Rossiniho drážďanská cesta do Remeše přes Brusel

  1. 1
  2. 2
Relativně málo známá opera Il viaggio a Reims (Cesta do Remeše) má mezi mnoha operními díly Gioacchina Rossiniho vskutku unikátní místo. Skladatel komponoval operu jako scénickou kantátu ke korunovaci francouzského krále Karla X. v roce 1825 a ve stejném roce byla poprvé uvedena v Italském divadle v Paříži. Hrála se ale jen čtyřikrát. Potom jakoby se do země propadla. Rukopis partitury zmizel. Zajímavé je, že Rossini použil velkou část hudby tohoto díla ve své daleko známější opeře Hrabě Orry. Až v sedmdesátých letech minulého století byly ztracené části rukopisu nalezeny a sestaveny muzikoložkou Janet Johnson za pomoci Philipa Goseta. Po celkové rekonstrukci pak bylo dílo scénicky uvedeno 18. srpna 1984 na rossiniovském festivalu ve skladatelově rodném Pessaru. Operu, která byla zaznamenána na CD firmy Decca, nastudoval Claudio Abbado. Režie se ujal Luca Ronconi a obsazení bylo vskutku excelentní. Zpívali třeba Katia Ricciarelli, Cecilia Casdia, Lucia Valentini Terrani, Leo Nucci, Francisco Araiza, Ruggero Raimondi, Enzo Dara a další. Pak se dílo hrálo v nejrůznějších koutech světa. Samozřejmě to byla evropská divadla, scény v USA, Jižní Americe, Austrálii a dokonce v Jižní Africe v Kapském Městě. Bylo to okolo 150 inscenací skoro v 600 provedeních. U nás se opera nehrála, ale třeba v sousedním Polsku ano. V Německu se opera objevila poprvé začátkem osmdesátých let v Saarbrückenu.
G. Rossini: Il viaggio a Reims – Semperoper Dresden 2019 (foto Ludwig Olah)

Nyní se s Rossiniho dílem nově představila Saská státní opera v Drážďanech v krásné Semperově budově – a bylo to na této scéně poprvé. Jinak v Německu se v nedávné době hrála Cesta do Remeše v Deutsche Oper v Berlíně. Inscenování díla je ale velmi složité a náročné hlavně po stránce vokální, protože zahrnuje téměř osmnáct sólových partů, z toho minimálně dvanáct velkých, což je jistě unikátní.

Opera také nemá předehru. Ale předem prozradím, že se s tím Drážďany vypořádaly bezproblémově, ovšem inscenačně to bylo úplně jiné. Abych se vrátil k hudební stránce, ta byla svěřena již mezinárodně známému mladému italskému dirigentovi Francescu Lanzillottovi, který před rokem debutoval v Drážďanech ve Verdiho Rigolettovi, a tak si s výtečnou Staatskapelle Dresden již dobře rozuměl. Jen tak mimochodem, současně je na repertoáru zdejší opery též Lazebník sevillský, takže pro zdejší muzikanty je Rossiniho hudba dobře známá.

G. Rossini: Il viaggio a Reims – Semperoper Dresden 2019 (foto Ludwig Olah)

Obsahem opery je příběh řady významných šlechtických osobností nejrůznějších národností, které jedou na korunovaci francouzského krále do Remeše a uvíznou v hotelu U Zlaté lilie v malém lázeňském městečku Plombiéres, jež je vzdáleno od francouzského korunovačního města mnoho kilometrů. Zdrží se zde kvůli nedostatku koní k dostavníku pro pokračování v další cestě. Jsou tedy nuceny čekat v hotýlku Madame Cortése (Julia Maria Dam) a tam se mezi nimi rozvíjí řada nejrůznějších vztahů, flirtů a hádek. Laura Scotzi, italská režisérka a choreografka střední generace naturalizovaná ve Francii (nastudovala stejnojmenný titul před sedmi lety v Norimberku, koncepčně velmi podobný současnému provedení, ale s jinou výpravou), chtěla jít se současnými inscenačními trendy, a tak děj přesadila do Bruselu do sídla Evropské komise. Tomu zcela odpovídá scéna Nataši Le Guen de Kerneizon se spolupracovnicí Isabelle Girard-Donnatou a kostýmy Fanny Brouste. Jsme v bruselském hotelu Evropské komise, který řídí Madame Cortése se svými spolupracovníky. Hosté se chtějí dostat z Bruselu do Remeše pochopitelně nikoli kočárem, ale letadlem. To však není momentálně k dispozici. Přichází tedy sled příhod a života prožívaného v sídle Evropské unie.

