Rendez-vous s hudbou králů: Pohlcující koncertní zážitek v Dianině chrámu

Letošní ročník festivalu je věnován netradičnímu tématu hudby a zednářství. Také nedělní odpolední koncert nazvaný Rendez-vous s králem měl na programu díla skladatelů-zednářů. Hlavní roli však hrál skutečně král, a to pruský král Friedrich II. Veliký, proslulý nejen jako vojevůdce, ale také jako literát, milovník umění, flétnista a skladatel.

Oblíbeného nástroje krále Friedricha II. Velikého se ujala Jana Semerádová, umělecká vedoucí souboru Collegium Marianum, jehož členové ji na koncertě doprovázeli. Jana Semerádová je mimo jiné dramaturgyní koncertního cyklu Barokní podvečery a Letních slavností staré hudby. Kromě toho se věnuje badatelské činnosti. Za CD s názvem Chaconne pro princeznu byla v roce 2020 spolu s Erichem Traxlerem nominována na cenu Anděl České hudební akademie.

Soubor Collegium Marianum vznikl v roce 1997. Zaměřuje se především na české a středoevropské autory 17. a 18. století. Kromě instrumentální hudby se věnuje také scénickým projektům, spolupracuje například s loutkovým divadelním souborem Buchty a loutky, s nímž připravil kupříkladu inscenaci opery Acis a Galatea od Georga Friedricha Händela.

Na barokní housle hrála Lenka Torgersen. Barokní housle studovala na škole Schola Cantorum Basiliensis ve třídě Chiary Banchini. Spolupracuje také například se soubory Ensemble 415 a Ensemble Inégal a vystupuje rovněž jako sólistka.

Hana Fleková vystoupila s barokním violoncellem. Kromě souboru Collegium Marianum je členkou například souboru Collegium 1704, Musica Florea, a spolupracuje také se soubory Ensemble Tourbillona Ensemble Inégal.

Místo původně avizovaného cembalisty Filipa Hrubého, který bohužel onemocněl, hrál na valtickém královském dostaveníčku Jiří Havrlant. Jiří Havrlant je absolventem JAMU ze třídy Barbary Marie Willi a ve hře na cembalo se dále vzdělává formou konzultací u Moniky Knoblochové z pražské HAMU a u Francesca Cortiho na Schole Cantorum Basiliensis. Vystupuje například se soubory Czech Ensemble Baroque a Ensemble Aerea.

Na nedělním koncertě je nutno ocenit skutečně promyšlenou dramaturgii. Zednářská linie přitom nebyla pozoruhodná tolik jako seskupení různých skladatelů kolem osoby Friedricha II. Pohled na někdy i nečekané propletení životních drah rozdílných skladatelských osobností skýtá živý a neotřelý pohled na hudební mapu převratné doby konce baroka, citového a galantního stylu a rodícího se klasicismu. Je trochu škoda, že tyto spojitosti nebyly patrné přímo z programu, nicméně průvodní slovo Jany Semerádové posluchačům celou dějinnou scenerii objasnilo.

Koncert začal skladbou Fuga canonica in Epidiapente super Thema Regium z Hudební obětiny Johanna Sebastiana Bacha. Části Hudební obětiny, která je spolu s Uměním fugy považována za vrcholný příklad Bachova kontrapunktického umění, zazněly na koncertě ještě dvakrát. Téma třináctidílného cyklu totiž Johannu Sebastianu Bachovi zadal v roce 1747 právě Friedrich II. Veliký. V krátkém úvodním kánonu se ukázala výborná spolupráce mezi členy ansámblu, společné cítění rubata ruku v ruce se stabilním pulzem, zároveň však také jediný kaz celého koncertu. Akustika sálu je totiž mnohem příznivější houslím než barokní flétně, což se ve většině skladeb nepodařilo zcela kompenzovat, a flétna tak občas ve zvuku houslí zanikala.

Jako druhé číslo zaznělo Recitativo a Andante e Cantabile ze Sonáty c moll Friedricha II., následované Canonem perpetuus z Hudební obětiny, neuvedeným na programu. Sonáta Friedricha II. už se spíše než Johannu Sebastianu Bachovi blíží skladbám napsaným v citovém stylu. Recitativ je plný vzdechů a náhlých, naprosto nečekaných proměn, které v podání Jany Semerádové vyzněly naprosto přesvědčivě a hráči bassa continua jak v recitativu, tak ve svižnější druhé větě skvěle dotvářeli náladu skladby. V cembalovém partu se Jiřímu Havrlantovi podařilo šťastně zkombinovat francouzskou měkkost s německým „kontrapunktičtějším“ vedením hlasů.

Další sonáta byla z pera Johanna Gottlieba Grauna, houslisty a skladatele, který působil na dvoře Friedricha II. O Sonátě D dur pro flétnu a basso continuo se spekuluje, zda ji nenapsal jeho bratr Karl Heinrich, proslulý jako operní skladatel. Ať už ji ale napsal kterýkoli z bratrů, jde o sonátu znějící oproti králově poněkud konzervativněji, sólistka ani basso continuo ji však proto nezahráli s menší chutí. Zvláště osvěžující byla třetí věta s loveckým, téměř až lidovým motivem.

