Ředitel Pražského jara Roman Bělor: Nejsme jen pořadatelé
Jaké z vašeho pohledu zásadní projekty a dramaturgické pilíře přináší letošní ročník Pražského jara?
Těch zásadních projektů je celá řada. Samotný zahajovací koncert, ve kterém Má vlast zazní v podání Vídeňských filharmoniků a Daniela Barenboima, je důležitým počinem nejenom ve vztahu k festivalu. Daniel Barenboim totiž v rámci příprav na pražskojarní zahájení naplánoval uvedení Mé vlasti se svou Staatskapelle v Berlíně a následně s Vídeňskými filharmoniky ve svém domovském městě, Paříži, Kolíně nad Rýnem, Linci či Mnichově. Má vlast se tak v této sezoně dostává na opravdové evropské výsluní. Těší mě rovněž, že vznik tohoto jedinečného nastudování bude zachycen v dokumentárním filmu, který v současnosti dokončujeme s Českou televizí. Anebo závěrečný koncert, kde jedna z největších skladatelských osobností druhé poloviny dvacátého století Krzysztof Penderecki nastuduje svou monumentální symfonii Sedm bran jeruzalémských.
Příslibem vrcholného uměleckého zážitku jsou také oba koncerty Toronto Symphony Orchestra s šéfdirigentem Peterem Oundjianem (19. a 20. května). Ten o svých mimořádných kvalitách přesvědčil při zahajovacím koncertu Pražského jara 2013 a zajímavou historickou souvislost tentokrát nalézáme v osobnosti Karla Ančerla, jenž v čele torontského orchestru působil po emigraci z Československa v letech 1969–1973. Oba koncerty se navíc pyšní vynikajícími sólisty: po osmnácti letech se na Pražské jaro vrací dnes již legendární houslista Maxim Vengerov, druhý koncert zase nabízí hvězdu nastupující generace interpretů – teprve dvaadvacetiletého kanadského klavíristu Jana Lisieckého.
Orchestre de Paris evropským turné v Praze oslaví padesáté výročí svého založení. Dirigent Thomas Hengelbrock se do povědomí českého publika (ostatně podobně jako Oundjian) zapsal jedinečným provedením Mé vlasti na zahajovacím koncertu v roce 2015. Ve výběru z Canteloubeho slavných Písní z Auvergne se představí americká mezzosopranistka Kate Lindsey, která je širšímu publiku známá především z živých přenosů představení Metropolitní opery v New Yorku.
Nesmíme zapomenout na jedinečnou Cameratu Salzburg, kde se v dvojroli klavírista-dirigent představí rezidenční umělec letošního Pražského jara – Alexander Lonquich.
Ale pilířem Pražského jara nejsou jen koncerty velkých symfonických orchestrů a hvězdných jmen. Důležitá jsou třeba i koncertní sobotní matiné, v rámci kterých se představují mladí umělci nastupující generace, souhvězdí českých orchestrů, Debut Pražského jara s vítězem dirigentské soutěže v Besançonu Jonathonem Heywardem a dvěma fenomenálními českými sólisty – Janem Mráčkem a Radkem Baborákem. Španělská linka festivalu ve čtyřech koncertech nabídne flamencovou zpěvačku, kytarové kvarteto, španělské baroko a unikátní scénický žánr populární ve Španělsku osmnáctého století – takzvané tonadilly.
Osobně se těším na vystoupení Filharmonie Brno a to především kvůli neotřelé kombinaci faustovské kantáty Alfreda Schnittkeho a monumentálních Planet Gustava Holsta, tedy díla, které o dobré půlstoletí předpovědělo zvuk velkých hollywoodských filmových produkcí především vědecko-technického žánru. Bude to navíc pod taktovkou amerického dirigenta Dennise Russella Daviese, tedy v rukou skutečně povolaného člověka.
O které koncerty je největší zájem a jak to zatím vypadá s prodejem vstupenek?
