Ředitelka brněnské filharmonie Marie Kučerová: Hudba zahání stres i strach

Filharmonie Brno je spolu s pražským FOK druhým největším symfonickým orchestrem v zemi a v jejím čele stojí křehká žena, Marie Kučerová, která přistupuje k problémům s úsměvem a s klidným, pozitivním pohledem. Všechno bude dobré, my se nebojíme hrát! S těmito slovy zahájila náš rozhovor.
Marie Kučerová (zdroj Filharmonie Brno)

Koronavirová „dovolená“ trvala tři měsíce, jak se to podepsalo na hudebnících i na Filharmonii?
Hudebníci mají od dětství zafixované návyky samostudia, proto pro ně bylo samozřejmé, že se udržovali ve formě či studovali nové věci. Dnes, po uvolnění pravidel, se konečně schází velký orchestr k natáčení. I když doma hráli, chyběla jim samozřejmě společná komunikace a tvorba. To ale neznamená, že ještě stále nemají obavy, co by se mohlo stát. Proto jsme udělali řadu opatření, která by měla hudebníky ochránit a umožnit jim nerušenou práci.

Natáčíte co a pro koho?
Natáčíme pro dlouhodobého britského partnera a pak pro náš vlastní label, chceme po sobě něco zanechat do budoucnosti. Vybrali jsme spolu s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem tituly, které nejsou běžně k dispozici, budou to rarity. Jednak titul dvořákovský, na kterém se objeví Symfonie č. 1 Antonína Dvořáka „Zlonické zvony“, s níž jsme vstupovali do první sezony našeho šéfdirigenta. Tato symfonie se v podstatě vůbec neuvádí, protože existuje jen v nekorigované verzi mladičkého skladatele. Dennis Russell Davies, který je známý svým partnerským přístupem ke skladatelům, ji upravil do podoby, kdy se stává repertoárovým číslem. Vedle ní se na nahrávce objeví i Dvořákovy Bagatelly/Maličkosti, které pan šéfdirigent již před lety zaranžoval pro orchestr a rádi je hrajeme doma i v zahraničí. Druhým titulem je geniální Rejchova Lenora, která zazněla v Brně na koncertě v únoru a zbývá nám dotočit několik částí. Bude to mimo jiné také dárek posluchačům k naší nadcházející 65. sezoně.

Festival Špilberk má za sebou dvacet let, bude i letos?
Už jsme se rozhodli, festival bude! Festival Špilberk bude mít 21. ročník a nabídneme pět živých koncertů a dva kinokoncerty na velkém nádvoří hradu. Věříme, že již bude možné dělat koncerty pro 1000 lidí. Zahajujeme 11. srpna efektně, beethovenovské výročí připomeneme Wellingtonovým vítězstvím, pak zazní Čajkovského Slavnostní předehra 1812 a hlavním titulem večera budou Carmina Burana Carla Orffa s Českým filharmonickým sborem Brno. 19. srpna uvedeme Musorgského Obrázky z výstavy, Martinů Fresky Pierra della Francesca a Hindemithova Malíře Mathise s vizualizací, tedy koncert, který už jsme kvůli koronaviru nemohli předvést publiku, ale jako první jsme ho tehdy streamovali. Ke slovu přijdou i hosté, Vojenský umělecký soubor Ondráš, Moravia Brass Band zahraje Planety Gustava Holsta v úpravě pro žesťový orchestr a nezklame jistě ani Český národní symfonický orchestr s Pražským výběrem.

Dennis R. Davies a Marie Kučerová (zdroj Filharmonie Brno)

Sezona samotná začne v katedrále na Petrově?
Ano, zahajujeme 11. září a zazní zde 5. Symfonie Antona Brucknera, na něhož je náš šéfdirigent specialista. Také to ale bude koncert k 85. narozeninám Arvo Pärta, který je slaví přesně téhož dne. Uvidíme, zda se skladatel koncertu zúčastní osobně.

