Richard Novák dnes na jevišti oslaví osmdesátiny

  1. 1
  2. 2

Dnes v podvečer – a pak ještě přespříští sobotu – dojde v Janáčkově divadle v Brně na událost, která se v operním světě hned tak nevidí: Své osmdesáté narozeniny tam přímo na jevišti aktivně oslaví přední brněnský basista Richard Novák, a to v jednom ze sólových partů Dvořákova oratoria Svatá Ludmila, uvedeného na jeho počest. Je nám ctí nejen to, že právě v den tak významného životního jubilea můžeme s legendou brněnské opery přinést rozhovor, ale i to, že Richard Novák – jak nás sám upozornil – patří k našim pravidelným čtenářům.

Určitě se vás na to zvlášť lidé od opery často ptají, ale prosím, alespoň heslovitě: Co všechno se dá udělat pro to, aby hlasivky zpěváka vydržely tak dlouho jako ty vaše? Co hlavního v tom u vašeho hlasu sehrálo roli?

Asi musel získat už v letech školení správné technické základy a musel také být v tom správném směru udržován při tom někdy divokém operním provozu. Předpokladem jsou ovšem i dobré zdravotní podmínky, které už většinou nedokážeme úplně ovlivnit. Také je asi třeba nepřestat úplně zpívat, podobně jako nesmíme přestat chodit, nechceme-li skončit na vozíku.

Měl jste nějaké zásady pro to, které role zpívat? Co byste v tomto směru mladým zpěvákům poradil?

Zásadami jsem se nemohl řídit, jelikož role nám byly přidělovány. Mohl jsem být tedy z role pouze více či méně šťastný nebo nešťastný. S tím problémem jsem se setkal poměrně brzy: jako mladý basista jsem dostal přidělenu roli Bartola v Lazebníkovi. Když jsem viděl v notách, jaký je to nárok na deklamaci a pohyblivost hlasu, měl jsem pocit, že to nemohu zvládnout a že snad je to na mne atentát. Tehdy mi hodně pomohl můj učitel. Nezbývalo, než se s tím poprat a mám za to, že poražen jsem z toho tehdy nevyšel. Dnes jsou mladí zpěváci jinak ohroženi: Musí někdy přijmout úkol, který není zcela v jejich oboru – jsou prostě pod tlakem trhu. I tak je těžké odhadnout, kdy striktně odmítnout a kdy výzvu přijmout a zvítězit.

Jaký typ rolí jste měl nejraději? Byly to ty, které se vám nejlépe zpívaly?

Často asi ano. Je příjemné moci zpívat něco, kde mne neohrožuje příliš mnoho nesnází a pěveckých problémů. Mám ale za to, že ještě raději jsem míval role s výrazným charakterem, s bohatými emocemi, role typu Borise Godunova nebo Revírníka či Fieska.

Kdesi jsem četl, že jste během své kariéry nastudoval více než půldruhou stovku rolí – to se dnes hned tak nevidí. Vedete si nějakou statistiku?

Statistiku vedu přesnou a podrobnou. Tento údaj ovšem obsahuje také role malé i velmi malé – vedle Kecala i Indiána, vedle Filipa i Mnicha, vedle Bonifáce i Malinu i frátera Barnabáše. Je údělem českého basisty, že ho často živí malé role. Já jsem jimi nepohrdal a nevyhýbal jsem se jim. Kromě Grigorise jsem dlouho a velmi rád zpíval i Fotise, ale nakonec jsem sklidil pochvalu i za Stařečka v Řeckých pašijích.

0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments