S klavíristou Michalem Maškem ve škole

Nad úrovní a kvalitou kultury v Česku hořekuje kde kdo, většinou bohužel oprávněně. Jen málokdy je ovšem současně s tím slyšet smysluplný návrh, jak poměry obrátit k lepšímu, o konkrétních příspěvcích k tomu ani nemluvě. Jde přitom o běh na dlouhou trať, kde každý vklad se zúročí až časem. Tím spíš je třeba každou takovou, byť sebemenší iniciativu ocenit.

Nevšední projekt teď zažívají vybrané školy v Ústeckém kraji. Pod názvem Kultura a umění od první třídy mohou školáci zažít kapitoly z českých dějin, a to jinak, než jen ze stránek učebnic: přesně podle Komenského výroku „škola hrou“. Víc v následujícím rozhovoru s hlavním iniciátorem celého projektu, klavíristou Michalem Maškem.

Vezměme to od začátku: Kde se zrodil nápad na projekt Kultura a umění od první třídy?

Myšlenka kulturního projektu pro děti ve mně zrála již dlouho. Podíváme li se kolem sebe, v jakém žijeme konzumním světě, jak mizí morální hodnoty, jak se ztrácí jakékoliv estetické vnímání, jak každému jde jen o sebe, jak se k sobě lidé nehezky chovají atd. – tak to všechno byly a jsou podněty k projektům, které realizuji a které jsou součástí mého poslání – přinášet, přibližovat kulturu lidem. A děti jsou ta jediná cesta, kde můžeme něco ovlivnit. Proto když se naskytla možnost podat žádost o dotaci na dotyčný projekt, neváhali jsme ani minutu. Jaká byla očekávání – a co vlastně projekt sleduje?

Projekt má děti seznámit s pojmem kultura. V té nejzákladnější rovině, v tom nejširším smyslu slova. Ukazuje jak je kultura všudypřítomná, jak ovlivňuje a reflektuje vše, jak provází každý náš krok, že kultura jsme vlastně my – lidé. Že kultura je to, co nás tvoří, to, co po nás zůstává.

Jak to všechno probíhá? Mám na mysli scénář, hudbu, ale třeba i dekorace…

Na vybraných školách Ústeckého kraje se realizuje „projektový den“, během kterého proběhne divadelní představení. Jednotlivá představení nacvičují v rámci výuky námi zaměstnaní učitelé škol, samotnému představení pak v dotyčný den předchází generální zkouška.

Právě divadlo se ukázalo jako forma realizace projektu. Je v něm vše, co jsme chtěli dětem ukázat. Příběhy z našich dějin, které zapadají do výuky prvního stupně základní školy – Jan Hus, Svatý Prokop, Golem, Přemysl Oráč, Velká Morava a Blaničtí rytíři jsou od sebe časově vzdáleny cca dvě stovky let a je tak možné názorně ukázat, jak se vše měnilo. Oblečení, hudba, chování a zvyky lidí, a taky jaké například byly problémy ve společnosti. Nechali jsme vyrobit vše od základů: kulisy tvoří velké 50 x 50 x 50cm rozkládací kostky, které si děti před přestavením skládají, kostýmy jsou ušity s nejvěrnější historickou přesností, stejně tak jako je napsána dobová scénická hudba.

Jako doplněk projektu slouží interaktivní webová aplikace – hra. Děti si na počítači mohou vše dopředu vyzkoušet – sestavit kulisy, doplnit hudbu, prohlédnout kostýmy atd.

Co, ale v projektu „probíhá“ nejvíce, je jeho administrativa. Tvoří zhruba dvě třetiny práce na projektu! Vykazovat se musí jakýkoliv krok, i třeba podpisy zúčastněných dětí jsou důsledně kontrolovány. Jakákoliv nepřesnost v řádu haléřů se musí vyjasnit, opravit, doložit zápisem. Domnívá li se někdo, že napíšete žádost a dostanete peníze na krásnou věc a tím to končí, pak je na velkém omylu. Je to neustálá, tvrdá a náročná administrativní práce, kterou si nedovede běžný člověk ani ve zlomku představit. A to prosím nepřeháním. Vše má ale svůj rub a líc a nelze to oddělit, musíme si uvědomit, že bez toho by nebylo jediné krásné představení!

Kdo všechno tvoří realizační tým?