Jak je to s abonentními řadami, vrátíte se do Janáčkova divadla?
Ano, po tříletém azylu na Stadioně, který si vynutil experimentování, se vracíme ke dvěma řadám velkých symfonických koncertů v Janáčkově divadle, a jedna řada zůstává doma, tedy v Besedním domě. Bude i řada mimořádných koncertů, Rodinné abonmá, série Jazz &World Music a také koncerty Kantilény. Sezony se týkají dvě menší změny – zrušili jsme veřejné generálky, které nemohou nahradit plnokrevný koncert a ke kterým můžeme sáhnout v případě velkého zájmu. Na druhé straně vycházíme vstříc posluchačům, kteří se obávají pozdních návratů domů z koncertů sjednocením začátků na 19. hodinu.

Nabídnete nějaké hvězdy?
Myslím, že největším lákadlem bude letos francouzský houslista Renaud Capuçon, který dnes patří ke světové špičce. Hostuje s nejprestižnějšími orchestry, jako jsou Berlínští či Vídeňští filharmonikové, Newyorská filharmonie, Londýnský symfonický orchestr a dalšími a spolupracuje se špičkovými dirigenty. Pro nás je důležité, že bude hrát Houslový koncert D dur Ericha Wolfganga Korngolda, brněnského rodáka. Už se těším, až ho překvapím a ukáži mu dům Koliště 1, kde se skladatel narodil. Mimochodem na tomtéž koncertě zazní také světová premiéra 3. symfonie Thomase Larchera, která bude bezpochyby událostí sezony. Capuçon ale nebude sám, přijede třeba Jess Gillam, vycházející saxofonová hvězda z Británie, francouzský fagotista Guilhaume Santana nebo pianistka Lauren Zhang, čínská vítězka soutěže BBC, která s námi pojede také na britské turné.

Uslyšíme také třeba nějaký pěvecký objev?
V sezoně vystoupí hodně skvělých zpěváků, ale obzvláštní lahůdkou asi bude lednový koncert v Janáčkově divadle s názvem Prsten beze slov, kde vystoupí německý tenorista Christoph Prégardien. Přednese výběr z písní Franze Schuberta v orchestrálním aranžmá velkých skladatelů. Vedle tohoto cyklu zazní i symfonická zkrácená verze Prstenu Nibelungů v úpravě wagnerovského dirigenta Lorina Maazela.

Myslíte i na klasicky založené publikum?
Jistě, ostatně zmíněné tituly jsou určeny právě jim. Jsou to naši skalní návštěvníci, pro které máme připraveno například v listopadu Dvořákovo Requiem, v únoru to budou skladby Vivaldiho, v dubnu Dvořák, Janáček, Rachmaninov, myslím, že je na co se těšit. Na mimořádných koncertech vystoupí členové dechové sekce s Kvintetem Es dur Ludwiga van Beethovena, dechovým kvintet Pavla Haase a Sextetem pro dechové nástroje a klavír Bohuslava Martinů. A ke klavíru usedne opět náš šéfdirigent Dennis Russell Davies.

Marie Kučerová (zdroj Filharmonie Brno)

A co další festivaly? Co máte připraveno?
V listopadu nás čeká Expozice nové hudby, bude to tentokrát konfrontace staré a nové hudby, myslím, že to bude hodně zajímavé. A samozřejmě nás čeká Velikonoční festival, který bude objevovat mimo jiné neprávem opomenutá díla a iniciovat nové kompozice. V české premiéře zazní Meditace pro sólový klarinet islandského skladatele Atli Heimira Sveissona, na festivalovou objednávku napsal skladbu Martin Smolka a celovečerní skladbu Adorace Nejsvětější svátosti Pavel Zemek Novák. Z hudby minulých staletí jsme přesunuli z letošního zrušeného ročníku komplet Gesualdových Responsorií, tahákem určitě bude Czech Ensemble Baroque s Vivaldim a pravděpodobným hvězdným hostem Andreasem Schollem.

