Rusalka v Liberci

Tentokrát jsem nenavštívila premiéru, která se konala 25. října, ale až reprízu 26. listopadu. Orchestr hrál nepřesně, s nesčíslným množstvím chyb, řízen panem dirigentem Františkem Babickým, který volil až neúnosně pomalá tempa, jež se nepodařilo naplnit ani orchestru, ani pěvcům. Nedovedu si tento kvalitativní propad vysvětlit, protože vím, že při některých inscenacích (Don Quichotte, Síla osudu) podávali orchestrální hráči obdivuhodný výkon.Domnívám se, že by představitelka Rusalky, křehká a půvabná paní Věra Poláchová měla opatrněji volit své role, protože výlety do mladodramatického oboru, zdá se, jejímu lyrickému hlasu nesvědčí. Bohužel je možné, že se na nepříliš dobrém stavu jejího hlasu, který tentokrát neměl tak hladivou barvu ani znělost jako jindy, podepsalo předchozí obsazení do vypjaté role Leonory v Síle osudu, kterou ovšem ještě zvládla na patřičné úrovni. Rusalka je obtížná svým pěveckým i hereckým rozpětím od něžné árie o měsíčku přes dramatičtější druhé jednání až ke zklamání i konečnému vyrovnání se a odpuštění. Nakolik jsme se odrodili od interpretace českých oper, ukázal také Richard Samek v roli Prince. Možná, že neměl pro pěveckou přípravu dostatek času, jeho hlas nezněl vyrovnaně, byl i herecky jakoby nejistý a není vyloučeno, že (podobně jako paní Poláchová?) zpíval v indispozici. Nevýrazně vyzněla role Cizí kněžny, do níž byla obsazena Kateřina Šmídová, jejíž lyrický hlas a neobratné herectví působily rozpačitě. Dokonce ani part Vodníka, jehož zpíval zkušený pěvec Pavel Vančura, nebyl přesvědčivý ve výškách a ublížilo mu statické aranžmá této postavy. Oldřich Kříž zvolil pro Hajného tradiční hlasové a herecké prostředky, s nimiž kontrastovala pěvecká svěžest Kuchtíka v podání Lenky Pavlovič. Královnou večera byla Kateřina Jalovcová, jejíž Ježibaba zněla naprosto úchvatně v technické dokonalosti, čistotě, barevnosti a jednolitosti hlasu ve všech hlasových polohách. Bylo radost ji poslouchat a sledovat její akce na scéně.

Režisér Martin Otava o své Rusalce řekl, že si počkal až do svých padesátin, než si na ni troufnul. Nedivím se mu. Škoda, že při své rozsáhlé zaměstnanosti a jisté roztěkanosti nenašel pro Rusalku víc soustředění, než kolik dění na scéně vyzařuje. Některými detaily se zabýval snad až příliš – zúžit problém vztahu Rusalky a Prince až k „pár taktům, v nichž se jedině mohlo udát jejich tělesné spojení“, se mi zdá být opravdu nadbytečné. Domnívám se, že se obecně vztahům mezi postavami příliš nedařilo a některé z nich vyzněly velmi matně a nevýrazně.

Scéna Jána Zavarského obsahovala jak poetické a nápadité „stromy“ z drátěného pletiva, tak skutečnou vodu, ale také téměř hyperrealistické zelené rákosí, které zakrývalo často používané propadlo (dílny nezvládly zadání?). Liberecké Rusalce příliš nepomohly kostýmy Aleše Valáška – Rusalka a Vodník měli sice opravdu krásné dlouhatánské bílé vlasy, které po Rusalce zdědila holohlavá Ježibaba (mohla ovšem zdědit i její „kouzelný vodní šat“!), zato Rusalčiny proměny se příliš nevyvedly. Dlouhé bílé úzké šaty byly poněkud svazujícím prvkem pro rozběhanou dívku, byť je na svatbu vtipně doplnila barokizující horní sukně. V posledním jednání se Rusalčina blonďatá hříva změnila ve velmi úhledný současný krátký účes tmavší barvy a doplnily jej světlé průhledné quasi večerní šaty s aplikacemi z černých zrcátek. Udělaly z Rusalky elegantní dámu, v níž nebyl ani náznak „ztracené existence“. Vodník byl vznešeným vodním vládcem v dlouhém tmavomodrém plášti, z něhož se pro jeho prkennost téměř vytratila alespoň špetka citu a vtipu.

Pěkný nápad střídání Rusalky s Cizí kněžnou při svatební polonéze nebyl propracovaný, takže jeho působivost vymizela při dalším opakování téhož. Pan ředitel, režisér a pedagog Martin Otava je zřejmě opravdu příliš vytížen, takže je jeho inscenace Rusalky spíše jen načrtnuta, jednotlivé režijní nápady se nepropojují do celistvého výkladového proudu. Možná, že měl inscenování Rusalky ještě o něco odložit – odložit na dobu, kdy se jejímu inscenování bude moci plně věnovat.

