Ravel a Poulenc v jednom večeru ve vídeňské Kammeroper

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Spojení aktovky Maurice Ravela Španělská hodinka (L‘heure espagnole) z roku 1911 – jedné z nesčetných variant komedií o přitroublém manželovi, jehož podvádí manželka – a dvouaktové satiry na feminismus s protiválečným podtextem Prsy Tirésiovy (Les mamelles de Tirésias) Guillauma Apolinaira z roku 1917, kterou o třicet let později zhudebnil Francis Poulenc, se může zdát zvláštní, a inscenátoři si toho také byli vědomi. Způsob, jakým režie obě díla propojila, sice zpočátku drhl, ale ve výsledku vznikl veselý, spontánní večer s výbornými hereckými a pěveckými výkony.

Libreto Ravelovy Španělské hodinky využívá typické prvky, známé v komedii od nepaměti, různé schovávačky a nečekaná překvapení a improvizace, které mají zachránit situaci. Toledský hodinář Torquemada má každý čtvrtek povinnost natáhnout městské hodiny na radnici a na kostelních věžích. Jednoho dne se však zaběhnutý řád věcí poněkud zkomplikuje. Torquemada zdrží mladý mezkař Ramiro, který si chce nechat opravit hodinky – vzácné rodinné dědictví. Torquemadova manželka Concepcion naléhá, aby už hodinář šel za svou povinností. Potřebuje ho dostat z domu, protože i ona má své pravidelné čtvrtky – s milencem Gonzalvem. Torquemada odejde, ale Concepcion se musí ještě zbavit Ramira, který má počkat, až se Torquemado vrátí. Concepcion tedy Ramira zaměstná: nařídí, aby odnesl obrovské stojací hodiny do ložnice. Přichází Gonzalve, milenec s romantickou, básnickou duší. Jenže Ramiro je stále v domě a navíc se ještě objeví Don Inigo, který po Concepcion rovněž pokukuje. A tak Ramiro stěhuje hodiny sem a tam, Gonzalvese a Dona Iniga Concepcion střídavě skrývá v hodinových skříních, Gonzalves v té své skládá básně a korpulentní Inigo má pak potíž dostat se ven. Ani jeden milenec vlastně není k ničemu, a tak se Concepcion rozhodne pro statného Ramira. Torquemada sice po návratu vytuší, jak se věci mají, ale je to šikovný obchodník: zhrzeným milencům vnutí nejdražší kousky svého zboží.Ravel nabídl Španělskou hodinku řediteli pařížské Komické opery, ale neuspěl – řediteli se zdál děj příliš lascivní. Po třech letech čekání, 19. května 1911, se přece jen na scénu tohoto divadla dostala. Ravel chtěl podle svých slov regenerovat italskou operu buffa, v níž ale „smích nemá být vyvoláván svévolnou karikaturou, nýbrž neobvyklými harmoniemi a rytmy, melodickým průběhem a instrumentací.“ Publikum i kritika však přijaly operu chladně. Ravelovi se vyčítal „strojový chlad, který je zvláštním znakem jeho tvorby“; určitou „strojovostí“ charakterizoval koneckonců svou hudbu sám Ravel (jako extrémní příklad uváděl své Bolero). Napětí jeho hudby je v rytmech, harmoniích a tím fascinuje dodnes. A samozřejmě barevností instrumentace, s níž ve Španělské hodince neustále překvapuje.

Do Čech se Španělská hodinka dostala roku 1924, kdy ji (6. června) uvedlo Nové německé divadlo v Praze, spolu se světovou premiérou Schönbergova monodramatu Očekávání (Erwartung). Překvapivá kombinace, postavená tehdy vedle sebe bez snahy o režijní propojení, měla přesto oprávnění. V Ravelovi je námětem hra záletné ženy s několika milenci a manželem, v Schönbergovi zoufalství ženy, která najde milence mrtvého – zda byl zavražděn nebo si vzal život, se nedozvíme. Jak tehdy uvedl pražský kritik Ernst Rychnovsky, spojení vážného a komického má své opodstatnění odjakživa – už ve starém Řecku přece následovala po tragédii satyrská hra. Vzpomeňme také například velmi zdařilého společného uvedení Schönbergova Jakobova žebříku (Jakobsleiter) a Pucciniho trpké satiry Gianni Schicchi roku 2000 ve Vídeňské státní opeře (režie Marco Arturo Marelli), kdy se stal spojovacím článkem v posledních letech nadužívaný, zde však vysoce funkční prvek; kufry, které duše stoupající po biblickém žebříku odkládaly jako životní břemeno, a obrovský kufr, v němž se o Gianniho dědictví hádali jeho chamtiví příbuzní.

Guillaume Apollinaire napsal své „drame surréaliste“ Le mamelles de Tirésias v roce 1917 a 24. června téhož roku bylo uvedeno. Manželský pár v Apollinairově dramatu nežije právě v souladu, a když se Thérèse jednoho dne rozhodne, že už dál nebude manželovi „sloužit“, protože má přece stejná práva jako on – může být právě tak telegrafista, číšník, matematik, prezident nebo také voják, dokonce generál – zbaví se ňader a promění se v muže. „Já chci také bojovat proti nepříteli. Chci být vojákem, raz, dva – raz, dva! Chci do války, místo abych rodila děti,“ prohlašuje Thérèse. Jenže válka děti potřebuje – a kdo je má rodit, pokud nechtějí ženy? „Žena už se o to nestará, musí to dělat muž! Já je udělám sám!”, rozhodne se manžel – a během jednoho dne zplodí přes čtyřicet tisíc dětí. Jeho „projekt“ samozřejmě selže. Muž zjistí, že děti nejen nedokáže uživit, a neporadí si ani s výchovou jediného syna, natož tisíců. Satira na feminismus a militarismus však nebyla vždy pochopena. Už za dva roky po pařížské premiéře, 23. října 1926, uvedlo Prsy Tirésiovy v překladu Jaroslava Seiferta, v režii Jindřicha Honzla a s hudbou E. F. Buriana Osvobozené divadlo. Tehdejší kritika nedokázala pod humornou nadsázkou dohlédnout trpkou pravdu: „Je to satira bez satirické dovádivosti, kaleidoskop prázdných a pomatených scén, surrealismus, jenž postrádá stejně spoutané jako uvolněné básnické obraznosti, piplavé slovíčkářství s chudokrevnými grimasami, hra, do níž byste mohli vsunouti cokoliv, vás napadne, aniž byste změnili její skutečný nebo neskutečný smysl. Je to hra pružná jako kaučuk, která je mimo vrozenou nesrozumitelnost ještě nesrozumitelná pro spoustu narážek na francouzské politické a literární aktuality. Překládati takovou hru je podivínské utrácení času, hráti ji je podivínské utrácení energie a peněz.“

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Ravel: L'heure espagnole / Poulenc: Les mamelles de Tirésias (Theater an der Wien)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Malý

Nevíte někdo, jak je to v Kammeroper se zmíněnými titulky? Jen německy nad scénou nebo i někde něco v angličtině?

Dobrý den, titulky jsou jen v němčině a ani není překládáno všechno, jen jakýsi obsahový souhrn. Řada věcí v libretu Poulenca je ovšem také nepřeložitelná, jsou to vícevýznamové slovní hříčky.

V.

Titulky sú nemecké