Představí se brněnská filharmonie také v jiných destinacích?
Do některých plánů nám již zasáhla korona, ale víme, že zahajujeme příští Smetanovu Litomyšl 2021, Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka v Ostravě a na Pražském jaru uvedeme v české premiéře 12. symfonii Philipa Glasse. V zahraničí nám zatím padlo korejské turné a Wagner v Bavorsku, ale stále doufáme v Salcburk se třemi krásnými koncerty, Bayreuth a Kolín nad Rýnem, v novém sále Filharmonie. Velké jarní britské turné v deseti britských městech je pro nás také sen, o který bychom neradi přišli, hrajeme tam krásné programy s českou hudbou, ale i moderními klasiky, a je to hodně reprezentativní. Doufám, že do té doby Britové zvládnou jak koronu, tak brexit.

Máte nějaké novinky ve své práci?
Jak už jsem zmínila, využíváme našich raritních programů, které nahráváme, ale velkou novinkou je právě nahrávání pro vlastní label. Předcházelo tomu hodně diskusí, ale má to velký smysl do budoucna. Využíváme tak výhody naší originální dramaturgie, výborného orchestru, skvělého šéfdirigenta, ale i akustiku našeho Besedního domu a vlastního špičkového vybavení. Navíc je to taková příprava na možnosti nového sálu, kde nás navíc nebude limitovat prostor, ani občas projíždějící tramvaje. Díky koronavirové pauze jsme měli také více času na přípravu katalogu sezony v novém formátu a s daleko více informacemi, doufám, že se bude líbit.

Dennis R. Davies a Marie Kučerová (zdroj Filharmonie Brno)

Techniku nahrávání jste rozšířili ještě i o streamování…
Streamování se stalo za karantény hitem, možná už toho nakonec bylo příliš, ale svůj účel to určitě splnilo. Podpořili jsme město Brno v akci „Díky Brno“ s koncerty, které se streamovaly. Jeden byl z věže Staré radnice, kdy lidé byli na Zelném trhu a náměstí bylo plné. Bylo to hrozně dojemné, žestě hrály hymnu a věžní hudbu, lidé tleskali a mávali na hudebníky. Další koncert byl ze střechy tržnice, devět violoncellistů a harfa a opět to mělo obrovskou atmosféru. A nesmím zapomenout na náš „historický“ streaming v den vyhlášení nouzového stavu, kdy koncert Obrázků z výstavy s interaktivní vizualizací ve spolupráci se slavným rakouským studiem Ars Electronica vidělo 28 tisíc lidí, spousta z nich v Japonsku, Rakousku a na Slovensku. Jsem ráda, že se nám tento koncert podařilo zařadit do letošního open-air festivalu na Špilberku.

Máte i nějakou inovaci pro své abonenty?
Je to konečně on-line prodej abonentek, takže kdo nechce stát onu pověstnou frontu v Besední ulici, může si abonentku vyřídit z domova od počítače, zvlášť teď v karanténě. Ale samozřejmě víme, že máme hodně posluchačů ze starší generace a tak ta fronta, byť omezená, ještě stále na ulici stojí. Ale není už podmínkou. Současně bych chtěla našim abonentům poděkovat, hodně z nich nám daruje vstupné na neuskutečněné koncerty, moc si toho vážíme. Už proto, že my na rozdíl od divadel nemůžeme koncerty zahrát v jiném termínu, musíme vstupné vracet.

A jaký je trend prodeje abonentek?
Musím přiznat, že prodej zatím jde pomaleji než v minulosti. Je to pochopitelné, lidé se bojí, nevědí, co bude. Raději si asi budou kupovat vstupenky na poslední chvíli, byť to bude dražší. Ale toto trápí celý obor živého umění, největší otázky si klademe o průběhu sezony a o situaci příštího roku. Nikdo nevíme, co bude.

