Rozhovor s Ladislavou Jandovou a Lindou Svidró z Pražského komorního baletu

  1. 1
  2. 2
V čele Pražského komorního baletu, největšího českého nezávislého tanečního souboru, stojí dvě dámy – ředitelka Ladislava Jandová a umělecká vedoucí Linda Svidró. V rozhovoru přiblíží, jak PKB přestál poslední rok plný pandemických omezení, zmíní se o stěhování do nových prostor, které je čeká během léta, i o dalších plánech, které aktuálně soubor má.

Ladislava Jandová, Linda Svidró (foto archiv Pražský komorní balet)

Před rokem nikdo netušil, jak dlouhá a vleklá bude covidová krize. To, jak moc celá situace zasáhla kulturu, připomínalo občas spíš zlý sen než realitu. Jak se s celou situací vyrovnává Pražský komorní balet? Jak se vám daří udržet se „naživu“?
Linda Svidró
: Není to jednoduché období. V první řadě je to soudržnost členů souboru, kteří spolu nadále trénují, udržují se v kondici a umělecky rostou. Soubor dál pracuje na inscenacích – je to „smutnější“ zkoušení, samozřejmě, protože zakončením každé zkoušky a každého pracovního týdne má být představení před diváky. V posledních týdnech a měsících bylo ale cílem online vysílání nebo záznamy hotových inscenací, což je pro tanečníky nová zajímavá zkušenost a nová výzva i pro celý taneční soubor. Jako online stream nakonec proběhla i premiéra Zabiják život od choreografů Petra Zusky a Marka Svobodníka, kterou jsme zkoušeli od loňského léta.
Ladislava Jandová: Musím zdůraznit, že překlenout poslední měsíce nám velmi pomohla podpora diváků a fanoušků, kteří nás podporovali nejen morálně, ale i finančně. Desítky milých vzkazů určených pro tanečníky, baletní mistry a choreografy, nás všechny držely nad vodou a v naději, že budeme brzy opět živě hrát!

Kultura nejen obohacuje naše každodenní životy, je také nedílnou součástí ekonomiky. Je to odvětví, které je v době krize obzvláště zranitelné a potřebuje cílenou podporu. Jak z vašeho pohledu funguje veřejné financování v době pandemie?
LS
: Ukázalo se, jak moc je důležitá kontinuální podpora umělců – v nezávislé sféře zvláště. Koronavirovou pandemií byly zasaženy všechny obory, ale podfinancovaná kultura bojovala o přežití. Bylo náročné podpořit všechny umělce a udržet je v oboru – u tanečních fungujících souborů to nebylo jinak. 
LJ: Pandemie bohužel zhoršila ještě více nedostatečné veřejné financování nezávislých tanečních souborů.  My aktuálně bojujeme s finančními ztrátami za neodehraná představení v Praze a v rámci neuskutečněných zájezdů. Sníženy byly i grantové prostředky na činnost od hlavních donátorů – hl. města Prahy a Ministerstva kultury. Hledáme proto další možnosti finanční podpory, například výzvy a kampaně prostřednictvím platforem Darujme.cz a nově též na HitHit.cz.

Omezení jsou nyní rozvolněna, divadla se znovu otevřela a nezbývá než doufat, že je to nejhorší za námi. Jaké jsou teď plány Pražského komorního baletu?
LS
: Jsme rádi, že jsme mohli začít hrát a využili všechny možnosti tančit před diváky – ve Stavovském divadle, v šapitó Azyl78 i ve Vinohradském divadle. Dokonce jsme se vydali tančit i do ulic, abychom tanec přiblížili divákům, když oni nemohli do vnitřních prostor divadel.
LJ
: Máme za sebou první vystoupení ve zmíněném Stavovském divadle v rámci závěrečných představení konzervatoře Taneční centrum Praha, kde jsme uvedli Šmokovu Musicu Slovacu, a také první odehrané celovečerní představení Kytice. Po téměř roční pauze se mohou diváci na naší domovské scéně v Divadle na Vinohradech těšit na reprízu komponovaného večera v choreografii Petra Zusky Carmina Vetera a krátce po ní na další reprízu oblíbené Kytice. Výjimečnou událostí bude večer s názvem L.I.VE – loučení Igora Vejsady s taneční kariérou v šapitó Azyl78 na pražském Výstavišti, který se uskuteční na počátku letních prázdnin. Náš baletní mistr Igor Vejsada si tam naposledy zatančí choreografii Marka Svobodníka Chvilka POEzie. Pak nás čeká zopakovat neodehranou premiéru z loňska – tentokrát živě – a budeme se soustředit na zájezdy i na novou premiéru nadcházející sezóny.

Můžete už teď prozradit, co to bude?
LS
: Ano. Oslovili jsme zkušenou českou choreografku Alenu Peškovou, aby pro nás připravila novou inscenaci Kříž u potoka. 180. výročí od narození Antonína Dvořáka a jeho málo hrané smyčcové kvartety inspirovaly nejen hudební umělce ze Zemlinského kvarteta, ale i ji pro nové taneční divadlo. Jsme rádi, že tak bude moci Pražský komorní balet spolupracovat s další výraznou osobností českého tanečního umění.

Zmínily jste zájezdovou činnost, což je oblast, kterou má Pražský komorní balet ve svém programu jako jednu z priorit… I tam se asi snažíte dohnat ty dlouhé měsíce, kdy nebylo možné hrát, že?
LS
: Poslední zájezdy – a nebylo jich málo – jsme uskutečnili vloni v srpnu a v září, když to vypadalo, že se vracíme k normálnímu společenskému i kulturnímu životu. V říjnu byl ještě plánovaný krásný zájezd po městech Moravy, ale po představení ve Zlíně jsme se museli vrátit do Prahy. Byl to bohužel poslední zájezd před dalším dlouhým zavřením divadel, všechny ostatní aktivity souboru musely být pozastaveny a představení přesunuta. Bylo to smutné.
LJ: Mám pocit, že za poslední rok, řešíme pouze přesuny termínů zájezdů a vystoupení. (úsměv) Pražský komorní balet na podzim čeká hostování v několika českých městech – Brně, Mostě, Táboře, Třeboni, Varnsdorfu, Holešově… A vyjde-li vše, jak doufáme, a budou-li hranice otevřené, čeká nás také jeden zájezd do zahraničí – začátkem září se zúčastníme Mezinárodního tanečního festivalu v Ankaře.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments