Runners doběhli do Montréalu: Rozhovor s Jiřím Turkem a Rostislavem Novákem ml. „z města cirkusu“

O největším kanadském festivalu nového cirkusu s Jiřím Turkem

Kdy jste poprvé navštívil festival v Montréalu?
Myslím si, že je to tak osm let zpátky, kdy jsem tady byl. A poprvé jsem tady vlastně viděl Cirque Alfonse, který jsem za rok přivezl do Prahy (pozn. redakce: Barbu 2017, Tabarnak 2019 a letos bude na Letní Letné uvedena inscenace Animal). A pak jsem tu byl další dva roky znovu a nyní až po nucené pauze.

Dá se popsat, v čem je tento festival odlišný od evropských?
Americko-kanadský „contemporary“ cirkus je mnohem dravější a Montréal je pro cirkus bod číslo jedna nebo aspoň kousíček Montréalu, kde se schází všechno: TOHU jako cirkusové centrum a divadlo, Národní cirkusová škola a Cirque du Soleil. Za mě je skvělé, že město i mnohá velká a malá divadla během festivalu žijí cirkusem. Fascinuje mě, že se neváhá pro něj například uzavřít ulice, kde se denně hraje. Hlavní výhodou je, že zdejší základna je prostě obrovská. A festival přitahuje lidi z celého světa.

A v čem jsou jiné produkce jednotlivých oblastí?
Jiné je to například v tom, že kanadská a australská škola, které si jsou v lecčem podobné, jdou hodně po fyzickém výkonu a technice, oproti třeba francouzskému cirkusu, který je více intelektuální a často montuje dohromady cirkus a divadlo. Taky jsem si zde nevšiml, že by se sem hodně zval francouzský cirkus. Určitě je to i o vzdálenostech, každopádně se sem zvou hlavně soubory z amerického kontinentu nebo Austrálie. Letos mě tedy hodně překvapil výběr některých titulů. Nepochopil jsem, proč tady vůbec jsou. Třeba zařazení argentinského souboru, který přivezl činohru s pohybovými prvky a zpěvem, jsem nepochopil vůbec – jednak se mi to nelíbilo a za druhé jsem si stále říkal, proč je to v dramaturgii festivalu. Vedle komorních příjemných věcí tu pak prostě visí otazníky.

Je něco, co se oproti předchozím návštěvám výrazně změnilo?
Mám pocit, že nejen festival, ale i město poznamenal Covid. Je to třeba znát na podnicích, které jsem znal zminula a už se neotevřely a taky se tu hodně staví! Co je ale navrch přínosnou změnou, že se festival koná nejen v centru a divadlech po městě, ale zkoncentroval se kolem TOHU, kde stojí vedle divadla i několik šapitó. Je tam pro cirkus vhodný prostor, i když je bohužel trochu na okraji města a doprava tam je komplikovanější. A jinak se mi hodně líbí, že jsou na ulici vybudovaná malá jeviště nebo místa, kde každou chvíli někdo vystupuje a k tomu jsou tu i zóny odpočinku. Pouliční performance nejrůznějšího typu střídají bary, kde obsluhují i cirkusáci, co pak dokonce vystupují nebo hrají na ulici v kapele. Je to pestré a živé, hodně cílené i na průchozí pozorovatele. Je skvělé, že lidé mohou jednoduše potkat cirkus naživo. A hodně se mi líbí, že tomu město dává absolutní prostor, že není vůbec problém, když performance začíná v půl dvanácté v noci, a to tady zrovna skončil velký jazzový festival. Město žije kulturou a máme mu co závidět.

O hostování Cirku La Putyka v Montréalu…

Jak Runners a jejich výběr do programu festivalu shrnula ředitelka MICC a zástupkyně programového ředitele festivalu?
Ruth Juliet Wikler: Runners jsme viděli v Edinburghu a hned bylo jasné, že o jejich uvedení v Montréalu stojíme. Co nás na představení zaujalo, je způsob uchopení cirkusu, kdy mají „spirit of circus“, ale nekomunikují stereotypními cirkusovými postupy. Neukazují to, co běžně v cirkusových show vidíme, ale zároveň jim nechybí risk, hravost, humor a autenticita.

… a o Runners s principálem Cirku La Putyka Rostislavem Novákem ml.

Co pro Cirk La Putyka znamená hostování v Montréalu?
Rostislav Novák ml.: Pro Putyku to znamenáSplněný sen.Trvalo to jedenáct let, než jsme se sem dostali. Naše námluvy začaly po prvním uvedení představení La Putyky ve skotském Edinburghu. Pak se sem v roce 2016 na další námluvy vypravil bratr (pozn. redakce: Vítek Novák), před čtyřmi lety jsem přiletěl já, vloni jsme uvedli Runners v Edinburghu a teď tu stojíme, konečně to dopadlo. Brácha nám před cestou posílal zprávu, v níž psal, že jsme pocitově vystoupali na jednu z těch vysněných cirkusových osmitisícovek.

