S Glennem Gouldem toho máme společného jen málo

  1. 1
  2. 2
Do Prahy přijíždí světová klavírní virtuozka Angela Hewitt, která se celý život specializuje na hudbu Johanna Sebastiana Bacha. Provede 8. prosince 2018 v pražském Rudolfinu klavírní recitál v rámci koncertního cyklu Světová klavírní tvorba, který pořádá Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK. Naší redakci se podařilo získat rozhovor s paní Hewitt, který vám nyní přinášíme.
Angela Hewitt (zdroj angelahewitt.com)

Váš otec Godfrey Hewitt byl sbormistrem v ottawské Christ Church Cathedral. Jak jeho funkce a poslání ovlivnily Váš vztah k hudbě a Vaše hudební zaměření? Jak se ve Vaší rodině pěstovala hudba?
Nejdříve jsem začala hrát na hračku v podobě klavíru, když mi byly 2 roky a posléze ve 3 letech na skutečný klavír. Mým prvním učitelem byla maminka, patrně jsem si říkala o lekci každý den. Vždycky mě to moc bavilo. Hudba u nás doma patřila ke každodennímu životu, takže to bylo pro mě přirozené. Od 3 let jsem se věnovala take klasickému baletu, hrála jsem na housle a zobcovou flétnu, zpívala jsem, tancovala skotské tance a take navštěvovala základní školu. Bylo to skvělé, mít tak široké vzdělání.

Otec, který byl varhaníkem na mě přenesl svou lásku k Bachovi už když jsem byla malá a oba rodiče mě vyučovali hrát Bacha tím správným způsobem. To bylo velké štěstí. A take poté všichni moji učitelé klavíru zdůrazňovali význam jeho klávesové literatury. Takže jsem na Bachovi pracovala celý život, bez přestání. Je k tomu třeba velká trpělivost, pile, intelligence a odvaha!

Je skvělé dospívat s poslechem chorální hudby (a zpěvu) v kostele, protože jsem tím získala ohromnou zkušenost v polyfonii a vedení hlasů. To je pro hráče Bacha k nezaplacení.

Vaše jméno je často uváděno v souvislosti s kanadským klavíristou Glennem Gouldem. Ovlivnil Vás jeho přístup k Bachově hudbě? Setkali jste se někdy? (Pokud ano, můžete nám k tomu říct více?) Inspiroval Vás jeho umělecký přednes, nebo naopak s jeho přístupem v něčem nesouhlasíte?

Samozřejmě jsem Glenna Goulda jako dítě znala z Kanadské televize (tenkrát ještě černobílé) a už tenkrát jsem věděla, že je trochu divný ( ačkoli bez pochyby výborně ovládal klavír!) a doma jsme poslouchali jeho desky, ale nikdy mě nenapadlo ho napodobovat. To by nefungovalo. Jedna z mých učitelek v Torontu, Myrtle Guerrero (u  které jsem studovala mezi dvanáctým a čtrnáctým rokem), byla manželkou jediného Gouldova učitele Alberta Guerrera. To je to nejbližší, co mám s Gouldem společného.

Nikdy jsem ho neslyšela naživo (mí rodiče ano), protože přestal hrát na veřejnosti brzo poté, co jsem se narodila. Spousta mých přátel, kteří většinou již nejsou naživu, ho znala, když vyrůstal v Torontu. Vím, že jednou volal do Kanadského rozhlasu, aby se dověděl, kdo hraje právě vysílaný klavírní recitál a odkud to je. Byl to jeden z mých koncertů v National Arts Centre v Ottavě. Také jsem se potkala s jeho otcem v roce 1985, když jsem vyhrála Bachovu soutěž v Torontu. Bylo mu tenkrát už dost přes 90. Bylo to moc milé.

Oba jsem s Gouldem zaměření na hraní Bacha na klavír, ale to je vše, co máme společné. Lidsky jsme zcela odlišní:  on nesnášel denní světlo a slunce, já ho miluji. Vadila mu červená barva, ta je mou nejoblibenější. Vlastně ho nebavil kontakt s publikem ale pro mě to je to, co mě drží v životě na nohou. A myslím, že rozdíly v našich interpretacích mluví samy za sebe. To neubírá nic na jeho ohromném talentu a úspěších.

Koncertujete a natáčíte na Váš osobní klavír značky Fazioli (concert grand F278). Co považujete za nejlepší přednosti Vašeho nástroje? Je Váš klavír speciálně seřízen (podobně, jak tomu bylo u klavíru Glenna Goulda)?

Klavíry Fazioli jsou pozoruhodně vytvořené. Nejenom, že mají nádherný design ale jsou to klavíry na nejvyšší úrovni a kvalita každého konrétního nástroje je extrémně vysoká. Paolo Fazioli osobně zkouší každý vyrobený nástroj (je nejen klavírník, ale take klavírista). Nástroj reaguje nesmírně přesně na každý druh doteku a vše, co si dovedu představit a umím vytvořit svými prsty. Dodává mi to úplnou svobodu zahrát tak, jak si představuji. Mají take velmi barevný zvuk. Jiné klavíry mohou mít nádherný tón, ale jsou mnohem méně zajímavé, protože se zvuk nemůže tolik proměňovat, jako na Faziolim. Můžete na něm dosáhnout velké síly, ale take nádherné jemnosti, která neztrácí brilantnost. Má vždy bohaté vysoké alikvoty a rezonanci. To je opravdu skvělé! Také má fantastickou jasnost zvuku, zvláště ve spodním registru.

Bohužel v Praze hrát na Fazioliho nebudu. Pokusím se zahrát na místní Stenway jak nejlépe dovedu.

Jaký máte vztah k cembalu, hammerklavieru a jiným nástrojům, používaných v Bachově době?

Vždycky je s chutí vyzkouším a myslím že je důležité vědět, jak hudba zněla na cembalo nebo fortepiano – obzvláště v případě Beethovena. Na cembalo jsem veřejně hrála v kontinuu, když jsem řídila barokní repertoár od kláves. Podle mého názoru je klavír dokonalejší nástroj, protože umí napodobit intonaci lidského hlasu (lze na něj zahrát dvě noty – jednu silněji a druhou slaběji, než první a tím vytvořit frázi. Za tím účelem byl take vynalezen! Pokud hraji na cembalo, frustruje mě, že tohle nejde.

Angela Hewitt (foto Keith Saunders)

Říkáte, že naučit se Bacha nazpaměť je jedna z nejtěžších věcí vůbec. Jaká je Vaše zkušenost s hudební pamětí v tomto ohledu?

Ano. Vyžaduje to velkou koncentraci, protože hrajete několik různých hlasů najednou a pokud zahrajte jednu notu špatně, zkazíte to celé. A zaimprovizovat bachovskou fugu není legrace! Pokud je člověk mladý, spoléhá se na paměť prstů (reflexní paměť), ta se ale zhoršuje, když stárne. Takže je nutně potřeba mít vše bezpečně podpořené tím, že víte, co děláte, pamatujete si prstoklad, místa, kde se lze snadno splést – prostě všechno.

Nedávno jste po 15 letech znovu natočila Bachovy Goldbergovské variace. Jaký vidíte svůj posun ve vnímání a interpretaci této hudby?

Reklama
  1. 1
  2. 2

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na