A jak to řeší kolegové v zahraničí?
Kupodivu jsou opatrnější než my tady. Například v Budapešti prodávají jen 50 % kapacity sálu. My v Česku jsme sice také opatrní, ale snažíme se normálně pracovat a vše chystat. Nejhůř je na tom teď asi Británie, tam řeší, jestli je možné být poblíž flétny na dva nebo čtyři metry. Herci v Bulharsku zase musí v divadlech podepisovat prohlášení, že jsou si vědomi, že porušují pravidla, když se k sobě ve hře přiblíží. My se snažíme používat rozum a hudebníkům poskytujeme vše, co je potřeba. Mají dle doporučení epidemiologů a po dohodě s odbory roušky, měření teploty, desinfekci, ionizovaný sál, žestě mají nádoby na kondenzáty. Ale po hudebnících roušky při hře požadovat nelze, ani u smyčců. Špatně by se jim dýchalo a ovlivnilo by to jejich výkon.

Takže se publikum u vás na koncertech nemusí obávat nákazy?
Určitě ne, není to o nic nebezpečnější než kdekoli jinde, například v obchodě nebo v tramvaji. Měli jsme teď dva první orchestrální koncerty bez rozestupů publika a všichni disciplinovaně nosili roušky, pokud v nich tedy vydrželi dýchat. Ale je to o pocitu a bezpečí každého člověka. Kdyby z toho všeho nakonec do budoucna zůstaly roušky v publiku, tak by mě to vůbec netrápilo, to je to nejmenší a třeba v Asii je to už roky zcela běžné. Jen nevíme, jak se publikum na podzim zachová. Je možné, že se omladí, protože starší generace se bude více bát, ale třeba ne. Nevíme, řekneme si za půl roku.

Marie Kurerová, Dennis R. Davies a Marie Kučerová (zdroj Filharmonie Brno)

Ale vy si své publikum přece vychováváte od mala?
Ano, to je pravda, pod názvem „Více hudby!“ jsme připravili širokou edukativní nabídku pro děti, mládež, ale i rodiče a prarodiče. Kromě oblíbených workshopů pro batolátka a školkové děti je to třeba taky přípravka pro talentované děti, ale ta už je asi plná. O prázdninách chystáme několik týdenních workshopů, třeba si starší děti mohou vyzkoušet, jak se dělá animovaný film s hudbou, mohou se dovědět, jak se tančí a hraje v různých zemích světa, nebo budeme cestovat do pravěku. Samozřejmě opět nabízíme asi náš nejoblíbenější cyklus rodinného abonmá s předcházejícím workshopem. Ale připraveni jsme i na zvídavé dospělé, po sobotách bude hrát celá rodina. Samozřejmě pokračujeme ve festivalu Mozartovy děti, budou koncerty dětských sólistů, workshopy s hudebníky Filharmonie i společný koncert. Pro děti máme zkrátka spoustu báječných věcí, a i když z nich nebudou ve výsledku koncertní mistři, budou z nich jistě naši budoucí abonenti. A proto se ani v této oblasti o publikum nebojíme.

Publikum, stejně jako vy, se těší na nový koncertní sál, kdy si myslíte, že bude?
To je záludná otázka, už raději žádný termín neříkám, protože jde opravdu o mimořádně složitý projekt po všech stránkách, kde hlavní roli hraje akustika. Samozřejmě že si přejeme, aby to bylo co nejdříve, těžce neseme stálé odkládání. Ale protože už máme stavební povolení a architekti začali připravovat prováděcí projekt, jsme již zase vysněnému cíli o něco blíž. Krystalizuje představa, jak bude sál vypadat a jak bude vypadat i jeho okolí. Sama mám v hlavě pracovní termín rok 2024, ale jestli to bude pravda nebo jestli se budeme o měsíce posouvat, to dnes asi neumí říct nikdo. Určitě jsme ale zatím jediní v České republice, kteří jsou tak daleko v přípravě, takže je více než pravděpodobné, že nám zůstane i prvenství v otevření. A že to probudí zájem o Brno i u zahraničních umělců a publika, to je jistá věc. Proto bych doporučila abonentům, ať se nás drží, protože mít abonentku do nového sálu se možná každému nepoštěstí. (úsměv) Nebojte se chodit na koncerty, dobrá nálada a víra, že svět bude zase v pořádku, dokáže zázraky.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat