René Pape a jeho dvě velká V

Ve hvězdné šňůře pěveckých koncertů z produkce Nachtigall Artists pokračoval 17. června německý basista René Pape. Svůj galavečer v Obecním domě věnoval dvěma velikánům opery: Verdimu a Wagnerovi. S Českým národním symfonickým orchestrem jej doprovázel německý dirigent Jonas Alber. Pape zpíval v ohlášené indispozici, ale kromě několika slabších tónů v první árii O patria, o cara patria… O tu, Palermo, terra adorata (Sicilské nešpory) nebylo dále v průběhu večera nachlazení na jeho hlase poznat a nepřišlo žádné zakolísání. Hezky mu vyšla árie Studia il passo, o mio figlio… Come dal ciel precipita z Mackbetha, kterou zpíval s gradujícím napětím a dramatickým výrazem. Orchestr střídal árie s baletní hudbou z Aidy, solidně zahranou, ale nijak strhující, a s velmi vydařenou předehrou k Síle osudu s dobře volenými energickými tempy, se vzrušenou dynamikou (hezká práce žesťově sekce) a slavnostním leskem v závěru.

Vrcholem první poloviny koncertu, ne-li celého večera, pak byla árie Filipa II. Ella giammai m’amò! z opery Don Carlo. Pape ji zpíval nesmírně citlivě, i když tak trochu klame tělem a na pódiu působí stoicky, až chladně. Ve skutečnosti, když se do jeho zpěvu zaposloucháme, je jeho výraz plný emocí: od zklamání krále Filipa a tichého poznání pravdy přes jeho frustraci, lítost a vášnivou vůli. Papeho zvučný bas zní mladě, zvláště plně ve středních polohách, s dynamikou pracuje jemně a odvažuje ji s pečlivou přesností, jeho kantilény provází velký smysl pro verdiovský styl. Orchestr jej provázel se stejnou pečlivostí, dirigent umně dokázal nabírat a stahovat dynamiku tělesa podle klenutí kantilén, hezky vyšlo také velké cellové sólo v úvodu. Árie Filipa obecenstvo dojala a ocenilo ji nadšeným aplausem.Druhou půli koncertu zahájila předehra k Wagnerovu Tristanovi a Isoldě. Ocitli jsme se ve zcela odlišném hudebním světě, ve světě rozsáhlých hudebních scén, naplněných tajemnými bytostmi z hlubin věků, bohy, hrdiny a mýty. Navázala dlouhá scéna krále Marka Tatest du’s wirklich? Wähnst du das? ze stejné opery. Pape ji zpíval promyšleně a s živým výrazem, zakončoval bravurním pianissimem, ztišeným do ztracena. Následovala předehra k prvnímu dějství Lohengrina. K oběma orchestrálním vstupům lze říci, že mohly být uchopeny expresivněji, ve větších dynamických vlnách a řetězících se kulminacích, jak jsme u Wagnera zvyklí. Lohengrina držel dirigent Jonas Alber na uzdě, stále „pod pokličkou“, než vytvořil jediný velký vrchol ve fortissimu. Bez ohledu na to se ale Český národní symfonický orchestr ukázal být dobrou volbou pro náročný operní repertoár a předvedl se ve výborné formě.

Na konec si Pape ponechal scénu Wotana Leb wohl, du kühnes, herrliches Kind! ze třetího dějství Valkýry. Ukázal na ní celou plejádu výrazových proměn: zasmušilost i radost, dramatická i náladově zjasněná místa, hrdinný patos na závěr. I když se Papemu moc přidávat nechtělo – vzhledem k jeho kondici i náročnému programu, který už měl za sebou, nakonec udělal přece jen velkou radost publiku jedním přídavkem: Dvořákovým Vodníkem. Zatím jej nikdy nezpíval na divadelní scéně, což je škoda, protože ho umí báječně a jeho výslovnost českého textu je obdivuhodná. Byla to krásná tečka za vydařeným večerem.

René Pape (bas)
Dirigent: Jonas Alber
Český národní symfonický orchestr
17. června 2014 Smetanova síň – Obecní dům Praha

program:
Giuseppe Verdi:
 – O patria, o cara patria… O tu, Palermo, terra adorata (Procida)
 (Sicilské nešpory, 2. dějství) 
– Baletní hudba
(Aida, 2. dějství)
– Studia il passo, o mio figlio… Come dal ciel precipita (Banco)
(Macbeth, 3. dějství)
– Předehra
(Síla osudu)
– Ella giammai m’amò! (Filip II.)
(Don Carlo, 3. dějství)
=přestávka=
Richard Wagner:
– Předehra
(Tristan a Isolda)
– Tatest du’s wirklich? Wähnst du das? (Král Marke)
(Tristan a Isolda, 2. dějství)
– Předehra k 1. dějství
(Lohengrin)
– Leb wohl, du kühnes, herrliches Kind! (Wotan)
(Valkýra, 3. dějství)

přídavek:
árie Vodníka (Dvořák: Rusalka, 2.dějství)

Foto Petr Dyrc