Rychlá auta a Max Reger: Rozhovor s varhaníkem Martinem Moudrým

  1. 1
  2. 2
Prvním českým interpretem, který nahrává kompletní varhanní dílo Maxe Regera je varhaník Martin Moudrý. Je laureátem Mezinárodní soutěže Leoše Janáčka v Brně v oboru varhany a v říjnu 2018 měl vlastní varhanní recitál na Bachově varhanním podzimu v Brně. Zeptali jsme se tedy Martina Moudrého na varhany, Maxe Regera, ale i jeho lásku k rychlým automobilům.
Martin Moudrý (zdroj Bachův varhanní podzim 2018)

Na konzervatoři jste studoval klavír, varhany a skladbu. Proč jste se rozhodl nakonec věnovat varhanám?
Není to tak, že bych se při přijímacích zkouškách na konzervatoř rozhodoval mezi třemi obory. Hlásil jsem se pouze na varhany, od druhého ročníku jsem dělal skladbu, od třetího klavír, přičemž skladbu a varhany jsem absolvoval v jednom roce, klavír o rok poté. Přestože jsem hrál jako většina varhaníků na klavír od pěti let, tak varhany mi učarovaly natolik, že jsem vůbec o jiné kariéře nepřemýšlel.

Pro varhaníky je klavír denním chlebem. Ještě jsem nepotkal dobrého varhaníka, který by byl špatným klavíristou. Varhaníci mají na Pražské konzervatoři při přijímacích zkouškách téměř stejné repertoárové požadavky jako klavíristé a při přijímacích zkouškách na akademii mají varhaníci připraveno obvykle několik etud od Fryderyka Chopina. Samozřejmě mě klavír také učaroval a jako obligátní obor mi nestačil, nicméně hlavní motivací pro mě vždy byla hra na varhany. Primárně jsem chtěl na cestě za svým vlastním tvůrčím vrcholem udělat maximum pro technickou zdatnost (klavír) i improvizační dovednosti (skladba), protože varhaník by měl být v praxi komplexním umělcem. Dodnes toho rozhodnutí nelituji. A dodnes se mi hodí, že jsem přehrál téměř všechny Chopinovy etudy, zejména při klavírní korepetici na koncertech nebo na konzervatoři.

Setkal jsem se s problémem, kdy konzervatoř nebo akademie neumožnila absolvovat studentovi více oborů najednou, často bez racionálního vysvětlení. Takový problém měla například má manželka, která nemohla studovat na Teplické konzervatoři klavír i varhany zároveň (před cca patnácti lety). Dnes se tomu smějeme, protože současná generace absolvuje varhanní oddělení paralelně s vysokou školou. To je ovšem kapitola sama pro sebe. Pokud to student zvládá, měla by mu škola s hudebním zaměřením poskytnout maximální zázemí pro budoucí uplatnění v životě a nešetřit na něm.

Martin Moudrý (archiv OP)

Studoval jste na Hudební akademii v Praze a Hochschule für Musik v Německu. Jaký vidíte rozdíl mezi studiem v zahraničí a u nás?

Nemám rád paušalizování, co je lepší a co horší. Neřekl bych, že jsou pedagogické standardy mezi námi a Německem nějak propastně rozdílné, naopak. Jsou pouze jiné, jako jsou rozdílní tuzemští pedagogové mezi sebou. Měl jsem štěstí, že jsem studoval na HAMU u prof. Josefa Popelky, kterého považuji za jednoho z nejlepších pedagogů i varhaníků, nemluvě o jeho lidských kvalitách a vzácném smyslu pro fair play. Ve Wüzburgu jsem absolvoval Erasmus a postgraduální studium u prof. Bosserta, který je jedním z nejlepších bachovských a regerovských interpretů a znalců. Do Německa jsem nejel studovat, abych „někam vypadl“ nebo zkusil něco nového, jako mnoho studentů, kteří vyrazí na Erasmus jen na základě renomé zahraniční školy. Optimální je jet přímo za konkrétním profesorem, což se podařilo, díky Bohu, i mně.

Kdybych měl srovnat technické zázemí a vybavenost školy, tak zde skutečně tlí jistá „propast“. U klavíristů, kteří cvičí na Steinwaye za dva miliony u nás nebo v Německu, asi velký rozdíl nenajdeme. Nicméně investice do varhanního oddělení je v ČR ve srovnání s Německem tristní. Na Hochschule für Musik Würzburg je možnost cvičit na nové velké „romantické“ varhany, které patří ke světové špičce, neobarokní varhany, třímanuálové cvičné varhany s kuželkovou soustavou a nádhernou intonací, pedálové cembalo, pedálový klavír, klavichord nebo Kunstharmonium. Další třímanuálové varhany, které by se z výčtu všech ostatních nástrojů daly jednoznačně kvalifikovat jako nejhorší, jsou zvukově cennější než nejlepší varhany na HAMU. Co do počtu studentů a velikosti školy je navíc Würzburg skrovné město, ve Stuttgartu mají varhan ještě dvakrát tolik. Problém tedy nemáme jen v kvalitě, ale i kvantitě. Fakt, že je zde spousta nádherných nástrojů v chrámech, není relevantním argumentem. Málokdo má tu možnost na podobné nástroje denně cvičit, navíc v zimě to je o nemoc.

A to je u nás dalším kamenem úrazu, totiž zkušenost s více nástroji a dovednost se jim optimálně hráčsky a registračně přizpůsobit. Mnoho absolventů HAMU nebo JAMU je zvyklých cvičit na jeden až dva mechanické nástroje, navíc nevalné kvality. Když pak přijdou k velkým varhanám s pneumatickou hrací trakturou, nejen že si neumějí skladbu naregistrovat, ale nejsou schopni ji ani pořádně zahrát. Jsem rád, že jsem mohl poznat stovky nástrojů u nás i v zahraničí, považuji to za nezbytnou praxi pro každého koncertního varhaníka. Je škoda, že na akademii nejsou moc nakloněni ročníkovým nebo absolventským koncertům v chrámech.

Martin Modrý (archiv OP)

Zvítězil jste na posledním ročníku Mezinárodní soutěže Leoše Janáčka v Brně v oboru varhany, nedávno jste měl varhanní recitál na Bachově varhanním podzimu. Jakou roli hrají ve Vaší kariéře soutěže a koncerty?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na