Recenze DVD: Film Rusalka Petra Weigla

  1. 1
  2. 2

Společnost Bontonfilm a.s. přinesla v nedávné době na trh v rámci tzv. „Zlaté kolekce českých filmů“ DVD s filmovou adaptací Dvořákovy Rusalky v režii Petra Weigla. Snímek z roku 1977 představuje čtvrté (a zatím poslední) převedení tohoto operního díla do filmové podoby; předchází mu adaptace Václava Kašlíka z roku 1962 a dva televizní filmy z let 1960 (režie Ilja Hylas) a 1975 (režie Bohumil Zoul). Počtem filmových verzí tak Rusalka stojí na vrcholu pomyslného žebříčku v rámci české operní tvorby.


Zatímco ostatní tři filmové adaptace opery se víceméně drží zavedených schémat s důrazem na českou pohádkovou tradici, Petr Weigl, jehož filmografie je z velké části inspirována právě operními či baletními partiturami různých autorů, přistoupil k dvořákovsko-kvapilovské látce zcela po svém a v mnoha směrech se od tradiční interpretace odchýlil. Klíčovým principem pro uchopení díla byla režisérovi ukotvenost libreta v atmosféře fin de siècle, což je rovina, která byla řadu desetiletí od vzniku opery přehlížena. Platí to zejména pro české prostředí, které prvky „nadnárodních“ uměleckých směrů přelomu století – především symbolismu a dekadence – vnímalo jako cizorodé. Výsledkem Weiglovy režijní koncepce tak není naivně romantická pohádka, ale spíše příběh se silně existenciálním podtextem.

S výjimkou záběru interiéru princova zámku při úvodních titulcích je celý film důsledně natočen v exteriérech, jejichž pečlivý výběr představoval jeden ze zásadních výchozích momentů při úvahách nad zamýšlenou výslednou podobou adaptace. Vodní plocha, na níž se odehrává podstatná část děje prvního a třetího jednání, není idylickým jezírkem uprostřed lesa, ale tajemnou vodní říší obklopenou hrozivě se tyčícími skalisky, které díky častému využití velkých celků vynikají zejména ve scéně Rusalky a vodníka v prvním jednání. Mohutné skalní útvary hrají svoji roli také při obou dialozích Rusalky s ježibabou i v komické epizodě kuchtíka a hajného ve třetím dějství. Velkoryse působí rovněž lokace zvolené pro druhé jednání, které se odehrává v parku princova zámku. Závěrečná scéna opery akcentuje spíše její tragické rysy, čemuž odpovídá zvolené prostředí až k obzoru se táhnoucích ponurých blat, uprostřed nichž umírá princ v Rusalčině náruči.

0 0 vote
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments