Rudolfinum na nohách a hold Ivanu Moravcovi

Dvořákova Praha ve spolupráci s Českou filharmonií uspořádaly v úterý 21.června opožděnou hudební oslavu 80. narozenin klavíristy Ivana Moravce. Tedy – obdarovanými jsme byli spíše my v publiku, protože pan profesor silami nešetřil a připravil pro své Pražany excelentní sólový recitál.

Pro začátek si dovolím malé srovnání. Když vzpomenu na poslední pražský recitál Svjatoslava Richtera, který zde absolvoval přibližně ve stejném věku jako Moravec, byl to spíše transcendentální zážitek – hrál skoro potmě, jen s rozsvícenou lampičkou na piánu, a hrál z not spíše sám pro sebe, ne pro publikum. To nesmělo Mistra ničím vyrušit, jinak byl schopen koncert okamžitě ukončit. Hrál jen to, co jej bavilo – víceméně jednoduché skladby, jimž vtiskl svou genialitu a momentální inspiraci. Byl to zážitek opravdu na „mimokoncertní“ úrovni.

Proti tomu v osobě dnes již více než osmdesátiletého Ivana Moravce (původně měl být „narozeninový“ recitál v lednu) nastoupil na pódium umělec odhodlaný odevzdat publiku špičkový výkon, plnohodnotný klavírní recitál. Na programu byly základní kameny klavírního repertoáru: Bach, Beethoven, Debussy, Chopin a vše hrál samozřejmě zpaměti. Tak to je opravdu kondice u sólistů nevídaná!

Jako první zazněla Bachova Chromatická fantazie a fuga d moll BWV 903, dílo mimořádné složitosti a přednesové náročnosti. Na Beethovenových 32 variacích na originální téma (WoO 80) předvedl Ivan Moravec svou proslulou kultivovanost úhozu a přednesovou střídmost – dal skladbě potřebnou pevnost i důraz tam, kde to dílo vyžaduje, aniž by publikum zahltil bouřlivými fortissimy (u Beethovena poměrně častý interpretační nešvar). Na rozdíl od mladých klavíristů, kteří si respekt posluchačů snaží získat silou a hlučnou pedalizací, pan profesor si po této stránce nepotřebuje nic dokazovat, ve svém mistrovství a pochopení Beethovena je vysoko nad lacinými efekty. Variace v jeho rukách gradovaly do stále brilantnějších a košatějších tvarů. Forte si šetřil až na pečlivě odstupňovaný vrchol variací.

O to více před přestávkou překvapila Debussyho svita s prostým názvem Pro klavír. Tam, kde bychom očekávali impesionistickou jemnost a neurčitost, se objevila poměrně dramatická a expresivní struktura (zvláště úvodní Prélude), kterou Ivan Moravec podal velmi energicky. Střední část Sarabande je už typičtější pro Debussyho, nádherná a vzdušná. Virtuózní Toccata v závěru přinesla mohutné přívaly klavírních barev a zvuků, které Moravec interpretoval ve vysokém tempu a naprosto uvolněně.

Po přestávce přišla série Chopinových skladeb a hned bylo znát, že pro klavíristu je to hudba jeho srdce. I když se to zdá nemožné, jeho tón ještě více zjemnil, „zesládl“ – zvláště v úvodním Nocturnu e moll op. 72, rané skladbě sedmnáctiletého Chopina, zasněné, nezatížené přílišnou virtuozitou a plné mladistvé touhy a nostalgie. Jako kontrast k němu Ivan Moravec postavil autorovu pozdní Polonézu -Fantazii As dur, náročné dílo proměnlivých nálad a citů, místy pompézní, slavnostní, jindy nezvykle zahloubané až meditující. Známým virtuózním Scherzem č. 2 b moll Ivan Moravec svůj jubilejní recitál zakončil. Již v průběhu večera se při potlesku ozývalo volání bravo, ale závěrečné ovace ve stoje nebraly konce.

V několika posledních letech jsem na koncerty Ivana Moravce měla smůlu, vždy se něco pokazilo, onemocněl, nebo se zranil a já se bála, že už ho v aktivní kariéře snad ani nezastihnu. Ale už tyto obavy nemám, s takovou hráčskou kondicí pan profesor ještě dlouho nemusí pomýšlet na omezení své koncertní kariéry. Jen tak dál, pane profesore, a k devadesátinám si ten koncert v Rudolfinu rádi zopakujeme!

Recitál k 80. narozeninám Ivana Moravce
Ivan Moravec – klavír
21.června 2011 Dvořákova síň Rudolfina

program:
Johann Sebastian Bach: Chromatická fantazie a fuga d moll BWV 903
Ludwig van Beethoven: 32 variací na originální téma c moll
Claude Debussy: Pro klavír, svita
Fryderyk Chopin: Nocturno e moll op. 72 č. 1
Fryderyk Chopin: Polonéza – Fantazie As dur op. 61
Fryderyk Chopin: Scherzo č. 2 b moll op. 31