Vstupenky se prodávají velmi dobře – neformální festivalový prolog, zahajovací a závěrečný koncert či obě vystoupení České filharmonie jsou vyprodané. Na celou řadu koncertů v prodeji zbývá několik posledních vstupenek (obě Toronta, ale třeba i finálová kola soutěže), Orchestre de Paris, pěvecký večer Diany Damrau. K naší velké radosti je však enormní zájem třeba také o koncerty nové hudby – vstupenky jsou vyprodány jak na Hudebně-technické invence v Národním technickém muzeu, tak na vystoupení Orchestru BERG – mimochodem, v rámci obou večerů zazní ve světové premiéře skladby zkomponované na objednávku Pražského jara.
Řadu návštěvníků Pražského jara by určitě zajímal zevrubnější pohled do „kuchyně“ při sestavování programu toho kterého ročníku. Přiblížíte prosím? Kolik lidí se na tvorbě dramaturgie podílí, s jak velkým předstihem, co všechno obnáší vyjednávání kupříkladu o účasti Vídeňských filharmoniků s Danielem Barenboimem?
Velkou konkurenční výhodou, kterou Pražské jaro v oblasti dramaturgie disponuje, je umělecká rada festivalu. O její názor se může management festivalu opřít při koncipování dramaturgie. Jejím předsedou je dirigent Jiří Bělohlávek a dále jsou v ní zastoupeny osobnosti z obdivuhodné šíře oborů: houslista Ivan Ženatý, dirigent Petr Altrichter, specialista na starou hudbu Václav Luks, odborník na komorní hudbu violoncellista Marek Jerie, skladatelka Ľubica Čekovská, operní pěvec Adam Plachetka, hornista a dirigent Radek Baborák, muzikolog Bohuslav Vítek a operní režisér Jiří Heřman. Umělecká rada se schází přibližně čtyřikrát do roka, aby s ní management konzultoval program, který se připravuje s několikaletým předstihem. Jejich zkušenosti, renomé a přehled jsou zárukou špičkové úrovně festivalu. Často jsou inspirací v hledání nových talentů, neotřelých programových nápadů, z osobní spolupráce vědí, který umělec je ve špičkové formě, který naopak. Mohou doporučit, kdo se nejlépe hodí k interpretaci zamýšlené skladby.
V plánování se jako první usazují hostování zahraničních orchestrů a sólistů. Už nyní je například jasné, kdo bude zahajovat a uzavírat Pražské jaro v roce 2019, na spadnutí je dohoda s dirigentem úvodního koncertu festivalu v roce 2020. Snahou je koordinovat záměry festivalu s požadavky zahraničních pořadatelů, kteří budou hostit orchestry na jejich turné. To je z ekonomické logiky věci vlastně jedinou reálnou možností, jak dovézt zahraniční symfonický aparát běžně čítající na sto lidí (ty musíte dopravit, včetně nástrojů či notového materiálu, ubytovat…).
Kupříkladu dramaturgií Pražského jara 2017 se management festivalu a umělecká rada intenzivně zabývali už roku 2014, předběžná domluva o zahajovacím koncertu, tedy hostování Vídeňských filharmoniků s Danielem Barenboimem, se však datuje do roku 2012. Na jaře roku 2016 pak byl program již téměř kompletní, zbývalo doladit jen některé detaily převážně komorních koncertů.
Pro dnešní dobu jsou příznačné někdy až horečné PR aktivity, které nemálo umělců doprovázejí. Jak se vám daří vyrovnávat se s tímto fenoménem současnosti – ať už ve vztahu k samotné dramaturgii, tak třeba i při práci s potencionálními návštěvníky koncertů? Nevadí vám ani trochu dnes tak častá poptávka po takzvaných hvězdných jménech?
Zkusím odpovědět kulinářských příměrem: hvězdná jména jsou oním zdobením na pomyslném dortu vystaveném ve výloze, zdobením, které upoutává pozornost kolemjdoucích. Ale nesmí být jen okrasou, jak tomu bývá u některých filmových festivalů, kde se hvězdy třeba jen projdou po červeném koberci. U nás je toto hvězdné zdobení důležitou součástí chuti a vůně festivalu.
Obráceno z druhé strany: Jak je pro Pražské jaro těžké se prosadit v reklamou přehlcené Praze?
Pokud přicházíte se skutečně originálním konceptem, upoutáte i v reklamou přehlcené Praze. Pražskému jaru se, myslím, daří přicházet s originálním řešením vizuální prezentace. Fantaskní ptactvo, které provází letošní festival, je přijímáno s nadšením.
