Dalibor nesměl chybět na festivalu Smetanova Litomyšl

Po dvou premiérách přivezl operní soubor Národního divadla v Praze svoji čerstvou inscenaci Dalibora do Litomyšle. Zde nemohla opera chybět, vždyť jde o Smetanovo základní operní dílo. Zazněla poprvé 16. května 1868, kdy byl poklepán základní kámen budovy Národního divadla v Praze. Doba plná nadšených ideálů a romantických představ, doba národního obrození. Libreto Josefa Wenziga bylo napsáno německy a na němčinu operu Smetana složil, teprve poté bylo přeloženo Ervinem Špindlerem. Čeština, která zde zaznívá, se tváří jako archaická, ale je to také naivní představa. Stejně jako si obrozenci idealizovali české dějiny a dobu gotiky, do které děj opery patří.
B. Smetana: Dalibor – Opera ND / Smetanova Litomyšl 2019 (zdroj FB SL)

Režisér Jiří Nekvasil vyšel z těchto faktů a nevytvořil inscenaci jako hrdinné historické drama, ale přistoupil k němu s nadhledem a s laskavým úsměvem, s trochou nadsázky i parodie. Základní idea ovšem zůstala zachována, jen pohled na dění a postavy se poněkud posouvá. „Snažím se nejít proti tradici, ale přidat do výkladu díla nový pohled z dnešní perspektivy. Je to příběh o síle hudby, která otevírá srdce a která je základní vlastností Čechů,“ vysvětloval režisér v úvodu před představením.

Postavy vystupující v opeře Dalibor jsou jako vystřižené z leporela. Nemají vývoj, jejich vztahy jsou zkratové a jejich hudební vyznání jsou samostatnými obrazy. Jsou zasazeny na jednoduchou scénu Daniela Dvořáka, v níž hrají tři základní otáčející se prvky, z jedné strany schodiště a z druhé velké kameny. Otáčejí s nimi zbrojnoši v gotickém brnění, kteří jsou přítomní stále na scéně, jen si při přestavbě sundají helmice. Ostatní kostýmy Zuzany Bambušek Krejzkové jsou laděné do gotiky a působí efektně a dotváří režisérův záměr o posunu inscenace do karikatury, zejména pokud jde o krále Vladislava.

B. Smetana: Dalibor – Opera ND / Smetanova Litomyšl 2019 (zdroj FB SL)

Král se stal největší „obětí“ tohoto posunu, sedí na surrealistickém otáčivém zlatém trůnu v rudém oděvu a plášti a působí jako velká loutka. V posledním jednání přijímá soudce a velmože v lázni, nápaditě schované v maketě kamene. Při árii z lázně vstává, v bederní roušce, což se zdá poněkud nedotažené; zahaluje se do osušky se státním znakem a bosý přechází na masáž. Provázen stále spoře oděnými lazebnicemi, patřícími spíše do Orientu. Při celé scéně působí velmi nekrálovsky, jako puberťák, jenž si přilepil dlouhé vlasy i vousy a nahaté tělo by mohlo být vypracované. Scéna je velmi rozporuplná, neboť působí komicky v momentě, kdy král vynáší konečný ortel.

Lépe působí scény ve vězení, velmi připomínající Fidelia, kde nic neruší zpěv protagonistů. Dalibor je postaven na praktikábl, v němž je malá točna a pomalu s ním otáčí, jako s figurkou v hracích hodinách. Scéna s houslemi nabízí dohru, k níž ale nedošlo, Dalibor dostává kýžené housle bez smyčce. Milada stále svírá „varyto“, které je rovněž výplodem fantazie libretisty, v dalším textu charakterizované jako lyra a tedy takto vyrobené. Ostatní scény jsou prosté a statické, sbor je postaven proti divákovi a má za úkol „jen“ zpívat, pěvci zůstávají v malebných pozicích a akce jejich zpěv neruší. Což je od režiséra milosrdné, neboť v pěveckých partech Smetana náročností nešetří.