Před přestávkou zaznělo Duetto e moll pro flétnu a housle od Carla Philippa Emanuela Bacha. Ačkoli si dnes ke jménu Bach nejspíše doplníme ihned Johann Sebastian, Carl Philipp Emanuel byl ve své době velmi proslulý. Jako skladatel je významným představitelem citového stylu. Byl cembalistou Friedricha II. a jeho význam dnes také spočívá v jeho spise Úvaha o správném způsobu hry na klavír. Třívěté Duetto vyznělo jako intimní rozhovor mezi nástroji, který je ale zároveň také plný vtipu a radosti.

Prvním číslem po přestávce byla Sonáta G dur pro cembalo a flauto traverso obbligato od Jiřího Antonína Bendy. Jiří Antonín Benda je známý především díky svým melodramům, kterými chtěl vytvořit novou, dramaticky pravdivou formu. S Friedrichem II. je spojen přes svého bratra Františka Bendu, který působil v pruské královské kapele. Král vykoupil rodinu Bendových z poddanství, a umožnil jim tak odejít do Berlína.

Ačkoli Jiří Havrlant na koncertě původně hrát neměl a zaskočit neplánovaně při takto obtížném repertoáru není vůbec snadné, prokázal nejen v této skladbě velkou pohotovost a hudební poezii. Druhá pomalá věta byla v jeho podání krásně barevná a lyrická. V krajních větách vynikla půvabná, ale zároveň neokázalá virtuozita Jany Semerádové, které Jiří Havrlant zdatně sekundoval. Neuškodila by snad jen z jeho strany ještě o něco lehčí artikulace.

Carl Friedrich Abel byl skladatel a virtuos na violu da gamba. Pravděpodobně studoval u Johanna Sebastiana Bacha, působil pak v Drážďanech a v Londýně, kde spolupracoval s Johannem Christianem Bachem a kde se seznámil i s Wolfgangem Amadeem Mozartem, jedna jeho symfonie byla dokonce Mozartovi připisována. V Sonátě G dur pro flétnu, housle a violoncello uvedené na koncertě vynikla především schopnost všech třech hráček pracovat nápaditě s dynamikou. Ačkoli housle zněly stále o něco výrazněji než flétna, dařilo se Lence Torgersen udržet krásný jasný tón a jemnými crescendy a decrescendy oživit i statické melodické linky.

Poslední dvě čísla zazněla oproti programu v opačném pořadí. Nejprve posluchači uslyšeli Canon Perpetuus z Hudební obětiny a nakonec Triosonátu c moll Johanna Philippa Kirnbergera.

Johann Kirnberger studoval u Johanna Sebastiana Bacha a jeho hudbu také propagoval. Zároveň v triových částech Hudební obětiny vypsal pravou ruku cembala. Zařadit jeho sonátu na závěr byl dramaturgicky správný krok. Sonáta dala vyniknout všem členům souboru, ale zvláště violoncellu, kterému skladatel jako bassu continuu přidělil skutečně virtuózní part. Suverénně přednesený závěr koncertu odměnili posluchači dlouhým potleskem, za nějž jim ansámbl jako poděkování zahrál ještě úpravu Larga z Varhanní sonáty c moll Johanna Sebastiana Bacha. A to proto, že ačkoli šlo o setkání s králem, tak, řečeno slovy Jany Semerádové, nad králem ještě panuje právě Johann Sebastian Bach.

Rendes-vouz s králem
29. září 2024, 16:00 hodin
Dianin chrám

Program:
Johann Sebastian Bach: Fuga canonica in Epidiapente super Thema Regium (Musikalisches Opfer, BWV 1079)
Freidrich II. Veliký: Recitativo a Andante e Cantabile ze sonáty c moll, SpiF 84
Johann Gottlieb Graun: Sonáta D dur pro flétnu a basso continuo, GraunWV Cv:XVII:75
Carl Phillipp Emanuel Bach: Duetto e moll pro flétnu a housle, Wq. 140, H. 598
Jiří Antonín Benda: Sonáta G dur pro cembalo a flauto traverso obbligato
Carl Friedrich Abel: Sonáta G dur pro flétnu, housle a violoncello, op. 3, č. 1, WKO 80
Carl Phillipp Emanuel Bach: Les lanqueurs tendres c moll, Wq. 117/30, H. 110
Johann Phillip Kirnberger: Triosonáta c moll
Johann Sebastian Bach: Canon perpetuus (Musikalisches Opfer, BWV 1079)

Účinkující:
Jana Semerádová – barokní flétna
Lenka Torgersen – barokní housle
Hana Fleková – barokní violoncello
Jiří Havrlant – cembalo
Collegium Marianum