Ředitel FOK Daniel Sobotka: Našemu publiku děkuji, kudy chodím

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Smetanova síň je pro vás klíčový prostor, navíc nádherný, návštěva koncertu je pro člověka i pastvou pro oči. Je to ale prostor, který plně vyhovuje provozu symfonického orchestru?
Obecní dům byl postaven na začátku minulého století, vlastně v minulém tisíciletí, takže moderní nároky orchestru jsou už jinde. Je to ale sál, kde jsme doma, se kterým jsme silně asociováni, a já si na něj nebudu v žádném případě stěžovat. Má svá specifika. Z historie víme, že původně byl doplněn do projektu dodatečně, nejdřív tu koncertní sál, jak ho známe dnes, vlastně neměl být! Ale je tady. Pro některé symfonické kompozice je vhodnější, pro jiné méně, není to akusticky úplně univerzální sál. Navíc – pódium je výš, než sedí publikum. To se hodně změnilo s elevací, akustická proměna nastala s instalací odrazných desek nad pódiem. Shrnuto: Smetanova síň je vhodná pro velká vokálně-instrumentální díla, ta umí skvěle absorbovat. V následující sezoně uvedeme z tohoto ranku třeba Třetí symfonii Gustava Mahlera, Dvořákovy Svatební košile nebo oratorium Eliáš Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, na posledním abonentním koncertě této sezony zazněla Straussova Alpská symfonie, taky ohromné muzikantské obsazení, které se do tohoto sálu akusticky vejde.

Daniel Sobotka (zdroj FOK)

Pojďme teď blíž k nadcházející sezoně. Ta bude důležitá především pro vašeho stávajícího šéfdirigenta.
Věřím, že to bude sezona, v níž nebude uzavřena Smetanova síň (smích) …ale to žertuji, to byla opravdu bezprecedentní situace. Příští sezona bude poslední z pěti šéfdirigentských sezon Pietariho Inkinena, a podle toho bude vypadat. Rámovat ji bude houslista Pinchas Zukerman, oni jsou s Inkinenem přátelé a na pódiu je to v tom nejlepším slova smyslu znát. Z tohoto přátelství vzniká energie, která se přenáší i do orchestru, a především do publika. Zukerman zahraje na zahajovacím i závěrečném koncertu sezony, během které se Pietari Inkinen objeví na dirigentském stupínku vícekrát. Společně podnikneme turné po Spojeném království. Tím vším se proplétají další hosté, mnohé z nich naše publikum už zná. Namátkou: náš stálý hostující dirigent Jac van Steen (objeví se na třech koncertech), k orchestru se vrátí dirigent Andrej Borejko, o jehož koncert jsme přišli uzavřením Smetanovy síně, s taktovkou se objeví designovaný šéfdirigent Tomáš Brauner (dva koncerty), a další a další.

Jak orchestr vnímá příchod nového šéfdirigenta?
Jsme český orchestr a cítíme to tak, že kompletní či úplní jsme s českým šéfdirigentem. Tomáš Brauner není žádný matador, je to dirigent mladší či střední generace, který dostal svoji příležitost. Všimněte si, že po jeho příchodu budeme jediný z předních českých orchestrů s českým šéfdirigentem! Je to senzitivní model, v němž je, myslím, zakódováno poslání orchestru, jakým Symfonický orchestr hl. m. Prahy je. Žijeme z veřejných peněz a současně jsme reprezentantem a také spolutvůrcem budoucnosti české kultury. Když se podíváte do historie, máme to v genech. Václav Smetáček se ujal jako šéfdirigent orchestru v době, kdy byl velmi mladý. Bylo to před osmdesáti lety, kdy se orchestr rodil, on se pak stal šéfem, orchestr byl tehdy soukromý, takže ta situace, pravda, není úplně srovnatelná. Ale: Jiří Bělohlávek, který vedl orchestr od sedmdesátých let minulého století, byl také velmi mladý. I pro něj to byla příležitost, které se velmi úspěšně chopil, rostl, a s ním rostl i orchestr. Předpokládám, že s Tomášem Braunerem to teď bude podobné.

