Ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová: Na turné do Spojených států pracujeme čtyři roky

Necháte nás lehce nahlédnout pod pokličku? Jaké překážky management orchestru musí zdolat, aby dosáhl nejvyšší kóty zahrát na světově nejproslavenější adrese?
Na turné se pracuje skoro čtyři roky, od prvotního navázání spolupráce s americkou agenturou, návrhu programu až po poslední detaily před odletem. Mezitím nám do toho zasáhl covid, který docela zamíchal s náklady, podmínkami i chováním publika. Horká fáze příprav trvá rok a leží z největší míry na manažerovi turné, ale i na marketingu, správě majetku a ekonomovi. Je to spousta věcí jako zajištění očkovaných hudebníků, vyřízení pracovních víz, pojištění nástrojů a jejich cargo, povolení vývozu nástrojů ze vzácných materiálů atd. Já řeším kromě koordinace především finanční podporu turné, které je velmi nákladné. Mezitím se připravuje šéfdirigent, orchestr a sólisté na několik koncertních programů, které v Americe provedeme. Za úspěch pro českou kulturu považuji nejen přítomnost prestižního českého orchestru na velmi konkurenční americké půdě včetně slavné Carnegie Hall, ale i program, který není vůbec mainstreamový. Do amerických sálů vezeme hudbu českou, brněnskou i současnou americkou.

Philip Glass se s Dennisem Russellem Daviesem, šéfdirigentem Filharmonie Brno, dobře zná. To však samo o sobě nezaručí koncert na věhlasném místě. Do jaké míry vděčíte panu skladateli za možnost se v newyorské Carnegie Hall předvést?
Ten podnět vyšel spíše od nás. Philipa Glasse hrajeme v Brně již několik let a publikum ho velmi dobře vnímá. Jeho 12. symfonii Lodger jsme uvedli v české premiéře na Pražském jaru a posléze ji vydali pod naší vlastní značkou na CD, které bylo nominováno na cenu ICMA. Považuji za obrovský úspěch, že ji tentokrát uvedeme v newyorské premiéře, s největší pravděpodobností za přítomnosti autora.

Ve Spojených státech vás čeká více koncertů. Od “vaší” poslední návštěvy zmíněné newyorské koncertní síně uběhlo padesát let. Jak vysoko v historii tělesa stavíte nadcházející americké turné? Dá se vlastně jít někam pomyslně výš? 
Co se týče turné, tak je to asi opravdu maximum. Nejen kvůli obrovské konkurenci a náročnosti, je to vnímáno jako investice do značky orchestru. Jsem ráda, že tuto prestižní a reprezentativní roli chápou všichni partneři, kteří nás podporují – město Brno, Jihomoravský kraj a Ministerstvo kultury s Národním plánem obnovy. Samozřejmě budeme nadále usilovat o japonská turné a jednotlivé výjezdy do špičkových evropských sálů, jako je Grosses Festspielhaus v Salcburku, lipský Gewandhaus a další. 

V Americe krom děl našich velikánů zazní také soudobá americká. Jak se to dramaturgicky pojí? Jaká je logika za výběrem titulů?
Myslím, že není úplně obvyklé, aby český orchestr přivezl americkému publiku hudbu jejich současných žijících autorů, a že to publikum ocení. Logika byla jasná – v New Yorku žijící legenda Philip Glass si přijde poslechnout do Carnegie Hall svou symfonii. Další newyorkská legendární autorka, houslistka a performerka Laurie Anderson (partnerka Lou Reeda) s námi provede svou novou skladbu Amelia věnovanou první pilotce, která obletěla svět a nakonec záhadně zmizela. Narodila se mimochodem 50 km od Kansas City, kde dílo provedeme. A William Bolcom žije u Ann Arbor v Michiganu, kde kromě Janáčka zahrajeme jeho Humoresku. 

Symfonie Philipa Glasse v New Yorku zazní premiérově. Cítím z toho autorovu důvěru k orchestru, který ji provede. Vnímáte to také tak?
Je to tak, ostatně toto dílo jsme provedli s naším šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem už v Praze, Brně a tuto neděli také v lipském Gewandhausu, a také jsme ho nahráli. Myslím, že orchestr ho má už v krvi.

Budeme mít možnost slyšet či sledovat některý z koncertů ve formě živého přenosu?
S největší pravděpodobností ne, vyšší kultura nemá v amerických médiích zrovna na růžích ustláno. 

Co pro vás bude měřítkem úspěchu turné?
Skvělé recenze, spokojenost a bezpečí orchestru, finanční vyrovnanost a případně další pozvání.

Děkuji za rozhovor.