S čím nestandardním oproti jiným festivalům nebo zkušenostem jste se zde setkali?
Rostislav Novák ml.: Na to, jaké mají zázemí všude okolo a jak velkolepé prostory tu jsou, tak za mě je celý tento festival strašně neorganizovaná záležitost. Mám pocit, že nás stále berou jako lidi ze střední, ne-li východní Evropy, z Východního bloku. Chovají se k nám tak, že nás pořád poučují. Náš sound designér Honza Středa ale například přesvědčil vedení zdejšího divadla, aby po osmnácti letech převěsilo zvuk. Hned měli diváci lepší poslech. To považuji za velký úspěch. Dnes jsem tady ale měl konflikt s technickou produkcí, která nám šáhla do představení a zakázala jednu věc, která ovlivnila jeden obraz. Stojím před velkým rozhodnutím, jak vyřešit nepříjemnou situaci. Technická produkce má tady moc zasáhnout do toho, jak představení vypadá a já s tím absolutně nesouhlasím a zítra to budeme řešit s vedením festivalu. Snažím se, aby nás tady brali jako rovnocenné. Myslím si, že přivážíme stoprocentně něco úplně jiného, než co mohou tady diváci v rámci programu vidět. A jsem hrdý na to, že jsou to právě Runners.

A zadostiučinění?
Pro mě asi největší zadostiučinění je, že lidi, které já respektuji a které mám rád, znám je dlouho, anebo i chvilku, ale sami se pohybují v cirkusu i víc jak čtyřicet let, respektují práci, kterou děláme a moc hezky mluvili o tom, co pro ně znamená přivézt zrovna představení, které jsme my přivezli.

Mezi diváckými ohlasy se objevují hodnocení jako osobitá poetika, svébytná atmosféra… V čem jsou Runners odlišní od typicky montrealských, šířeji kanadských nebo zde s úspěchem přijímaných produkcí?
Rostislav Novák ml.: Nechci, aby to znělo arogantně, pyšně, ale viděl jsem dnes takové prototypy kanadské cirkusové scény. Viděl jsem parafrázi na příběh Romea a Julie od souboru The 7 Fingers a pak ukázku od Machine de Cirque z Québecu. A pro mě je to, omlouvám se, ale absolutně o ničem. A už to ani není o tom, že by akrobacie byla tak výjimečná. Je vlastně úplně standardní, protože u těchto company vysokou úroveň prostě očekáváš, ale už se tě to vůbec v ničem nedotýká. Myslím si, že my přinášíme něco, co jde sice po nějaké jednoduchosti, ale opravdovosti, že to jde po síle performerů a jejich zkušenostech, o tom, že dokážou člověka oslovit. Opíráme se o čtyři performery, dva muzikanty a jeden běžecký pás. To je všechno, v tom jsme myslím jiní a také, že třeba virtuozita neznamená skákat salta, ale znamená, jakým způsobem vytvořím obraz na scéně, který se mě může dotknout a může vyvolat emoce. Kdežto v těch ostatních vidím, že chtějí emoce vyvolávat jen ohromením wow wow wow, ale pro mě jako pro diváka, a nejen mě, ale i mnoho jiných diváků, to už prostě nestačí.

Co si z Montréalu odvážíte jako pozitivum?
Rostislav Novák ml.: Mám tři zatím nejsilnější zážitky, a ještě nejsme na konci. První byla večeře s André a Nicole, což jsou osobnosti spjaté se Cirque du Soleil. On v něm začínal v 80. letech. Byli jsme u nich my všichni doma na večeři. Doteď mám z návštěvy husí kůži. Bylo ticho a my jsme poslouchali Andrého vyprávění. Mluvil o tom, co zažil, jak Cirque du Soleil vznikl, proč to vlastně dělali, jak vše vybudovali, co pro ně znamená cirkus a i my jako Putyka. Byl to pro mě magický moment slyšet o kořenech.

Za druhý důležitý zážitek považuji setkání s jedním z uměleckých šéfů Cirque du Soleil, který včera přišel a řekl mi, když viděl Runners, že musí přijet do Prahy a poznat nás, co děláme. Doslova řekl: „Runners je pro mě cirkus, tak jak má vypadat v dnešní době.“ A do třetice přišla ředitelka divadla v americkém Chapthamu, kam odsud odjíždíme, a zmínila se, že by chtěla každoročně programovat Cirk La Putyku. Taky dodala, že na naše představení Runners má přijít Marina Abramović a Daniel Dey-Lewis. Já tam bohužel nebudu, ale myslím, že si to zaslouží všichni, co jsou na jevišti a úplně celá naše company. To jsou pro mě zatím nejsilnější momenty z Montréalu.

Psáno z festivalu Montréal Complètement Cirque, který se konal od 6. do 16. července 2023.
Výjezd byl realizován s podporou společnosti CIRQUEON a za finanční podpory Evropské unie.