Rodina Bedřicha Smetany a Luhačovice

  1. 1
  2. 2
Hudební skladatel Bedřich Smetana (1824–1884) Luhačovice nikdy nenavštívil, a přece je s nimi úzce svázán prostřednictvím své rodiny i své hudby. V roce 1908 byla na luhačovickém hřbitově pochována jeho druhá manželka Betty Smetanová, po níž je v luhačovické Pražské čtvrti pojmenována i ulice. Jejich dcera Zdeňka Heydušková-Smetanová prožila v Luhačovicích více než čtvrt století. V létě 1909 byl postaven nový lázeňský dům, který byl nazván Domem Bedřicha Smetany. Jeho otevření doprovázel hudební festival zasvěcený Smetanovi, jeden z prvních českých hudebních festivalů vůbec.
Bedřich Smetana (olej na plátně Johan Per Södermark, zdroj Wikipedia Commons)

Dům Bedřicha Smetany koncipoval brněnský architekt Emil Králík jako reprezentativní stavbu v duchu wagneriánské secese. V původním návrhu sestával hotel ze tří objektů propojených lodžiemi, z nichž však byla realizována jen centrální část. Na vysoké úrovni je uměleckořemeslné vybavení hotelu včetně původních svítidel a dalších interiérových prvků, vitráží, fajánsových reliéfů s figurálními prvky, dekorativní výmalby, keramických obkladů, fresek a kovových uměleckých detailů, vyrobených v prostějovské Vulkanii.

Pojmenování lázeňského domu jménem Bedřicha Smetany se uskutečnilo z iniciativy a v režii manželky ředitele lázní Marie Calmy Veselé. Otevření domu spojila s hudebním festivalem ve dnech 31. července a 1. srpna 1909. Smetanovu bustu od sochaře V. Maška, která zdobí vstupní halu, věnoval lázním mecenáš Osvald Životský a odhalila ji Smetanova vnučka Daniela Heydušková. Program sestával z přednášek a koncertů, na nichž účinkovali profesor Theurer, M. C. Veselá, J. Schubertová, Bastařovo trio a lázeňský orchestr pod vedením kapelníka Schustra. Na programu byly Smetanovy písně, árie ze Smetanových oper, duo „Z domoviny“, trio G moll a další. V rámci slavnosti byla uspořádána pouť k hrobu paní Betty Smetanové na luhačovickém hřbitově. Slavnostní večerní koncert se uskutečnil na svátečně osvětleném náměstí a celá slavnost skončila ohňostrojem.

Lázeňské listy redigované Marií Calmou, věnovaly celé 18. číslo a větší část 19. čísla 1909 Bedřichu Smetanovi, jeho tvorbě, zhodnocení jeho kulturního významu a vzpomínkám jeho blízkých. Podrobně referovaly i o průběhu hudebního festivalu. Zásluhy o Smetanův festival zhodnotil v Lázeňských listech profesor doktor Theurer: „Vkusu a úsilí Marie Calmy se podařilo vykouzlit v Luhačovicích večer tak nádherný a slohově jednolitý, tak umělecky posvěcený, jaký se podaří zřídka kdy a na který se nezapomíná.“

Betty (Barbora či Bettina) Smetanová, rozená Ferdinandiová, se přistěhovala do Luhačovic v roce 1908. Koncem roku v Luhačovicích zemřela a byla pochována na místním hřbitově. Betty byla výtvarně nadaná, vzdělaná, inteligentní a duchaplná, skvěle se vyznala ve hře v šachy. Ovládala češtinu, němčinu, francouzštinu a základy italštiny a švédštiny. Se Smetanou měli dvě dcery, Zdeňku a Boženu. Betty převzala do mateřské péče také jeho jedinou přeživší dceru z prvního manželství Žofii (1853–1902). Posledních deset let Smetanova života po jeho těžkém onemocnění strávila celá rodina v Jabkenicích u dcery Žofie, provdané za lesmistra Jabkenického panství Josefa Schwarze. Po Smetanově smrti žila Betty s dcerou Zdeňkou, mladší Božena se odstěhovala do Rakouska. Ve sbírce Luhačovické muzejní společnosti se dochoval dopis Zdeňky Heyduškové, přibližující osobnost její matky:

„… Je radostí zamysliti se nad bytostí, jakou byla moje matka… Sem (do Luhačovic) přijela již dokonat svoji pozemskou pouť. Zemřela 14. prosince roku 1908 a zjara toho roku jsme se sem přistěhovali. Jen jednu saisonu zde prožila, a to již velmi churavěla a scházela. Když přeci se odhodlávala v létě zajeti si s námi na Slanici, podezřívala jsem ji, že tak činí jen proto, aby tam moje děti viděla a těšila se z pohledu z nich. Zvláště k Milošovi přilnula, byl on první vlastní vnouče její, kterého odchovala, když byl maličký, a obětavě jej ošetřovala, když desetiletý dostal silnou spálu, nehnula se od jeho lůžka dnem i nocí po mnoho týdnů. Ale nejen svým dětem dovedla se obětovati, ale každému, komu mohla pomoci. I ze své malé pense dávala, jak mohla. Byla velice humánní, nenáročná, skromná, ale bystrého ducha, pokroková, zaujatá pro literaturu, četla ráda básně. Ač německy vychována, akkomodovala se úplně názorům mého otce, jak politickým, tak uměleckým. Pí Calma napsala o ní vzpomínku do Světozoru dosti výstižnou. Zato p. Balthasar ji v knížce o Smetanovi tak zkreslil, že jsem byla nucena se jí zastati a opraviti jeho omyly obšírným výkladem panu prof. Nejedlému, na kterém mi záleží, aby pro svou obsáhlou monografii, kterou píše o Smetanovi, dověděl se pravdy jak o mém otci, tak o mé matce. Mohu vás ujistiti, že byla moje matka zvláštní nevšední zjev, vzletného ducha a ušlechtilého srdce, kterou můj otec zbožňoval do posledního svého jasného vědomí. Připomínám vtip P. faráře Ponče v Lukově. Když seznal mou matku, obrátil se ke mně se slovy: „Učinila jste dobrý výběr rodičů“. Je mi líto, že vám vzhledem k jejímu vztahu k Luhačovicům nemohu více posloužiti… Pohřeb mé matky nebyl velký, jen přátelé z Moravy se ho zúčastnili a příbuzní z Prahy. Vzhledem k zimní době a vzdálenosti neměla jsem nikomu za zlé, že se nedostavil. Pohřební řeč totiž u hrobu promluvil dr. Veselý, akcentuje jejího volného, svobodného a pokrokového ducha…“

Zdenka Heydušková-Smetanová, 5. 6. 1934, Žofín, Luhačovice

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na