S Jevgenijem Iršaiem nejen o komponování

  1. 1
  2. 2

Dovolím si nyní být trochu osobnější. Orchestr souboru Ensemble Opera Diversa z Brna, kde mám tu možnost působit, se v roce 2019 podílel na natočení CD obsahující váš cyklus Šest bratislavských koncertů. Jedná se o díla, která jsou inspirována jak Bachovými Braniborskými koncerty, tak Schnittkeho cyklem Concerti grossi. V bookletu CD je velmi podrobně popsáno, co pro vás představují jednotlivé skladby a jaký je jejich obsah. Má otázka nicméně zní, co pro vás znamená celý tento ucelený cyklus v kontextu vaší tvorby?
To je těžká otázka. Je dost háklivé hodnotit, co v kontextu mé tvorby pro mě znamená ta nebo jiná skladba. Každá samozřejmě má svůj význam. Ale jsou asi skladby, které můžu v určitém smyslu považovat za klíčové. Osobně si myslím, že takovými skladbami jsou pro mě cyklus Schoenberg Variations, oratorium Proglas, Symfonia-Koncert pro housle a orchestr „I leave eternity to Thee“, Slovenský zošit na básně Ivana Krasko a mezi tyto skladby řadím i 6 bratislavských koncertov.

Jevgenij Iršai (foto Peter Drežík)
Jevgenij Iršai (foto Peter Drežík)

Pojďme tedy k tomu nejaktuálnějšímu. Dne 19. října se v brněnském Konventu Milosrdných bratří uskuteční koncert k příležitosti vašich letošních kulatých narozenin, na kterém vystoupíte společně s vaším dlouholetým přítelem Milanem Paľou. Program koncertu sestává z vašich čtyř sonát pro housle a klavír, přičemž Sonáta č. 4 „Who knows from which one of trash, from silence…“ bude mít svou světovou premiéru. Můžete nám prozradit něco o této kompozici?
Sonáta č. 4 pro housle a klavír vznikla v roce 2021. Impulsy byly různé a nevím, který byl ten nejdůležitější. Název je překladem začátku jedné významné básně od Anny Achmatové. V ruštině to zní nádherně: „Кто знает из какого сора растут стихи не ведая стыда („Kdo ví, z jakého smetí se rodí básně a nestydí se za to“). A jelikož toto je hudba a ne slova, tak jsem si dovolil doplnit „z ticha“. Jsem velmi rád, že navzdory svému zaneprázdnění vynikající Milan Paľa, pro kterého je tato skladba stejně jako předešlé sonáty složena, inicioval tento koncert a ujal se premiéry Sonáty č. 4.

V této souvislosti mě ještě napadá se trochu vrátit k úvodu rozhovoru a vašemu přístupu ke kompozici. Dokážu si představit, že spolupráce například se zmíněným Milanem Paľou je velmi inspirativní z hlediska využití nejrůznějších interpretačních technik a skladebných postupů, zároveň by však přizpůsobení se možnostem konkrétního interpreta mohlo být svazující vůči budoucímu provádění nových skladeb. Jak obecně vnímáte psaní hudby pro konkrétní interprety?
Osobně velmi rád komponuji pro konkrétního interpreta. Zaprvé to znamená, že tento interpret má zájem o mou skladbu a je pravděpodobné, že ji bude hrát. Zadruhé se seznámím s možnostmi a občas i vlastnostmi nebo zálibami tohoto interpreta. Co se týká dalšího života konkrétní skladby, tak to pro mě v podstatě není aktuální. Pro mě je důležité vytvořit maximálně hodnotné dílo, samozřejmě z mého úhlu pohledu. Pokud se mi to podaří a nějaký další interpret bude mít o toto dílo zájem, tak se ho prostě bude muset naučit.

Závěrem trochu tematická a snad ne velmi prázdná otázka – co se vám z hudebního světa vybaví, když se řekne Brno?
Pravděpodobně vás překvapím. Ale když si vybavuji nějaké místo, tak nemyslím na hudbu a vynoří se mi vzpomínky z jiného, často velmi všedního světa. Brno mám velmi rád. A musím se přiznat, že bych v Brně i rád pracoval. Ale nevyšlo mi to. Možná v tom druhém životě.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments