Reportáž: Druhá premiéra českokrumlovské Rusalky

  1. 1
  2. 2

V pátek 18. července k večeru byla příjezdová silnice doslova ucpána auty, z velké části pražských značek. Nebyl to jen páteční víkendový provoz, ale podstatným důvodem bylo vystoupení Jonase Kaufmanna na zahájení dvacátého třetího krumlovského Mezinárodního hudebního festivalu. V jeho stínu se pak konala v zámecké zahradě, s dnes už legendárním a tolik diskutovaným Otáčivým hledištěm, druhá premiéra Dvořákovy Rusalky. Ještě že ta první proběhla den předtím. Bylo by velmi zajímavé, jaké dilema by musela řešit řada pozvaných diváků, zda jít na Kaufmanna, nebo na českokrumlovskou premiéru opery. Na ní by se totiž mnoho známých osobností veřejného i uměleckého světa nemohlo tolik ukazovat a blýsknout jako na koncertě tenorové hvězdy.

Když jsem se onoho pátečního večera procházel uličkami starobylého Krumlova, míjeli mne v protisměru pánové v perfektně padnoucích oblecích doprovázející dámy v krásných večerních toaletách. Proplétali se v nesmírném vedru davem spoře oděných turistů a směřovali na místo koncertu. Oproti tomu pak běžně letně ba i sportovně oblečení diváci, někteří s dekami i taškami s láhvemi minerálky, si to štrádovali nad zámkem k Otáčivému hledišti. Na stoprocentní návštěvnosti Rusalky se ale hvězdný koncert v podhradí nepodepsal jistě také proto, že vstupné zde je samozřejmě o hodně nižší než v případě tenorové hvězdy.

Před devátou se otevřely brány zámecké zahrady a dychtivé návštěvníky přivítal po horkém dni příjemný vzduch proudící mezi krásnými košatými duby a svěže zelenými trávníky. Bylo možné dát si občerstvení a procházet se po cestičkách krásného vonného parku.
Neformální a lidskou atmosféru doplňoval pohled na unikátní mohutné otáčecí hlediště (je to v Krumlově již jeho třetí verze). To první, malé, bylo postaveno v roce 1957. Jeho projektantem byl tehdejší scénograf divadla v Budějovicích lotyšského původu Joan Brehms, který před válkou působil v divadlech v Německu. Velkou oporou v jeho projektu mu byl ředitel divadla Otto Haas. O rok později bylo postaveno hlediště větší, pro čtyři sta diváků, avšak bylo na „lidský“ pohon. Opět po roce bylo zprovozněno další, již s elektrickým pohonem a pro pět set návštěvníků. Nejnovější konstrukce je z roku 1995, váží přes šest set tun a má průměr dvacet jedna metrů. Tedy jen o malinko větší než třeba velikostně ojedinělá klasická jevištní točna v Teatro Colón v Buenos Aires. Na sklopných sedačkách z umělé hmoty se umístí šest set padesát diváků.V Evropě je ještě podobné, ale menší hlediště ve finském Tampere a u nás je v provozu další menší v Týně nad Vltavou, kam bylo přestěhováno to první krumlovské. Teď je snad již také jisté, že nám UNESCO dovolí hlediště provozovat dalších pár let a pak je předělat na rozebírací, fungující jen v letní divadelní sezoně. Vždyť čísla hovořící o více než dvou milionech návštěvníků, kteří po dobu jeho trvání zdejší divadelní představení navštívili, mluví za vše.
První Rusalka zazněla v Krumlově v roce 1960 a poslední inscenace, v pořadí třetí (režie Josef Průdek), měla premiéru před devíti lety. Byla klasická a poetická i s oním legendárním jezírkem. Pokud si vzpomínám, titulní roli zpívala Eva Urbanová. Ta letošní nová je svým pojetím ovšem zcela jiná než ty předešlé. A dalo se to očekávat, protože o specifický výklad i výtvarnou stránku představení se postaral režisér Jiří Heřman. Ti, co operní dění u nás trochu sledují, dobře vědí, že inscenace spojené s tímto jménem jsou povětšinou velmi kvalitní a hlavně představují moderní pojetí současného operního divadla. To Heřman jasně prokázal za svého působení v Opeře Národního divadla v Praze. Proto teď ta samozřejmá zvědavost. Podrobný rozbor koncepce a hodnocení premiéry publikovala Helena Havlíková ve svém posledním Operním panoramatu (zde). Je přitom evidentní, že příprava inscenace mimo kamenné divadlo v přírodním exteriéru, a navíc se specifikem otáčivého hlediště přináší řadu úskalí a komplikací na straně jedné, ale zároveň umožňuje využít možnosti na klasickém jevišti nerealizovatelné na straně druhé.Je 21.30 a zcela zaplněné hlediště potleskem vítá těch několik pozdě přišedších udýchaných návštěvníků a po amplifikovaném výčtu interpretů jednotlivých rolí ve třech jazycích a se do teplého večera počínají linout líbezné tóny Dvořákovy hudby. A protože je orchestr Jihočeského divadla řízený svým šéfem, argentinským dirigentem Mariem De Rose umístěn v sále prvního patra půvabné barokní stavby letohrádku Bellarie, musí být jeho zvuk do prostoru přenášen reproduktory, zatímco zpěváci zpívají bez mikroportů. Samozřejmě, rozdíl mezi reprodukovanou hudbou a přirozenými, nezesilovanými hlasy pěvců je znatelný. Větší hlasy prostor celkem zvládnou, u některých to je ale problém. Akusticky důležité a síle zvuku pomáhající je strmě stoupající hlediště, které zvukové vlny vrátí. Pokud by bylo hlediště situováno jenom v rovině, bylo by zesílení hlasů asi nutné.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Dvořák: Rusalka (Otáčivé hlediště Český Krumlov)

[yasr_visitor_votes postid="118359" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments