Rusalka v Liberci

Tentokrát jsem nenavštívila premiéru, která se konala 25. října, ale až reprízu 26. listopadu. Orchestr hrál nepřesně, s nesčíslným množstvím chyb, řízen panem dirigentem Františkem Babickým, který volil až neúnosně pomalá tempa, jež se nepodařilo naplnit ani orchestru, ani pěvcům. Nedovedu si tento kvalitativní propad vysvětlit, protože vím, že při některých inscenacích (Don Quichotte, Síla osudu) podávali orchestrální hráči obdivuhodný výkon.Domnívám se, že by představitelka Rusalky, křehká a půvabná paní Věra Poláchová měla opatrněji volit své role, protože výlety do mladodramatického oboru, zdá se, jejímu lyrickému hlasu nesvědčí. Bohužel je možné, že se na nepříliš dobrém stavu jejího hlasu, který tentokrát neměl tak hladivou barvu ani znělost jako jindy, podepsalo předchozí obsazení do vypjaté role Leonory v Síle osudu, kterou ovšem ještě zvládla na patřičné úrovni. Rusalka je obtížná svým pěveckým i hereckým rozpětím od něžné árie o měsíčku přes dramatičtější druhé jednání až ke zklamání i konečnému vyrovnání se a odpuštění. Nakolik jsme se odrodili od interpretace českých oper, ukázal také Richard Samek v roli Prince. Možná, že neměl pro pěveckou přípravu dostatek času, jeho hlas nezněl vyrovnaně, byl i herecky jakoby nejistý a není vyloučeno, že (podobně jako paní Poláchová?) zpíval v indispozici. Nevýrazně vyzněla role Cizí kněžny, do níž byla obsazena Kateřina Šmídová, jejíž lyrický hlas a neobratné herectví působily rozpačitě. Dokonce ani part Vodníka, jehož zpíval zkušený pěvec Pavel Vančura, nebyl přesvědčivý ve výškách a ublížilo mu statické aranžmá této postavy. Oldřich Kříž zvolil pro Hajného tradiční hlasové a herecké prostředky, s nimiž kontrastovala pěvecká svěžest Kuchtíka v podání Lenky Pavlovič. Královnou večera byla Kateřina Jalovcová, jejíž Ježibaba zněla naprosto úchvatně v technické dokonalosti, čistotě, barevnosti a jednolitosti hlasu ve všech hlasových polohách. Bylo radost ji poslouchat a sledovat její akce na scéně.

Režisér Martin Otava o své Rusalce řekl, že si počkal až do svých padesátin, než si na ni troufnul. Nedivím se mu. Škoda, že při své rozsáhlé zaměstnanosti a jisté roztěkanosti nenašel pro Rusalku víc soustředění, než kolik dění na scéně vyzařuje. Některými detaily se zabýval snad až příliš – zúžit problém vztahu Rusalky a Prince až k „pár taktům, v nichž se jedině mohlo udát jejich tělesné spojení“, se mi zdá být opravdu nadbytečné. Domnívám se, že se obecně vztahům mezi postavami příliš nedařilo a některé z nich vyzněly velmi matně a nevýrazně.

Scéna Jána Zavarského obsahovala jak poetické a nápadité „stromy“ z drátěného pletiva, tak skutečnou vodu, ale také téměř hyperrealistické zelené rákosí, které zakrývalo často používané propadlo (dílny nezvládly zadání?). Liberecké Rusalce příliš nepomohly kostýmy Aleše Valáška – Rusalka a Vodník měli sice opravdu krásné dlouhatánské bílé vlasy, které po Rusalce zdědila holohlavá Ježibaba (mohla ovšem zdědit i její „kouzelný vodní šat“!), zato Rusalčiny proměny se příliš nevyvedly. Dlouhé bílé úzké šaty byly poněkud svazujícím prvkem pro rozběhanou dívku, byť je na svatbu vtipně doplnila barokizující horní sukně. V posledním jednání se Rusalčina blonďatá hříva změnila ve velmi úhledný současný krátký účes tmavší barvy a doplnily jej světlé průhledné quasi večerní šaty s aplikacemi z černých zrcátek. Udělaly z Rusalky elegantní dámu, v níž nebyl ani náznak „ztracené existence“. Vodník byl vznešeným vodním vládcem v dlouhém tmavomodrém plášti, z něhož se pro jeho prkennost téměř vytratila alespoň špetka citu a vtipu.

Pěkný nápad střídání Rusalky s Cizí kněžnou při svatební polonéze nebyl propracovaný, takže jeho působivost vymizela při dalším opakování téhož. Pan ředitel, režisér a pedagog Martin Otava je zřejmě opravdu příliš vytížen, takže je jeho inscenace Rusalky spíše jen načrtnuta, jednotlivé režijní nápady se nepropojují do celistvého výkladového proudu. Možná, že měl inscenování Rusalky ještě o něco odložit – odložit na dobu, kdy se jejímu inscenování bude moci plně věnovat.

Hodnocení autorky recenze: 60 %

Antonín Dvořák:
Rusalka
Dirigent: František Babický
Režie: Martin Otava
Scéna: Ján Zavarský
Kostýmy: Aleš Valášek
Sbormistr: Martin Veselý
Pohybová spolupráce: Marika Hanousková
Dramaturg: Vojtěch Havlík
Orchestr a sbor Divadla F. X. Šaldy
Premiéra 25. října 2013 Šaldovo divadlo Liberec
(psáno z reprízy 26. 11. 2013)

Rusalka – Věra Poláchová
Princ – Richard Samek
Vodník – Pavel Vančura
Ježibaba – Kateřina Jalovcová
Cizí kněžna – Kateřina Šmídová
První žínka – Vanda Šípová
Druhá žínka – Gabriela Kopperová
Třetí žínka – Petra Vondrová
Lovec / Hajný – Oldřich Kříž
Kuchtík – Lenka Pavlovič

www.saldovo-divadlo.cz

Foto Petr Zbranek