Předně: samotná délka projektu je omezena délkou poskytnuté dotace, v tomto případě šestnácti měsíci. I za tuto krátkou dobu se celý realizační tým obměnil, ne všichni byli schopni a ochotni vypořádat se specifiky projektu financovaného Evropskou unií. Oslovili jsme přitom praktiky. To znamená, že jsem nechtěl, aby scénáře psal teoretik, co sice všechno ví, zná souvislosti, ale v životě nemluvil s dítětem. František Teister je ředitel školy v Petrovicích, absolvoval několik vysokých škol a denně učí, má tedy v tomto směru jedinečné zkušenosti. Hudbu napsali výborní skladatelé Michaela Plachká a Tomáš Pálka, kostýmy ušila Irena Čechová, grafickou podobu webu sestavil Ondřej Klos. Dále odborný poradce na práci s dětmi, vedoucí projektu, programátor, grafik, technik, asistent, administrátor, vypravěč, projektový manažer… Nemalou část pak odvádějí samotní učitelé vybraných základních škol, které zaměstnáváme a kteří s dětmi představení připravovali.

Zmínil jste i vypravěče – jakou roli přesně sehrává?

Vzhledem k věku dětí bylo nutné, aby s nimi někdo na jevišti byl. Někdo, kdo celým dějem provází a kdo je stmeluje. To je nejdůležitější. Děti by si také nebyly schopny zapamatovat sami tak dlouhé příběhy.

První představení už máte za sebou. Naplnila se vaše očekávání? Překvapilo vás při tom všem něco?

Celkově se moje očekávání naplnila beze zbytku a mám z toho obrovskou radost. Mám jedinečnou možnost nahlédnout do desítek škol, podívat se jak fungují, osobně poznat stovky dětí a učitelů, vidět současný stav a mít možnost obrovského srovnání.

Opravdu mě překvapilo, jak si děti představení užívají a jaký z toho mají zážitek. Mají ho na celý život, svítí jim oči a vlastně to je právě to, co se člověku vrací. Předpokládal jsem to, ale nečekal jsem, že to bude tak silné. Také mě ale překvapilo, že o projekt neprojevily zájem ty největší školy v centru měst, stejně jako i to, kolik lidí netuší, co to je sepsat smlouvu, udělat výkaz, spustit počítač… 🙂Z jakých tříd jsou děti, které se do projektu zapojily? Kolik je dětí na jevišti a jak vůbec vypadá při představeních publikum?

Projekt je určen prvnímu stupni základních škol, tedy dětem ve věku od sedmi do jedenácti let. Zapojilo se celkem dvanáct škol z celého kraje, dokonce i školy praktické a speciální. A všichni to zvládají naprosto skvěle. Třeba škola na ve Šluknově nebo Brné. V každé hře účinkuje okolo patnácti dětí, publikum pak tvoří celá škola a také rodiče. Omezení je vždy jen velikostí prostoru auly nebo tělocvičny. Někdy představení i opakujeme. Celkem jsou to tedy tisíce diváků.

Jak dlouho se projekt připravoval?

Přípravná část trvala asi šest měsíců což je velice krátká doba, vzhledem k tomu, že školy během prázdnin nefungují. Během této doby se muselo vše vytvořit, nejen vymyslet, ale i vyjednat. Zejména pak oslovování všech škol Ústeckého kraje, následný výběr a prezentace pro ředitele a učitele. Realizační část, tedy samotná představení začala v říjnu a skončí v únoru, následovat bude dvouměsíční zpracovávání materiálů. Znovu musím ale zmínit neustálou práci na monitorovacích zprávách. Objevil se v průběhu realizace nějaký nečekaný zádrhel?

Zádrhelů byla celá řada. Například nečekaný audit, který nebyl zakalkulován do rozpočtu, ale také změna zákoníku práce v tomto roce. Rozpočet je přitom neměnný, avšakje třeba reagovat na měnící se zákony. Problematická je i výroba čehokoliv, dnes je totiž vše standardizované a chcete li něco individuálního, není to jednoduché. Na druhou stranu to vše je běžná součást práce a musí se počítat úplně se vším…

Stejně jako u projektu Mašek – Martinů je ale i v tomto případě naprosto úžasný pocit uspokojení, kdy nejprve není nic, pak střípky, postupně krystalizující v myšlenku, kterou musíte prosadit, realizovat a co je pak nejtěžší – vše dotáhnout do konce. Od sepsání žádosti přes výběr lidí do týmu, jeho řízení, zadávání zakázek, sledování celé výroby, až po samotná představení. Výsledek ale stojí za to.

Díky za rozhovor.
www.kopt.cz