B. Smetana: Dalibor – Opera ND / Smetanova Litomyšl 2019 (zdroj FB SL)

Všechny postavy mají pěvecké úkoly poplatné wagnerovským operám, vyžadují silné a odolné hlasy, pevné a plné, schopné maximálního rozsahu. Největší úkol dostali Milada s Daliborem, v recenzovaném představení na festivalu Smetanova Litomyšl ve čtvrtek 4. července 2019 zpívané a hrané Kateřinou Hebelkovou a Peterem Bergerem. Milada je od počátku, kdy vstoupí na jeviště, nucena k vrcholným výkonům, což se představitelce dařilo velmi dobře. Plně tmavě zbarvený dramatický soprán, kulatý volumen a tmavá barva jí pomohly v roli obstát a zvládnout ji na výbornou. Peter Berger vládne měkkým lyrickým tenorem, což je příjemné na poslech, ale Dalibor by měl být dramatičtější a údernější. Pěvec si je toho zřejmě vědom a snaží se o pevnost tónu, což někdy přechází ve forzi, a to je škoda. Exteriérově překvapil štíhlou postavou a ideální vizáží rytíře. Jitka Veroniky Holbové, otevírající operu árií, jež se v průběhu opakuje, má plný, otevřený a jasný soprán, jen nepříjemně překvapila vibratem, které ji neopustilo po celou dobu. Vítek Jaroslava Březiny zpíval průrazným, i když menším tenorem. Král Vladislav v podání Adama Plachetky neměl potřebnou razanci, a i když barvou svého barytonu působil příjemně, zdálo se, že mu poloha příliš nesedí. Jiří Brückler v roli Budivoje zněl přirozeně a příjemně, žalářník Beneš v podání Jiřího Sulženka byl přesvědčivý a jeho basbaryton kulatý a příjemný.

B. Smetana: Dalibor – Opera ND / Smetanova Litomyšl 2019 (zdroj FB SL)

Orchestr pod vedením Jaroslava Kyzlinka hrál čistým a plným zvukem, sóla houslí a violoncella byla jímavá a dvě harfistky, hrající na jevišti v levém portále, oblečené do kostýmů korespondujících se scénou, byly výborně slyšet a přinesly virtuózní sólové vstupy. Kompaktní zvuk orchestru vynikal především v dynamických vrcholech, jež ale většinou téměř kryly pěvce, snažící se ze všech sil prosadit. Orchestr o tolika lidech Smetana nikdy neviděl ani neslyšel, a kdyby si dovedl tak velké obsazení představit, možná by k pěvcům přistupoval citlivěji.

Opera Dalibor je tedy opět na repertoáru naší první scény a patří sem, i když by se zdálo, že z pohledu dnešního diváka je poněkud málo nosná svým výkladem a archaickým textem. Proto je záslužné, že režisér přinesl pohled, jenž se netváří vážně, přesto operu nedehonestuje, jen ji posouvá do říše parodie, byť jemné a laskavé.

 

Hodnocení autorky recenze: 90%

Mohlo by vás zajímat


5
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
3 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
eise

Pardon – lze kvalifikovaně sdělit, na který text Smetana skládal? Co člověk, to jiné tvrzení. Souvisí s tím i vysvětlení, proč se v Německu nehraje Wenzigova verze – podle jednoho z těch tvrzení proto, že na ni hudba nepasuje. Díky za vysvětlení.

Iudex

Na dramaturgickém úvodu na SL Kyzlink s Blachutem jr. se spíše klonili k tomu, že minimálně jistou část Smetana skládal na německý text. Ale Bůh suď, jak to doopravdy bylo.

vojtech

Jsem rad za kazdou pochvalnou recenzi na noveho Dalibora (mimochodem krome recenze v MF Dnes, kde autorka dala 50%, tedy neutralni hodnoceni, byly vicemene pochvalne snad vsechny, ktere jsem cetl). Ne ze by byla inscenace bez chyby, ale je skoda, ze par lidi, kteri si mysli, ze jen jejich vkus je ten spravny a nazor objektivni, zde zacalo sirit “pravdu”, ze jde o nejaky paskvil, na ktery by clovek s dobrym vkusem nesel. Bohuzel temto recem hodne lidi uveri a misto toho, aby na Dalibora sami zasli a udelali si nazor, proste prijmou “fakt”, ze inscenace se nepovedla a jeste… Číst vice »

Vandal

Milý Vojtěchu! Znovu jsem si přečetl Váš článek. Není z něj zřejmé, že nejste spolupracovníkem redakce a Váš článek vystupuje s jistou odbornou autoritou. Koneckonců i teď se označujete za recenzenta. Nevidím důvod, proč bych tedy neměl upozornit na aspekty představení, které jste v článku podle mne pominul. Sám píšete, že před návštěvou divadla jsou pro Vás zprávy o představení důležité. Ale když článek některé informace zamlčí, tak se potom na představení můžete divit. To není hypotetická situace. Představte si, že ve Vídni dáte 2×200 EUR za lístky na Sedláka kavalíra a mistr Cura roli odrecituje. A to jste si… Číst vice »

vojtech

Jestli Vam muj clanek splyva s temi “profi”, tak mi to samozrejme lichoti, ale z toho, ze vysel ve ctenarskem blogu, je preci zrejme, ze nejsem redaktor, nybrz ctenar :)
jinak muj predchozi prispevek se tykal spise vizualni stranky inscenace, to jsem mel upresnit :)