Za sebou už má i úspěšné debuty – Druhou dámu v Kouzelné flétně zpívala v Metropolitní opeře (2018), Cherubína ve Figarově svatbě ve Stání opeře Berlín (2019) a v Bavorské státní opeře v Mnichově (2020), v letošním roce v lednu debutovala v lednu jako Dorabella (Così fan tutte) v milánské La Scale a v květnu v londýnské Covent Garden jako Mozartův Sesto (La clemenza di Tito). Pro svůj komorní koncert v sále Novoměstské radnice 24. června pěvkyně zvolila především u nás málo známý písňový repertoár rozličných hudebních období, jako vyvrcholení pak stěžejní koncertní árii W. A. Mozarta Ch’io mi scordi di te. Emily D’Angelo doprovázela na klavír Sophia Muñoz působící v Komické opeře v Berlíně.
Slyšet hlas Emily D’Angelo je samo o sobě zážitkem. Pěvkyně disponuje nádherným barevným sametovým mezzosopránem, vyrovnaným v celém rozsahu, hlas je nosný a maximálně znělý ve všech polohách. Je zjevné, že umělkyně má ve svém celkovém projevu smysl pro dramatičnost i poezii. A když v dramaturgicky nápaditém a vyváženém zhruba hodinovém programu provedla díla od baroka až po současnost, dokázala, že má pochopení jak pro klasiku, tak pro současné autory. Pečlivě sestavený program různorodého repertoáru se vzájemně nerušil ani netříštil, byl velmi sdělný.
V historickém oblouku od baroka přes 20. století zpět k Mozartovi přinesl koncert rovněž zajímavá hudební srovnání, připomněl v Evropě málo známé americké skladatele 20. století a také hudební díla žen skladatelek napříč historií. Emily D’Angelo si pražské publikum získala i svou sympatickou a nenucenou bezprostředností, když k divákům během koncertu hovořila a vysvětlovala přesuny jednotlivých čísel v programu. Kdo neuměl anglicky, měl ovšem smůlu – tlumočení do češtiny scházelo. Technicky výborně vybavená pianistka Sophia Muñoz doprovázela pěvkyni citlivě, takže ani při otevřeném křídle klavír nepřehlušoval zpěv. Historický sál Novoměstské radnice byl působivým rámcem tohoto koncertu.
Program uvedla Emily D’Angelo známou árií Xerxa Ombra mai fu ze stejnojmenné opery G. F. Händela, kdy se první tón vynořil jakoby odnikud a zvolna se rozvíjel v dobře známou melodii, jejíž provedení navodilo až mystickou atmosféru. Od každého skladatele byly uvedeny jednotlivé písně. Zazněly skladby z raných období Arnolda Schönberga a Alexandra Zemlinského, dále pak dvě písně z cyklu Dvanáct písní na básně Emily Dickinsonové Aarona Coplanda, nejvýznamnějšího amerického skladatele meziválečného období.
Ženy skladatelky reprezentovala působivá píseň Night americké komponistky 1. poloviny 20. století Florence Price, píseň sestry Felixe Mendelssohna Bartholdyho Fanny Mendelssohn-Hensel Nachtwanderer, dále árie z opery Song from the Uproar:The Lives and Deaths of Isabelle Eberhardt současné americké skladatelky a pianistky Missy Mazzoli a hold své pedagožce Cecilii Livingston vzdala D’Angelo provedením její písně Penelope. V programu nechyběl jako pozornost českému posluchači ani Antonín Dvořák a neznámější z jeho Cigánských melodií, „Když mne stará matka“.
Hlavním hudebním číslem večera ovšem byla Mozartova koncertní árie Ch’io mi scordi di te, KV 505, která má v Mozartově díle zvláštní postavení. Byla složena ve Vídni v prosinci 1786 pro anglickou pěvkyni Nancy Storace působící ve Vídni, první Zuzanku ve Figarově svatbě. Mozart ji obdivoval a byla mu velmi blízká. Znovu zhudebnil text G. B. Varesca ze začátku 2. dějství vídeňské verze Idomenea, v němž Idamante ujišťuje Ilii svou láskou, v nové koncertní verzi je to však de facto vyznání lásky Mozarta k Nancy Storace. A protože chtěl skladatel pěvkyni při prvním provedení sám doprovázet na klavír, přistupuje v árii k orchestru místo původních sólových houslí jako koncertantní nástroj klavír. Zajímavé je, že znovu tuto árii provedl Mozart v roce 1789 v Německu s pěvkyní Josefinou Duškovou společně s koncertní árii Bella mia fiamma, addio.
Koncert byl uzavřen působivou a efektní písní Clary Schumann Lorelei na text Heinricha Heineho. Nadšené publikum odměnila umělkyně přídavkem – árií Rosiny z Lazebníka sevillského Gioacchina Rossiniho.
Emily D’Angelo je zcela ojedinělý talent a pěvkyně mimořádných kvalit. O to větší škoda je, že srozumitelnost zpívaného textu nebyla vždy dostatečná. V těch několika krátkých úsecích, kdy byl text náhle jasně artikulován, stoupla prudce účinnost pěveckého výrazu, například v začátku Zemlinského písně Turmwächterlied. Při zpěvu je srozumitelnost textu zásadní, a v tomto směru má pěvkyně ještě jisté rezervy. Emily D’Angelo zpívá procítěně, s kultivovaným výrazem, ale bohužel při absenci textu není zřejmé, na co se prožitek vztahuje. To se týká nejen cantabilních ploch, ale například i recitativu Mozartovy árie. Náročné koloratury v árii Rosiny zvládla D’Angelo bravurně.
Mezzosopranistka, ačkoliv má za sebou již řadu úspěšných debutů na světových operních scénách, je stále na začátku kariéry. A je zřejmé, že se svými pěveckými a výrazovými schopnostmi, přirozeným šarmem a charismatem, bude postupně stále více vyhledávanou pěvkyní na všech významných světových jevištích. Koncert v Novoměstské radnici toho byl jednoznačným důkazem. Můžeme se tedy jen těšit, že její mimořádný hlas brzy uslyšíme v přesvědčivě vypracované operní roli.
