Rozmanité podoby (nejen) Mozarta na Hudebním festivalu Znojmo

Hudební festival Znojmo, který již po dvanácté vsadil na působivé spojení vážné hudby, vína a prostředí historického města, probíhá ve Znojmě a okolí ve dnech 7. – 24. července 2016. Dramaturgie koncertů, letos primárně zaměřená na tvorbu klasicistního velikána Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791), přináší poměrně ustálený a nutno říci osvědčený model, jenž je letos obohacen o několik novinek – například Výlet s rodinou Mozartových, procházka za hudbou osmnáctého století se členy Mozartovy rodiny, či písňový recitál z děl vídeňských klasiků mladého rakouského barytonisty Rafaela Fingerlose. Festival 7. července otevřelo očekávané provedení Mozartovy opery Don Giovanni, K. 527 v režii Constance Larrieu a Didiera Girauldona s basbarytonistou Adamem Plachetkou v hlavní roli.

K tradici festivalového koncertního programu patří již několik let Koncert znojemských hudebníků, kdy znojemští rodáci hrají svému městu. Ten letošní se uskutečnil 12. července v Městském divadle ve Znojmě. Orchestr, složený z amatérských i profesionálních hráčů, zahrál až na jednu výjimku program sestavený výhradně z Mozartových děl. Konfrontace s jinými skladateli by jistě nevadila, celkovému plynutí to ale nijak neuškodilo vzhledem k rozmanitosti hudby samotné. Koncert zahájila árie Cherubína Voi che sapete z opery Figarova svatba, K. 492 v podání sopranistky Markéty Böhmové. Ta vystoupila místo původně ohlášené Veroniky Pacíkové, v souhře s orchestrem nebyla ale změna příliš znát. Suverénní projev a přitom stylově uměřený hlas Böhmové vystihl náladu árie na výbornou, dobře si počínal i orchestr, škoda jen málo výrazné komunikace s dirigentkou Jarmilou Ludvíkovou, jejíž gesta byla věcná a přesná a mohla tak celkovému vyznění pomoci. Böhmová se publiku dále představila v árii Cherubína Non so più, která uzavřela první půli večera, a v druhé půli brilantně zakončila svůj výstup virtuózní árií Rosiny Una voce poco fa z opery Lazebník sevillský Gioachina Rossiniho. Živelný charakter hudby rozehrál závěrem orchestr do sytých barev a dokázal tak, že je schopen soustředěného výrazu a plného zvuku.

Méně soustředěně si ale orchestr vedl v první půli večera v Mozartově Houslovém koncertu č. 3 G dur, K. 216. Sebevědomý výkon sólisty Marka Filipa provázely v orchestru místy intonační a rytmické nepřesnosti, částečně vyvážené zdařilými dynamickými gradacemi. Celkově zde orchestr fungoval lépe v doprovodných pasážích, byť náročných na souhru, než v pohyblivých plochách. Počáteční syrovost v projevu sólisty se ve druhé větě Adagio překlenula do jemné, intonačně precizní kantability, která nejlépe vynikla v kadenci. Technicky jistý ráz Filipovy hry dostal nejvíce prostoru ve třetí větě Rondeau (Allegro). Závěrem koncertu nezbytně zazněla Serenáda č. 13 G dur „Malá noční hudba“, K. 525, která vcelku důstojně zakončila tuto hudební poctu městu i skladateli.

Další orchestrální koncert se odehrál o den později na moravskokrumlovském zámku, kde se představili laureáti Letní školy barokní hudby za doprovodu Czech Ensemble Baroque v komorním devítičlenném obsazení. Program, tentokrát sestavený pouze z barokních děl, nabídl rozmanitost instrumentální i stylovou. Nepříznivá akustika zámeckého sálu v kombinaci se zvukem historických nástrojů bohužel místy utápěla celkový zvuk, přesto bylo vyznění působivé a výkony mladých sólistů vzhledem ke ztíženým podmínkám obdivuhodné.

Večer zahájilo Concerto pro dvě cembala a orchestr c moll, BWV 1060 Johanna Sebastiana Bacha. Technicky vyrovnané výkony cembalistů Jarmily Kubátové a Jiřího Havrlanta nejlépe vynikly v instrumentačně úsporné druhé větě Largo, bohaté na dynamické odstíny a zpěvnost. Teprve ve třetí větě Allegro dosáhl soubor se sólisty vyvážené souhry, je třeba ale vyzdvihnout důslednou komunikaci ansámblu s koncertním mistrem Peterem Zajíčkem po celou dobu skladby. Následující tři čísla patřila sopranistce Barboře Šancové. V árii Acise Alto Giove z opery Il Polifemo skladatele Nicoly Porpory zapůsobil její upřímný neherecký projev nejsilněji. Akustika sálu se ukázala být vhodná pro lidský hlas, který se v prostoru nádherně klenul a vyzníval čistě, navzdory občasným intonačním nepřesnostem, které místy provázely i orchestr.

Po přestávce byl celkový zvuk o poznání lepší, interpreti se už s akustikou zřejmě sžili, árie Farnace Gelido in ogni vena z opery Antonia Vivaldiho Il Farnace, RV 711 tak vyzněla efektně a s potřebnou stylovou precizností. Vivaldiho hudba koncert také uzavřela – v Houslovém koncertu D dur, RV 208 „Il Grosso Mogul“ se jako sólista uvedl Vojtěch Jakl. Možná až příliš expresivní projev vyvažovala nesmírná muzikalita, nechtěná glissanda většinou zanikla v následném hudebním toku. Interpretační i stylová rozmanitost koncertu působila svěže a i přes zmíněné nedostatky se mladí sólisté uvedli v dobré formě a s příslibem dalšího uměleckého vývoje.

Festival každoročně vedle zmíněných orchestrálních koncertů nabízí také množství komorních koncertů v neobvyklém prostředí. Jedním z nich je Koncert při svíčkách, pořádaný v prostorách renesančního Domu umění. Letos se na koncertě 15. července potkaly virginal a třířadá barokní harfa v podání Moniky Knoblochové a Kateřiny Ghannudi. Myšlenka vytvořit program, ve kterém by se setkaly cembalo a harfa, napadla interpretky právě ve Znojmě, při společném provedení Combattimenta Claudia Monteverdiho.

Nevšední program z děl neapolských skladatelů byl výjimečný dramaturgicky, interpretačně i žánrově. Zapojení četby dobových textů o Neapoli vytvořilo takřka ucelený hudební příběh, který spoluvyprávěla Ghannudi svým zpěvem. Ačkoliv barvou jsou si virginal a barokní harfa blízké (nejvíce to bylo patrné ve skladbě Ascania Mayoneho Toccata Quarta), dostal každý z nástrojů vlastní prostor k vyjádření a představení svých specifik, která jsou navzdory podobnému zvuku interpretačně zcela odlišná. Dramaturgická linie umně kombinovala virtuózní skladby s písněmi, v nichž vynikal přirozený hlasový projev Ghannudi. Středotónové ladění mohlo místy vzbuzovat dojem falešných tónů, málokdy tomu tak ale skutečně bylo. Zvuk barokní harfy je prostší a průhlednější, než jak jej známe dnes, a vyžaduje tak od interpreta maximální soustředěnost. Virtuozitu prokázaly obě interpretky naplno v toccatách Giovanniho Maria Trabaciho a Ascania Mayoneho, v dialogu obou nástrojů fungovaly kompaktně a zcela v duchu potřeb dané skladby, nikoliv individuálního výrazu. Pěvecky nejpůsobivější byly písně Andrea Falconieriho, původně psané pro loutnu, kterých se Ghannudi zhostila s bezprostřední lehkostí a původní instrumentaci přizpůsobila i hru. Bezprostřednost je vůbec slovo, které celý večer nejlépe vystihuje. Ač promyšlený do posledního detailu včetně kostýmů, neztrácel koncert nic na své spontánnosti. Program doplnilo také několik lidových písní, které tvořily další vrstvu nepříliš kontrastního, ale velmi provázaného celku.

Autentická interpretace a četba dobových textů zazněly také na koncertě Reichova kvarteta v neděli 17. července v Císařském sále znojemského hradu. Kvarteto ve složení Ivan Iliev, Veronika Manová – housle, Zdeňka Procházková – viola a Libor Mašek – violoncello, se specializuje na průnik do myšlení a cítění umělců a publika devatenáctého století. Hudebníci hrají na kopie dobových nástrojů se střevovými strunami a intenzivně studují estetiku devatenáctého století. K smyčcovému kvartetu Wolfganga Amadea Mozarta zařadili umělci do programu kvartety českých skladatelů Josefa Myslivečka a Antonína Rejchy a vytvořili tak chronologickou generační linii Mysliveček – Mozart – Rejcha, jejíž provázanost komentovala v průvodním slovu houslistka Zdeňka Procházková.