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK se nebrání ani prolínání různých hudebních žánrů, což v příští sezoně opět potvrdíte. Ať jde třeba o koncert s Hradišťanem nebo napolitánské písně, a na jednom z vašich koncertů budou moci diváci dokonce vidět videoart.
FOK nikdy nebyl reprezentantem akademického přístupu ke klasické hudbě. Už od svého vzniku měl v názvu zkratku FOK, tedy film – opera – koncert, a od založení byl rozkročený mezi různé žánry. To trvá dodnes. Jasně, nemusíme přesně kopírovat operu či film, ale takzvaný crossover je nám blízký. Tyhle záležitosti tedy máme v tradici a v genech, a tuhle pozici si rádi zachováváme. Přece jde o hudbu jako takovou.

Zmínil jste film. Váš letošní vánoční koncert bude čistě z filmové hudby.
Každou sezonu se snažíme uvést buď koncert filmové hudby, nebo se účastnit projektu projekce filmu s živým hudebním doprovodem. Před rokem jsme naživo doprovázeli promítání filmu Obchod na korze. Doprovázeli jsme i film Svatý Václav, což je asi první československý velkofilm. Měl tu smůlu, že byl ještě němý v době, kdy právě vypukala éra zvukového filmu. Zmíněné projekty jsme opentlili strategickým partnerstvím s Národním filmovým archivem. Určitě chceme v téhle cestě pokračovat.

Čekají vás – vedle cesty do Velké Británie – ještě nějaká další zahraniční turné?
Ne, ale ta cesta na ostrovy bude jistě zajímavá. Řešíme zapeklitou situaci. Měli bychom tam odjet začátkem listopadu, mezi 7. a 14. listopadem bychom tam měli odehrát sedm koncertů. Všimněte si, jak se posouvá datum brexitu, a všimněte si, jak s brexitem stále není jasno. My samozřejmě nepropadáme panice, neobáváme se toho, že bychom náhle do Británie nemohli přijet a hrát, ale mohou se ze dne na den změnit celní dokumenty, třeba pro přepravu nástrojů. Kdybych maloval čerty na zeď, mohou být obnovena víza. Asi nebudou, ale záležitostí a případných komplikací spojených s brexitem může být mnoho. Třeba fronty na hranicích, které se po vystoupení Británie z Evropské unie mohou začít tvořit. A v některé z nich může třeba stát náš kamion s nástroji…

Dotklo se vás nějakým způsobem embargo Číny na cesty pražských kulturních souborů do téhle země?
Moc ne, protože letos ani příští rok není Čína v plánu. Co ale plánujeme do budoucna, je aktuálně zmrazené.

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK má v propozicích mimo jiné propagaci Prahy doma i ve světě. Jak tohle zadání plníte?
Věřím, že jsme důstojným reprezentantem hlavního města. Jsme jeho oficiálním ambasadorem v oblasti kultury. Jsme těleso, které je mezinárodně zasíťované a respektované, i proto hojně cestujeme, nejsme omezeni jazykovou bariérou, jako třeba divadla. V tomto smyslu jsme vlastně předurčeni tím reprezentantem být. Navíc skladatelé jako Dvořák, Janáček, Martinů nebo Smetana nám cestu do světa vydláždili. My se snažíme po ní jít, obzvlášť když se stále má za to, že kompozici hudebního skladatele zahraje nejlépe interpret stejné národnosti, potažmo stejného hudebního cítění. Praha nemá tolik příležitostí kulturně se v zahraničí prezentovat, myslím v oblasti živého umění, i když je považována za velice kulturní město. Divadla, jak jsem řekl, jsou omezována jazykovými bariérami, a kromě několika fenoménů jich po světě moc necestuje. Takže skutečně jsme tím ambasadorem my, a jsme tomu rádi.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat