Rock se pere s baletním klišé. Queen – The show must go on!

Freddie Mercury (vlastním jménem Farrokh Bulsara) prožil fenomenální úspěchy, ocitl se v samém nebi uznání a bohatství. Stal se se svými hudebníky absolutní superstar na vrcholných žebříčcích ohodnocení svých nezapomenutelných písniček. Postrčil vpřed velmi výrazně vývoj rocku, i když ne vždy se vše podařilo. "Queeni" projezdili celý svět a ten se jim klaněl. V osobním životě však Freddie nebyl zcela šťastný, dlouho hledal svou orientaci, žil s ženami i gayi. Neustálý stres a koncerty byly podmíněné i mnoha závislostmi, především na drogách. O jeho nemoci - byl napadem virem HIV - věděli jen jeho nejbližší přátelé. Zemřel v roce 1991 ve svých čtyřiceti pěti letech.

Hudba a barevná show táhne představení
Baletní soubor Moravského divadla v Olomouci pod vedením šéfchoreografa, Roberta Balogha, uvádí ve své jarní premiéře představení o slavné rockové skupině Queen – The show must go on!

Robert Balogh přizval k vytvoření libreta Petera Freestonea, osobního asistenta, spolupracovníka a přítele Freddie Mercuryho. Libreto se drží pevně životopisných dat a faktů, životních i leckdy velmi složitých a smutných situací legendární rockové hvězdy. Peter Freestone s Freddiem zažil více jak deset let života, dělal pro něho úplně vše a byl při něm, když zemřel v roce 1991. Před několika lety o něm napsal a vydal knihu Freddie Mercury.

Nejlepším zázemím, jaké mohli pro vznik nové inscenace režisér a choreograf Robert Balogh a tanečníci souboru mít, bylo to, že dostali příležitost se osobně s Peterem Freestonem radit.

Olomoucká show – protože show to je – imituje výpravné oslnivě světelně i tanečně rozhýbané rockové koncerty včetně všech členů formace Queen (Brian May, Roger Taylor, John Deacon a Freddie Mercury), samozřejmě že dojde i na velké sborové tance. Místy jsou „citovány “ přesně tak, jak byly nastudovány do zářivých podívaných, megalomanských koncertů a známých videoklipů. „Queeni“ stáli u zrodu videoklipu jako samostatného hudebního žánru. To je přirozeně akceptováno v licenci použitého díla. A od diváků zcela očekáváno.

Vše plyne po povrchu, šablonovitě a hlavně kýčovitě. Za každou cenu se má divák bavit, od detailů „předváděných“ svalů, mimiky i imitace zpěvu. Celou inscenaci drží pohromadě výborný sólista baletu, Ivo Jambor, kterému bude „Olomouc ležet u nohou…“

Protože do divadla jdou fanoušci a fanynky rockové hudby, tleskají a skandují po každé písničce či efektu. To, že jsme v klasickém tradičním divadelním prostoru, vůbec nevadí. Fanynky Freddieho jsou nesmrtelné. Ivo Jambor, nutno podotknout, je jedinečným interpretem v ztvárnění i imitaci Freddieho, a to ve všech aspektech. Jeho výkon je neobyčejný, strhující. Herecky, mimicky a pohybově má Freddieho absolutně hmatatelně „pod kůží“. Stal se Freddiem v nejdetailnějších gestech, ztotožnil se s ním. Musel strávit velmi soustředěný čas nad studiem této báječné role, se všemi pozitivy i negativy legendární osobnosti, které hořela svíčka naplno a neustále „ze dvou stran“! Je to určitě Jamborova životní role. Vypracované tělo sólisty se vymyká baletním standardům, fyzickému prodloužení a protažení svalstva. Namakané tělo spíš zdůrazňuje atletickou zdatnost i svéráznou fyzičnost možná až přespříliš. Kostýmy a maska jsou skvělé.

Rock se pere s baletním klišé
Problém ovšem je, že zde i přes snažení všech tanečníků něco nesedí. Baletní soubor má na repertoáru dost často klasické tituly a dle toho jsou tanečníci do souboru vybíráni. Přestože oslnivé kostýmy a přesné masky, scéna i světla pomáhají maximálně dotvořit prostředí pro dokonalou podívanou v balení zábavné taneční produkce, jen toto samo o sobě nestačí.