Úvodní Myslivečkův Smyčcový kvartet G dur, č. 5 jako intro zafungoval skvěle. Skladba drobnějšího rozsahu i formy vyniká lehkostí, kterou však nelze zaměňovat s lehkostí interpretační. Průzračná melodická unisona předpokládají bezchybnou intonaci, což se kvartetu beze zbytku podařilo. I nálada jednotlivých vět byla ve výrazu zřetelně odlišená, přestože zazněly attaca. Intonačně kolísavější a v souhře méně jistý byl Mozartův Smyčcový kvartet Es dur, č. 16, K 428, který sice vynikal půvabně klasicistním zvukem, ale v rychlých větách vyzněl místy zbytečně uspěchaně, navzdory předepsanému tempu. Druhá věta Adagio byla ovšem nádherně „mozartovsky“ zpěvná. V celkovém zvuku výrazně zaujal měkký tón violoncella Libora Maška.

Komplikovanost Smyčcového kvartetu c moll, op. 49, č. 1 Antonína Rejchy představuje muzikantskou výzvu. Rejchova tvorba, prodchnutá kontrapunktickým myšlením, je náročná na souhru i výraz zejména proto, že není primárně výrazová. Reichovo kvarteto se s touto skladbou vypořádalo obdivuhodně, je znát, že skladateli věnují zvláštní pozornost. Pozoruhodná byla zejména práce s tématem v jednotlivých větách a citlivé zacházení s dynamikou. Osobnost Antonína Rejchy přiblížily jeho zápisky, které předčítala Zdeňka Procházková. Jako přídavek zazněla árie z Dona Giovanniho v dobové kvartetní úpravě, která odlehčila obsahovou vážnost Rejchova kvartetu.

Navštívené koncerty spojuje jedno – obrovská chuť pořadatelů probudit město a především zájem lidí o klasickou hudbu v jakékoli podobě. Za to jim patří velký dík.

 

Hodnocení autorky recenze:
– Koncert znojemských hudebníků: 75%
– Koncert moravskokrumlovského zámku: 80%
– Koncert při svíčkách: 95%
– Reichovo kvarteto: 85%

 

Hudební festival Znojmo 2016

Koncert znojemských hudebníků
Dirigent Jarmila Ludvíková
Markéta Böhmová (soprán)
Marek Filip (housle)
Znojemští hudebníci:
– Marek Filip, Petr Půček, Jiří Ludvík, David Pokorný (1. housle)
– Kristýna Jungová, Karolína Súkupová, Daniela Kotrnetzová, Ivo Růžička (2. housle)
– Emil Machain, Stanislav Růžička, Jiří Růžička (viola)
– Anežka Jungová, Iva Navrkalová, Jarmila Jarošová (violoncello)
– Jiří Kudrna (kontrabas)
– Lucie Hagenhoferová, Marek Weiss (flétna)
– Ludvík Leischner, Josef Brož (klarinet)
12. července 2016 Městské divadlo Znojmo

program:
Wolfgang Amadeus Mozart:
– Figarova svatba, K. 492 – árie Cherubína Voi che sapete
– Houslový koncert č. 3 G dur, K. 216 – Allegro, Adagio, Rondeau (Allegro)
– Figarova svatba, K. 492 – árie Cherubína Non so piu
=přestávka=
Gioachino Rossini: Lazebník sevillský – árie Rosiny Una voce poco fa
Wolfgang Amadeus Mozart: Serenáda č. 13 G dur Malá noční hudba, K. 525 – Allegro, Romance (Andante), Menuetto (Allegretto), Rondo (Allegro)
***

Koncert moravskokrumlovského zámku
Czech Ensemble Baroque
laureáti Letní školy barokní hudby:
– Barbora Šancová (soprán)
– Vojtěch Jakl (housle)
– Jarmila Kubátová, Jiří Havrlant (cembalo)
13. července 2016 Zámek Moravský Krumlov

program:
Antonio Vivaldi: Houslový koncert D – dur, RV 208 “Il Grosso Mogul” – 1 Allegro, 2 Grave – Recitativo, 3 Allegro
Johann Sebastian Bach: Concerto BWV 1060
Nicolo Porpora: Il Polifemo – árie Acise Alto Giove
Jean-Baptiste Lully: Armide – Venez, venez, Haine implacable
Antonio Vivaldi: Il Farnace – Gelido in ogni vena
***

Koncert při svíčkách
Monika Knoblochová (cembalo)
Kateřina Ghannudi (harfa)
15. července 2016 Dům umění Znojmo
***

Reichovo kvarteto
Reichovo kvarteto:
– Ivan Iliev, Veronika Manová (housle)
– Zdeňka Procházková (viola)
– Libor Mašek (violoncello)
17. července 2016 Císařský sál Znojemský hrad

program:
Josef Mysliveček: Smyčcový kvartet G dur, č. 5
Wolfgang Amadeus Mozart: Smyčcový kvartet Es dur, č. 16, K 428
Antonín Rejcha: Smyčcový kvartet c moll, op. 49, č. 1

www.hudbaznojmo.cz