Pokud soubor Dětské opery Praha jezdí na zájezdy, je to hlavně autobusem. Tentokrát to ale její členové přece jenom zkusili vlakem a určitě toho nelitovali. Na jeviště Nové scény Národního divadla v Praze do stanice Jevíčko opravdu přisupěl vlak plný dětí, tažený parní lokomotivou zahalenou oblaky kouře.
Nejnovější inscenace tohoto známého pražského souboru pod vedením bývalé sólistky opery Národního divadla a dlouholeté hlasové pedagožky Jiřiny Markové-Krystlíkové proběhla v její režii na konci listopadu. Zhlédla se v řadě populárních písní z dílny Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře z knihy Mám v hlavě myš Lenku. O orchestrální úpravy se postaral Jan Šimůnek. Název pásma, či leporela nebo možná dětského muzikálu je podle jedné z písniček Jedeme vlakem. A tak prožijeme s dětmi jedoucími na prázdniny několik humorných příhod.
Hlediště Nové scény plné dětí s jejich dospělým doprovodem radostně sleduje děj na jevišti a někteří si pobroukávají známé písničky. Vždyť třeba Pod dubem, za dubem, tam si na tě počíháme… nebo A proto kluci s klukama, holky, holky s holkama… jsou natolik známé a melodické, že se musí líbit i přítomným dospělákům. Rovněž účinkujícím na scéně celé pásmo rozložené do dvou dějství vyloženě sedne. A živý pohyb při zpívání (choreografie bývalý vynikající sólista Laterny magiky Josef Kotěšovský) jim ve vokálním projevu přímo pomáhá. Prostě si to náramně užívají. Jednotlivé scénky na sebe plynule navazují a není hluchých míst.
Roztomilá dekorace a projekce výtvarníka Josefa Votruby (stálý spolupracovník souboru a autor dětské knížky Opera nás baví) se také velkou mírou podílejí na vyznění představení. Do ploché dekorace sestavený vlak s okénky obsluhovaný dětmi, scénka s jelenem a hlavně loupežníci, to vše vypadá velice přirozeně. To, že třeba hlavní mladí protagonisté samozřejmě nejsou ještě stoprocentními profesionály, působí roztomile a nijak nesnižuje uměleckou úroveň představení. Inscenaci pomáhá i výběr kostýmů, což bylo v rukou Pavly Bochňákové. Hudební doprovod obstarává mini orchestříček pěti muzikantů, který je neviditelný na pravé straně jeviště a je řízený mladou dirigentkou Michaelou Růžičkovou, která ovšem vidět je a vlastně dává i nástupy dětem.
Ani ne tři čtvrtě hodinová první část rychle uběhne a po pauzičce se rozveselení diváci vracejí na svá místa, aby se těšili na druhé jednání, které se odehrává ve škole. Účinkující mládež se vrací do školních škamen, aby nám se dvěma učitelkami ukázali, jak to u nich ve škole chodí. A zase se hodně nasmějeme. V představení se vystřídá skoro šedesát dětí a vše se bere jako kolektivní záležitost. V programu nejsou totiž uvedeni interpreti sólových rolí.
Soubor Dětské opery má s účinkováním na jevišti i ve foyeru Nové scény dost zkušeností. V rámci představení pro děti se zde již hrálo Mozartovo leporelo, Miniopery nebo Brundibár. Škoda, že nové představení mohou diváci uvidět až v květnu příštího roku. Do této doby bohužel nejsou volné termíny. Je to nejen škoda pro diváky, ale i určitá komplikace pro soubor, protože po tak dlouhé odmlce se hodně zapomene a o to intenzivněji se musí znovu zkoušet. Uvádění na jiném divadle není tak jednoduché hlavně ze scénicko-technických důvodů. Z tohoto hlediska je Nová scéna ideální. Odcházel jsem z představení a myslím nejenom já s pocitem radosti a optimismu. Toho je v dnešní nelehké a kultuře nepříliš přející době zapotřebí.+++
===
Jaroslav Uhlíř, Zdeněk Svěrák:
Jedeme vlakem
Dirigent: Michaela Růžičková
Režie: Jiřina Marková-Krystlíková
Choreografie: Josef Kotěšovský
Kostýmy: Pavla Bochňáková
Orchestrální úprava: Jan Šimůnek
Dětská opera Praha
Premiéra 28. listopadu 2013 Nová scéna Praha
Foto Pavel Horník
