spoustu lidí myslí (směje se Radka Zvonařová).

Spící krasavice začíná narozením miminka, vy jste už asi dva roky vdaná: jak uvažujete o mateřství? Pro tanečnici je to ještě daleko složitější téma než pro jakoukoliv jinou pracující ženu. Musí tanečnice volit mezi kariérou a rodinou?
S manželem se tomu nebráníme, ale ani neplánujeme. Věříme, že, jestli to má být, tak to přijde. Mezi tanečníky je to velmi diskutované téma, ale myslím si, že každý jsme jiný a máme to nějakým způsobem dáno.

Záznam nové inscenace Spící krasavice uvede soubor Baletu ND v online premiéře ve čtvrtek 29. dubna od 19.00 hodin. Balet bude možné zhlédnout až do 5. května. Záznam bude dostupný zdarma na oficiálním YouTube kanálu Baletu Národního divadla.

Radka Zvonařová začala s tancem v šesti letech, vystudovala pražskou Taneční konzervatoř, kde už při studiu tančila Šeříkovou vílu v Šípkové Růžence (pod tímto názvem je někdy uváděn balet Spící krasavice) a zúčastnila se několika baletních soutěží. Ihned po studiu se stala členkou baletu Národního divadla a po dvou letech byla jmenována demisólistkou. Za dobu jejího působení v souboru ND ji diváci mohli vidět v řadě titulů klasického i současného repertoáru.  (Přečtěte si více…)