G. Rossini: Il viaggio a Reims – Semperoper Dresden 2019 (foto Ludwig Olah)

Scéna je tvořena dvěma podlažími, přičemž spodní je na otočném jevišti, a tak se dostáváme různě do jednacích sálů, kanceláří poslanců, restaurací atd. Horní část je spojena s přízemím zaskleným výtahem. V celém tom mumraji můžeme vidět řadu postav s maskami na hlavách, představujících přední evropské státníky v čele s Angelou Merkelovou, ale též paní Macronovou. Nechybí italský ministr Salvini, Tsipras, Kaczynski nebo Sarkozy, Sanchez i premiér Boris Johnson; a všichni mají vazby na postavy opery. Na monitoru je vidět, jak třeba žluté vesty drancují auto s luxusními věcmi hraběnky z Folleville, ztvárněné vynikající Finkou Tutti Takalou, která se blýskne svojí jiskřivou koloraturou v árii „Partir, oh ciel! Desio…“. Zároveň se sborem opery se objevují tanečnice, které předvádějí plakáty s nápisy za práva bohatých, což vede ke konfliktu. Vidíme též hraběnčina milence, francouzského sukničkáře Belfioriho, v podání rovněž vynikajícího brazilského tenoristy Daniela Umbelina, který má na sobě též oblečenou – světe div se – žlutou vestu. Těch paradoxních a jiných situací za sebou rychle plynoucích jako svižná Rossiniho hudba je připraveno tolik, že by na jejich popsání nestačilo několik stránek, navíc vizuálně je vše daleko jasnější a působivější. Zmíním tedy jenom něco málo z několika obrazů skoro tříhodinové opery.

G. Rossini: Il viaggio a Reims – Semperoper Dresden 2019 (foto Ludwig Olah)

Ocitáme se třeba v kanceláři lorda Sidneye (Georg Zeppenfeld), který jako Angličan má kvůli brexitu zabaleno v krabicích. Z jedné vyleze postava ženy znázorňující královnu Alžbětu II. (stejný obraz visí na stěně). Nakonec předvede nečekaně na stole striptýz a objeví se jako mladice. Legrační je konflikt ruského generála barona Liebeskopfa v podání vynikajícího uruguayského tenoristy Edgarda Roscha, který spolu se Španělem Donem Alvarem (Bernard Hansky) bojuje o krásnou Polku markýzu Melibeu, ztvárněnou báječnou ruskou mezzosopranistkou Marií Katajevovou. Boj se ale zvrhne v politiku – vztah Ruska s Polskem! Na plátno v pozadí se třeba promítá obraz Kremlu. Ještě jiná mladá ruská umělkyně zaujme pěvecky i herecky. Je to představitelka všudypřítomné Corinny Elena Gorshunova. Pěkná je scéna, v níž se objeví kouzelník se svou asistentkou a proměňuje vlajky v bílé živé holubičky. Nakonec vykouzlí i králíka. Za evropskou vlajkou se objeví Corinna v modrých šatech se zlatými hvězdami. Objevuje se mapa sjednocené Evropy, kterou začnou pomalu překrývat tmavé mraky – že by budoucí problémy?

G. Rossini: Il viaggio a Reims – Semperoper Dresden 2019 (foto Ludwig Olah)
  1. 1
  2. 2

2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
PepeCzech

Představení mohu maximálně doporučit – přenesení do Bruselu opeře, dle mého soudu, opravdu prospělo. Inscenace, ač jsem jí obával, je opravdu vtipná a hlavně trefná! Jasně, můžeme mít problém se striptýzem anglické královny, ale pokud divák přistoupí na nadsázku, tak se opravdu hodně dobře pobaví. Ještě jsem v Semperoper nezažil takovéto salvy smíchu. Ale pozor – nejedná se o prvoplánovou taškařici, opera je skvěle hudebně zahrána a neméně dobře zazpívána. A když budete pozorní, tak nejenže přijde i kouzelník, ale mihne se tam i Okamura…:-)

callas

´´IL VIAGGIO A REIMS´´ je absolutne supergenialni Rossiniho ARCIDILO — vedle zcela bozske´´NORMY´´,kterou ted konecne uvedla dokonce i CT ve fantastickem nastudovani a pevecky zcela famoznim obsazeni COVENT GARDEN — moje nejmilejsi bozska tato opera.Ale ceska divadla toto zcela genialni dilo – jakoz i jine uzasne opery (- viz nedavno zcela absurdne zruseny VIVALDI…..) toto absolutne vubec nezajima – jen donekonecna budou omilat v ´´NARODNIM´´ ty sve nekonecne omilane ´´MOZARTY´´v ´´tisicich´´ neustale opakovanych ´´novych´´ premierach…… Ale jinak vubec nic!!!!! Smutne, smutne, velmi smutne.