Hodnocení autorky recenze: 60 %

Antonín Dvořák:
Rusalka
Dirigent: František Babický
Režie: Martin Otava
Scéna: Ján Zavarský
Kostýmy: Aleš Valášek
Sbormistr: Martin Veselý
Pohybová spolupráce: Marika Hanousková
Dramaturg: Vojtěch Havlík
Orchestr a sbor Divadla F. X. Šaldy
Premiéra 25. října 2013 Šaldovo divadlo Liberec
(psáno z reprízy 26. 11. 2013)

Rusalka – Věra Poláchová
Princ – Richard Samek
Vodník – Pavel Vančura
Ježibaba – Kateřina Jalovcová
Cizí kněžna – Kateřina Šmídová
První žínka – Vanda Šípová
Druhá žínka – Gabriela Kopperová
Třetí žínka – Petra Vondrová
Lovec / Hajný – Oldřich Kříž
Kuchtík – Lenka Pavlovič

www.saldovo-divadlo.cz

Foto Petr Zbranek

Hodnocení

Vaše hodnocení - Dvořák: Rusalka (DFXŠ Liberec)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Související články


Reakcí (6) “Rusalka v Liberci

  1. Jak jedno a totéž představení může na diváky působit různě,ukazují recenze Olgy Janáčkové a Heleny Havalíkové na libereckou Rusalku – obě na stejnou reprízu na Opeře plus. Po jejich přečtení si čtenář řekne, zda obě dámy viděly opravdu to stejné představení? Jistě, třeba na koncepci inscenaci může mít každý člověk jiný názor, ale na to, zda orchestr hraje čistě nebo ne, s chybmi či bez chyb, by snad měl plati jen jeden názor, protože orchestr hrál přesně nebo nepřesně, čistě nebo falešně. Oproti tomu názor na tempo – rychlé či pomalé, může být subjektivní. Tak kdo má pravdu?

    1. Pravdu nemá nikdo pane režisére. Pravdu v recenzích nehledejme. Já se ptám po elementární objektivitě. A to stejně jako v mnoha jiných případech, i v případě této recenze doktor Havlíkové. Hudební nastudování i provedení příšerné. Hodnocení pěvců v hlavních rolích bych Olze Janáčkové podepsal. Viděl jsem tutéž reprízu,
      Nezbývá, než se ptát po objektivitě v případech, kdy H.Havlíková píše o inscenaci divadla, kde byl zaměstnán její manžel, působí tam její syn, nebo v případě hodnocení představení Státní opery – kde působila sama. Jistě profesionál musí mít nadhled a osobní pocity a citové vazby do recenzí nemá zatahovat. To bohužel H. Havlíková nectí.

      1. Také bych chtěl Olgu Janáčkovou podpořit, slyšel jsem onu reprízu stejně, repríza 8. listopadu byla ještě horší, hráčkých chyb a nepřesností v souhře bylo ještě víc, samozřejmě hlavně v hornách. O názoru dirigenta na interpretaci je možné diskutovat, o technických lapsech ne.

      2. Jen bych rád opravil zjevné nepravdy – o působení manžela paní Havlíkové v našem divadle nic nevím / a to jsem poměrně pamětník / a její syn na pozici dramaturga již také nepůsobí , což by při konspiračních teoriích mohlo naopak vyvolat negativní reakci recenzentky
        Martin Doubravský

        1. No jo, co naděláte. Už nepůsobí, ale působil. Tím spiš je zjevná neobjektivnost kritiky paní Havlíkové hloupější. Kdyby tam stále byl, dalo by se to snáze pochopit:-)

          Inscenační podoba mi nepřišla tak špatná, rozhodně byla něčím zajímavá a originální. Rozhodně více, než jiné Rusalky hrané ve stejném období u nás (třeba Troškova). Hudebně však opravdu strašné. Mnoho chyb ve čtení partitury dirigentem, podivné hudební nastudování, nevhodně zvolení pěvečtí protagonisté. Uši a vnímání byť otrlého a na domácí (ne)kvalitu uvyklého domácího publika musely trpět.

  2. Tomu, že je na tom Liberecké divadlo s financemi bídně, věřím, ale opravdu už jim tam zbyla jako poslední jen zelená a modrá světla a kbelíky barvy? Rusalka, Démon, Čarostřelec, Robinson Crusoé, Náměsíčná, Edgar, Lucia di Lammermoor… Jo to poslední vlastně bylo v Olomouci, co teda na těch operách bylo stejné? ;-)

Napsat komentář