Jak jste spokojeni s novým vizuálem festivalu?
Hned po skončení loňského festivalu jsme začali s přípravou soutěže o novou vizuální prezentaci festivalu, v rámci které jsme oslovili čtyři renomovaná grafická studia. Zvítězil návrh grafického studia Dynamo Design, pracovně nazvaný Musica Magica, jehož autorem je výtvarník Martin Poláček. Hudební nástroje v něm ožívají přímo před našima očima. Plynule se vpíjejí do jiných objektů, aby nakonec vytvořily nového tvora – zpěvného ptáka, symbol jara.
Máme ohromnou radost, že se nový vizuální styl setkal s převážně nadšenými reakcemi. Nechali jsme vyrobit tašky s potiskem, které se staly mimořádně oblíbenými, lidé nám píší o plakáty, které by si rádi vystavili. Co více si přát.
Jak to vypadá s rozpočtem festivalu po odchodu České spořitelny z řad jeho sponzorů? A jak se vyvíjí nové generální partnerství festivalu s Českou telekomunikační infrastrukturou?
Éra České spořitelny byla dlouhá, patří jistě k významným kapitolám v českém donátorství a Pražské jaro si jí jistě váží, nicméně dnes již patří historii. Současný generální partner Česká telekomunikační infrastruktura, a.s. CETIN prokazuje ještě větší velkorysost a je pro nás jako technologická firma velkou inspirací.
Váš komentář k momentálnímu stavu financování významných festivalů?
Ministerstvo kultury etablovalo nový program podpory festivalů, který je, řekněme, ve zkušebním provozu a pevně věřím, že po dopracování celého systému může významně přispět ke stabilizaci sítě významných festivalů, které spoluvytvářejí infrastrukturu české hudební i obecně kulturní infrastruktury. Nezaměnitelná je ovšem role měst a obcí, kterou by nemělo ministerstvo kultury České republiky nahrazovat, ale doplňovat. Rovněž motivační nástroje daňového systému pro privátní a korporátní podporovatele mají velké rezervy.
Co pro vás osobně znamenají květnové dny, když běží festival? S jak velkým nasazením musíte pracovat, co všechno to obnáší a kolik lidí je v tuto dobu ve festivalovém týmu? Dokážete si vůbec jednotlivé koncerty patřičně vychutnat?
Organizovat festival může být někdy v kontradikci s klidným užíváním si koncertů a představení, ale i to se často daří. Nejsme jen pořadatelé, hudbu máme rádi a snažíme se koncerty vnímat i po jejich umělecké a emotivní stránce. Bez toho bychom nemohli v budoucnu kvalifikovaně pracovat na dramaturgii. Základní tým tvoří jedenáct lidí, ale v době festivalu je nás několikanásobně více.
Děkujeme za odpovědi!
VIZITKA
Roman Bělor (1958) po dokončení studia ekonomiky a řízení na Českém vysokém učení technickém v Praze působil několik let v technickém oboru, ale zájem o hudbu a kulturu jej po roce 1989 přivedl do světa kulturního managementu. V letech 1990–2001 byl manažerem a následně ředitelem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. V letech 1997–2001 zastával funkci předsedy Asociace ředitelů symfonických orchestrů České republiky. Od roku 2001 je ředitelem festivalu Pražské jaro. Zastává také funkci místopředsedy Asociace hudebních festivalů České republiky.
Za podíl na kulturní spolupráci s Francií byl v roce 1995 jmenován rytířem (chevalier) a v roce 2001 důstojníkem (officier) Řádu umění a literatury (Ordre des Arts et des Lettres) Francouzské republiky. V roce 2012 byl jmenován členem rady Mezinárodního fondu na podporu kultury UNESCO (Council of the UNESCO International Fund for Promotion of Culture). Je členem Klubu za starou Prahu a Spolku výtvarných umělců Mánes. Od roku 2012 je předsedou Spolku pro výstavbu nového koncertního sálu v Praze. Kromě hudby se zajímá o výtvarné umění a moderní historii.
(Zdroj: Pražské jaro)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
