Jako první zaznělo Preludium a fuga C dur (přezdívané „vánoční“), BWV 537, jeden z Bachových pozdních děl. Preludium již reflektuje galantní styl Bachových synů, přesto Bach zpracovává jednoduché stupňovité téma až na samou dřeň kontrapunktických možností. Fugové téma, s neméně dokonalou polyfonní fakturou, v závěru graduje citací v pedálu v augmentaci.
Vladimír Roubal zvolil důstojné tempo adekvátní velké prostoře baziliky. Vhodně využil pleno hlavního i vedlejšího stroje, zřetelně a zároveň citlivě artikuloval. I přes drobné nedokonalosti dané stavem vyšehradského nástroje dokázal fenomenálně vypointovat fráze a vystavět formu. To vše bez dnes tolik rozšířeného interpretačního egocentrismu, ve kterém je skladatelův záměr až na posledním místě.
Vladimír Roubal hrál se stejnou pokorou a nadhledem i Mendelssohnovu Sonátu B dur a Franckův poslední Chorál a moll. Ve Franckovi bych vyzdvihl zvláště tempovou a agogickou promyšlenost spolu s orchestrálním pojetím registrace (dle vlastních slov interpreta). Doménou Roubalovy interpretace je přidaná hodnota v podobě jeho geniálního talentu a improvizačních schopností. Cit pro agogiku i vystavění větších celků nepochybně souvisí také s Roubalovými dirigentskými dovednostmi.
Prakticky všichni významní skladatelé minulosti do 1. poloviny 20. století, nevyjímaje mnoho současných, byli všestranní umělci, bravurně ovládající klavír či varhany, improvizaci i interpretaci. Vladimír Roubal je bezpochyby jedním z nich. Zvláště bych pak vyzdvihl jeho registrační mistrovství. Paleta barev, kterou Roubal využil, byla nepřeberná, ať už šlo o kombinaci alikvót, citlivé použití jazykových rejstříků, jemných fléten ve vysokých polohách a zejména smykavých registrů, jichž se mnoho tuzemských varhaníků u krásných romantických opusů, jako je nástroj bratří Paštiků na Vyšehradě, téměř štítí.
Nápadité využití registrů Roubal využil i ve svých úžasných improvizacích, které (nejen) u nás nemají konkurenci. První improvizace na Hospodine, pomiluj ny stylově jednoznačně kotvila ve francouzském postimpresionismu a modalitě, jako by se na vyšehradském kůru reinkarnoval Pierre Cochereau. Formální jednotu umocňovalo neotřelé střídání dynamicky protilehlých částí, harmonická a melodická složka si nezadala se skladbami Maurice Duruflého či Gastona Litaize. Druhá improvizace na chorální téma Tu es Petrus byla první improvizaci stylově podobná a neméně nápaditá, třetí a závěrečná improvizace měla romantičtější charakter, což bylo vzhledem k volbě tématu pochopitelné (improvizace byla na motivy Smetanova Vyšehradu). Vladimír se neuchýlil pouze k citování tématu, ale často využil volné i umělé imitace a bohaté harmonie sobě vlastní.
Romantické varhany baziliky sv. Petra a Pavla skýtají neuvěřitelný potenciál a je velmi dobře, že zde vyšehradský regenschori Ondřej Valenta založil varhanní festival. Co do kvality nástroje bude přinejmenším důstojným ekvivalentem varhanního festivalu ve svatovítské katedrále, chrámu sv. Ludmily či Jeruzalémské synagogy.
Je s podivem, že je Vladimír Roubal veřejnosti prezentován prakticky jen jako improvizátor, podobně jako tomu bylo u prof. Jaroslava Vodrážky. Málokterý český varhanní interpret mě totiž dokáže nadchnout tak, jako se to daří Vladimíru Roubalovi.
PROGRAM
Johann Sebastian Bach: Preludium a Fuga C dur BWV 547
Varhanní improvizace na téma „Hospodine, pomiluj ny“
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Sonata IV. B dur
Varhanní improvizace na motiv „Tu es Petrus“
César Franck: Chorál a moll
Varhanní improvizace, volná fantazie na motiv „Vyšehrad“
Připravuje se:
24. 6. Koncert studentů HAMU
28. 6. Koncert k 950. výročí kapituly, Michaela Káčerková, Kristýna Kůstková, Daniel Klánský
5. 7. Petr Kolař
12. 7. Irena Chřibková
