Vybrat nejlepší album celého roku není nikdy jednoduché. V době pandemie, kdy se dlouhé měsíce nucené samoty a izolace střídají s chvílemi rozvolnění a zábavy, je jakékoliv hodnocení ještě náročnější. Hudba, která vás jeden týden nadchne, může o týden později v jiném společenském kontextu působit nezajímavě.
Přesto jsem však v roce 2021 slyšel více pamětihodných alb, než mám prstů na obou rukou. Svůj výběr jsem tedy započal sestavením seznamu nahrávek, které si zaslouží uznání:
Mythologies od Anny Clyne – příjemná procházka dílem neskutečně fascinující skladatelky
Prokofjev a Mjaskovskij pod taktovkou Vasilije Petrenka – ideální pro ty, kteří jako já nechápou popularitu Stravinského
Německé romantické písně v podání Matthiase Goerneho
Spojení kadencí Alfreda Schnittkeho a Beethovenova houslového koncertu
Východoevropská nostalgie po časech Varšavské smlouvy
Skvělé post-brexitové smyčcové kvartety
Půlnoční album francouzského kvarteta Ébène
Oslnivý debut Emily D’Angelo
Nakonec jsem svůj výběr zúžil na nejlepší trojici:
Wagner, Pfitzner, Strauss – Im Abendrot
Výsledek spolupráce mezi německým barytonistou Matthiasem Goerne a korejským klavíristou Seong-Jin Cho mi bude brát dech ještě roky. Jejich interpretace písní Richarda Wagnera, Hanse Pfitznera a Richarda Strausse vás vezme do světa plného fantazie a naplnění. Vím, že je teprve rok 2021, ale tohle bude seriózní kandidát na album desetiletí.
Emily D’Angelo – enargeia
Kanadská mezzosopranistka Emily D’Angelo letos přišla s nejodvážnějším debutovým albem za posledních pár let – zpívá na něm písně výhradně ženských soudobých, a povětšinou mladých skladatelek. Uvedla se tak jako talentovaná, ale také velmi originální umělkyně.
Quatuor Ébène – Round Midnight
Co se týče čiré krásy a odvahy ve výběru skladeb, francouzský Quatuor Ébène je jasně na prvním místě. Poté co se čtveřice hudebníků vrátila z celosvětového beethovenovského turné, rozhodli se nahrát album z úplně jiného soudku. Vzali dvojici nokturn od Schoenberga a Dutilleuxe, doplnili je vlastními úpravami moderních písní z klubů 20. století. Výsledek je povznášející, a v pandemické době až léčivý.
Bylo to velmi těsné, ale po dlouhých úvahách a srovnáních jsem jako své Album roku vybral právě Round Midnight of Quatuor Ébène.
