Celý rok museli fanoušci Rolanda Villazóna čekat na to, jak další z jeho comebacků dopadne. Není proto divu, že včerejšek dlouho dopředu netrpělivě vyhlíželi. Zatímco se svojí první hlasovou krizí se ostře sledovaný mexický tenor v roce 2007 vypořádal během několikaměsíční pauzy, před rokem zněl verdikt lékařů jasně: Cysta na hlasivkách a nutná operace.
Dalo se to čekat, že včera byla Státní opera ve Vídni nabita k prasknutí, a že hlavní otázka večera zněla: Jak Villazónův comeback v roli Nemorina v Donizettiho Nápoji lásky dopadne? Už několik dnů před jednorázovým vystoupením osmatřicetiletého tenora mluvčí vídeňské opery ujišťovala, že pan Villazón je v dobré formě, a že příprava představení běží hladce.
Dnešní první agenturní zprávy píší o úspěchu. Rolando Villazón přišel, usmál se a trochu zaváhal, když posílal polibek publiku. To si po známé árii „Una furtiva lagrima“ marně vynucovalo její opakování. Závěrečné opony a aplaus pak trvaly více než dvacet minut, vedle řady fotografů pochopitelně nechyběly ani televizní štáby. Tady jsou první fotografie:
Na internetu se ovšem lze přesvědčit o tom, že některé z prvních zasvěcenějších ohlasů, které každou hodinou přibývají, ale již tak jednoznačné nejsou.
Ovace a fanatismus naplněného hlediště nebraly konce. Ale nebyl to už ten Villazón, jakého známe třeba z Hoffmannových povídek. Byl to jen jeho stín. Je těžké psát recenzi na představení, protože to nebyl regulérní Nápoj lásky, ale show. Show zbožňovaného muže, který se vrátil. Choval se na jevišti jako klaun. Nerespektoval představení a dělal si spíše vlastní reklamu. Jistě, hlediště bylo plné fanatických fanynek. Ale jeho hlas už určitě není tím, čím býval před více než rokem. Jeho hlas se nyní zdá být menším a zní mnohem namáhavěji. „Una furtiva lagrima“ zazpíval bez chyb, ale nezněla odstíněně. Bylo to skoro jako když populární zpěvák zpívá svůj hit, který dlouho nezpíval, a za který vždy sklízel potlesk, a přitom má strach, aby zněl z jeho úst ještě přijatelně. Villazón za něj potlesk sklidil, šestiminutový. Ale zpíval bez procítění, bez odstínění jednotlivých částí árie, bez prožitku.
Tento Mexičan si mohl po Nápoji lásky, tentokrát bez jediného zádrhelu a výpadku hlasu říkat, že publikum chválou nešetřilo. Nicméně, spíše než dobře odvedený a usazený pěvecký výkon předvedl, že je dobrým artistou a cirkusovým umělcem. Táhl fanoušky od svého zpěvu ke svým pantomimickým a cirkusovým výkonům a předvádění sebe sama, své osoby… Popisuji to, co jsem viděl. Jeden z mých oblíbených tenorů už není tím, čím byl. I přes několik okamžiků, kdy se jeho hlas zaskvěl ve své někdejší slávě. Bude ale trvat měsíce, než se usadí prach zvířený na sedadlech fanynek a zpěvák bude moci ukázat své skutečné schopnosti po návratu na prkna, která znamenají zpěv. Příští rok Werther v Londýně a další role… Obávám se, že už to není on.
s použitím zahraničních internetových zdrojů
