Rossiniho Popelka v Brně bude pohádka, slibuje režisér

redakce, 18.05.2010 0:01

Už tento pátek má v brněnském Mahenově divadle premiéru nové nastudování Rossiniho opery La Cenerentola. Jde o její vůbec první uvedení v moravské metropoli. Hudebním nastudováním byl pověřen Jakub Klecker, v titulní roli Angeliny, tedy Popelky, se budou střídat Michaela Kapustová a Terezia Kružliaková. Donem Ramirem budou Tomáš Kořínek a Otokar Klein, Dandinim Roman Janál a Jakub Tolaš, Donem Magnificem Jiří Sulženko a Jevhen Šokalo. Jako Clorinda se představí Andrea Priechodská a Daniela Straková-Šedrlová, jako Tisbe Václava Housková a Jana Wallingerová.

Režisérem (a současně i autorem scény a spoluautorem kostýmů) nové brněnské Popelky je Rocc (vlastním jménem Rok Rappl), třicetiletý slovinský režisér a výtvarník, který je šéfem Janáčkovy opery brněnského Národního divadla. I přes závěrečné zkoušky si na rozhovor s Operou Plus udělal čas.

Rossiniho Popelka se v posledních letech objevila v řadě skvělých inscenací. Čím hlavně chcete zaujmout vy? V čem bude vaše Popelka jiná?

Rossini příběh o Popelce poněkud odpohádkovatěl, to znamená, že ponechal stranou klasické pohádkové symboly, například i nejznámější střevíček. Tímto Rossini zároveň nabízí obrovský prostor pro interpretaci a vytvoření vlastních inscenačních pohádkových symbolů. Naše Popelka rozhodně pohádkou bude. Ale divák bude muset pohádkové symboly v naší inscenaci také trochu sám hledat a objevovat. Divadlo by mělo především komunikovat a pulzovat s divákem své doby. Snažíme se tedy o pohádku aktuální, svěží a hýřící barvami, která komunikuje s dnešním publikem. Výtvarně čerpám i ze současné estetiky, částečně se inspiruji pop-artem.

Co vás osobně na Rossiniho Popelce nejvíc zaujalo?

Jsem naprosto fascinován hudbou maestra Rossiniho. Jedná se totiž o neuvěřitelný operní fenomén, kde hudba je nekonečným proudem pozitivní energie! Celá Rossiniho opera je z podstaty své hudební stránky jakýmsi marionetním divadlem. Rossini byl obrovským milovníkem tehdy aktuálních strojních vynálezů. Právě jakási motoričnost je v jeho hudbě znát. Režisér pracuje s lidmi a zároveň figurami, kterým musí vymyslet patřičnou „znakovou řeč“. Pak samozřejmě vždy zaujme kouzlo pohádky 🙂

Upravovali jste nějak libreto či partituru?

Operu hrajeme s originálním italským libretem Jacopa Ferrettiho a s titulky českého překladu. Učinili jsme jen menší úpravy – tak zvané „škrty“, které se ale používají více méně běžně. Jinak by bylo dílo pro mladšího diváka příliš dlouhé.

S čím jste měl při zkouškách nové brněnské Popelky největší práci? Co vám dalo nejvíc zabrat?

Předpoklad pro dobře provedenou inscenaci je výborné pěvecké obsazení. Myslím si, že v případě naší Popelky se nám podařilo najít mimořádné interprety, kteří mezi sebou skvěle komunikují – a tím už je polovina práce hotova :-). Pak se setkáváme s náročnými pěveckými ansambly, kde pohyb skoro není možný a největší umění je vytváření energie skrz koncentrovanou statičnost.

Je to vaše první setkání coby režiséra s Rossinim? Neměl byste chuť na nějakého dalšího?

Ano, je to mé první režijní setkání s Rossinim. Je snad náhoda či osud, že první opera, kterou jsem jako dítě shlédl, byl Rossiniho Lazebník. Pravdou je, že Lazebník bývá více hraným dílem Rossiniho, ovšem osobně si myslím, že Popelka je po hudební a dramaturgické stránce snad dílem ještě geniálnějším. K Rossinimu se vždy rád vrátím, i k Popelce znovu!

Díky za rozhovor. Přejeme, aby návštěvníci páteční premiéry byli spokojeni.