Tanečnice mají boty na podpatku a to jim v jistém smyslu vadí při různých krokových variacích, skocích i převalech. Nejsou na to zvyklé do té míry, aby byly suverénní. Členové olomouckého souboru nejsou dostatečně vyškoleni na jazzovou – rockovou techniku. Leze z toho „baletní manýra“, za kterou svým způsobem nemohou. Jsou to repertoároví tanečníci, ale bohužel tyto nedostatky nahrazují jistou „machou“ a to nestačí, pokud by imitace i původnost produkce měla být dokonalá. Někteří pánové baletu jsou pomalí a těžkopádní. To jsou vždy podmínky i u velkých muzikálů, aby tanečníci, interpreti odpovídali původnímu zadání. V dějové i choreografické rovině Freddieho osobního života, kdy střídal vztahy se ženami a posléze i muži, se ocitáme ve světě Baloghova zažitého rukopisu. Duety s Mary Austinovou, první partnerkou Freddieho (Dita Salayová), či Barbary Valentinové (Yui Kyotani) jsou postaveny na Baloghově neoklasice. Následuje hluboký vztah s Jimem Huttonem v interpretci Paula Olivera.

Ještě více klasičtější taneční pojetí je setkání a duet s operní Divou, Monserrat Cabalé (Jelena Iliina), pro kterou napsal Freddie několik písní a zbožňoval ji. Režisér ji postaví do roviny primabaleriny i s variacemi na špičkách. Caballé vypadá ve svém kostýmu více jako Šeherezáda…

V úvodu představení, kdy se narodí na Zanzibaru rodičům Bomi a Jer Bulsarovým malý Farrokh (později Freddie Mercury – již umělecké jméno), režisér Balogh nechá sólistu téměř nahého, takže scéna vypadá jako z pohádky o Tarzanovi.

Naopak v tragickém finále Freddieho životní pouti se objevuje černý tanečník Damani Campbell Williams, který ztvárňuje Smrt. Jeho maska je černobílá, efektně vypracovaný bílý trikot vypadá na velkém mužském těle kýčovitě. Ještě k tomu personál přiveze nemocniční postel s kapačkami, takže realismus spojený s pohádkovou bytostí vyznívá dost komicky. Bohužel na úkor nešťastného a marného boje se zákeřnou nemocí. Pakliže by alespoň v závěru představení mohlo zaznít nějaké podobenství či poselství, tak se opět inscenátoři nechali svést trapnými symboly.

Inscenace je sledem hudebních čísel, velmi intenzivní a dlouhou koláží nejslavnějších písniček a známých nesmrtelných melodií, které známe všichni. Hudba a barevná show je v hlavní roli a naštěstí táhne celé představení.

Samozřejmě je jasné, že mnoho diváků přichází na představení tohoto titulu, aby alespoň na chvíli mohli být „v tranzu“. A to se dařilo od prvních taktů a tónů slavného muzikanta. Nejde o balet, takže pro obchodní oddělení to bude určitě „kasaštyk“. K tomu namakané fyzicky přitažlivé chlapské tělo a bude pořád narváno…

Jaképak klasické Labutí jezero či Dáma s kaméliemi. Tohle je „trefa do černého“ olomouckému publiku, které jde s inscenací naplno. Popisuji to samozřejmě s ironií i hrůzou zároveň.

Jak to, že se nechají diváci strhnout a ucloumat pouhou imitací show a čísel okoukaných z obřích koncertních hal, videoklipů z televize, hudebních přenosů i filmu? Jak je to možné, že diváci nehledají duševní hloubku, skutečné emoce, krásu, estetiku, perfektní techniku, která by měla být u každého tanečního představení samozřejmostí?

 

Hodnocení autorky recenze: 60%

Robert Balogh:
Queen – The show must go on!
Choreografie a režie: Robert Balogh
Scéna: Jan Dušek
Kostýmy: Oldřich Vojta
Light design: Bohuslav Kraus
Dramaturgie: Tomáš Lehotský
Balet Moravského divadla Olomouc
Premiéra 15. dubna 2016 Moravské divadlo Olomouc

Freddie Mercury – Ivo Jambor (alt. Lukáš Cenek)
Jeho matka – Sylva Pospíšilová (alt. Ema Krajčířová)
Jeho otec – Peter Ondrka (alt. Paul Oliver)
Mary Austin – Dita Salayová (alt. Karolina Zarach)
Barbara Valentin – Yui Kyotani (alt. Emily Smith)
Monserrat Caballé – Jelena Iliina (alt. Natalia Polak)
Jim Hutton – Paul Oliver (alt. Michal Priessnitz)
Smrt – Damani Campbell Williams (alt. Peter Ondrka)
Brian May – Ján Kočík
Roger Taylor – Dmitrij Savakov
John Deacon – Benjamin Cook

www.moravskedivadlo.cz