Na jeden z vrcholů domácí operní sezony bezesporu aspiruje i koncertní uvedení Janáčkovy Věci Makropulos v ostravské opeře, kam se tato partitura vrátila po dlouhých sedmačtyřiceti letech. Být u toho umožní právě dnes večer Český rozhlas 3 – Vltava, a to prostřednictvím přímého přenosu druhého ze tří naplánovaných ostravských provedení. To první se uskutečnilo 13. ledna a partu Emilie Marty se poprvé ve své kariéře zhostila Eva Urbanová. 
Vedle Evy Urbanové vystoupí i při dnešním uvedení mimo jiné Aleš Briscein (Albert Gregor), Ivan Kusnjer (Baron Jaroslav Prus), Peter Mikuláš (Advokát dr. Kolenatý) a Jozef Kundlák (Solicitátor Vítek), v čele orchestru stane i tentokrát hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Robert Jindra.
Proč padla v plánu opery NDM na tuto sezónu volba právě na Věc Makropulos?
Janáček k Ostravě nedomyslitelně patří a ihned po svém nástupu do ostravské opery jsem proklamoval, že chci, aby v každé sezóně bylo nově nastudováno alespoň jedno z jeho operních děl. Loni jsme po dlouhé době v Ostravě uvedli jeho prvotinu Šárka, která zazněla v jednom večeru spolu s Martinů poslední operou Ariadna. Následovalo obnovené nastudování Její pastorkyně, při kterém se v roli Jenůfy poprvé ve své kariéře představila Maida Hundeling. Při tomto projektu s námi také poprvé spolupracovala v roli Kostelničky Buryjovky Eva Urbanová. Ostravské publikum si ji doslova zamilovalo a bezprostředně po premiéře jsme ji oslovili k dalšímu janáčkovskému projektu. A tím je právě Věc Makropulos.
Jaký máte k tomuto dílu vztah?
Musím říci, že patří k mým nejoblíbenějším“Janáčkům“. Je to ale dílo velice komplikované, náročné pro zpěváky i orchestr. Je to pro ně doslova nadstandardní zátěž. Tato opera ale klade i velké nároky na publikum. Janáček se v této opeře vyjadřuje jinými prostředky – zatímco Její pastorkyňa a Káťa Kabanová jsou více romantické i po hudební stránce, Věc Makropulos je operou konverzačního typu a Janáček v ní používá více expresivity. Hudba Věci Makropulos je dráždivá, emotivní, svým způsobem se vymyká i Janáčkovu dílu jako takovému, a v jeho tvorbě má výjimečné místo… Vyžaduje od dirigenta trochu jiný přístup, jde tam více o rytmickou stránku, je tam více rytmických vrstev, které jdou proti sobě a přesto do sebe zapadají. Je velmi důležité zvolit to správné tempo, které musí korespondovat s přirozenou plynulostí mluvy.
Proč Věc Makropulos uvádíte pouze koncertně?
Chtěli jsme toto dílo nechat zaznít v exkluzivním pěveckém obsazení a to byl důvod, proč jsme nakonec přistoupili pouze ke koncertním provedením. Vycházeli jsme z časových možností jednotlivých pěvců a snažili se jim přizpůsobit i proces zkoušek. Inscenační podoba by vyžadovala více času na zkoušení, zatímco koncertní provedení umožňuje toto dílo nastudovat v kratším časovém úseku.
Projekt je postaven na Evě Urbanové, která v minulosti roli Emilie Marty opakovaně odmítla. Proč ji přijala právě v Ostravě?
Eva Urbanová je podle mého názoru ideální představitelkou Emilie Marty po hlasové i výrazové stránce. Byl jsem si vědom toho, že ji zpívat nechce, a že ji dvakrát odmítla i v Národním divadle v Praze při nastudováních v letech 1993 a 2008. Byla to pro mne motivace ji o této roli přesvědčit. Byl jsem velice potěšen, že její reakce nebyla v základu odmítavá, že zkrátka byla otevřena o Věci Makropulos hovořit. Při našem prvním setkání jsem vyslechl její argumenty, proč ji nechce Emilii zpívat. Měla problém s tím, že příběh je – na rozdíl od jiných janáčkovských děl, ve kterých zpívala – nereálný, že má ráda „pravdivé“ role. Emilia pro ni byla spíše postavou z říše snů… Byl jsem přesvědčen, že její pochybnosti by mohlo rozptýlit právě koncertní provedení. Při něm by se mohla soustředit především na part a zároveň by nebyla svázána inscenačním pojetím. Myslím si, že by ji tato role nakonec stejně neminula – popularita této opery je ve světě je čím dál tím větší a Eva je pěvkyně, která by ji zkrátka měla mít v repertoáru.
Čím se řídil výběr dalších interpretů?
Osmělil jsem se oslovit i další výjimečné pěvecké osobnosti, které mají s janáčkovskou interpretací bohaté zkušenosti. Ivan Kusnjer patří mezi naše nejlepší barytonisty a právě part Barona Jaroslava Pruse v jeho sbírce janáčkovských barytonových postav jediný scházel. Peter Mikuláš se před několika lety v roli Advokáta dr. Kolenatého představil v Metropolitní opeře, Jozef Kundlák na řadě světových scén úspěšně zpíval například Váňu Kudrjáše v Kátě Kabanové. Náročnou roli Alberta Gregora pro ostravskou operu nastudoval poprvé ve své kariéře Aleš Briscein – dosud v tomto díle zpíval roli Janka a to na scénách jako je například Národní opera v Paříži nebo při Salcburských slavnostních hrách. Zkrátka jsem chtěl, aby projekt měl punc výjimečnosti a to se nám nakonec, myslím, podařilo.
Jaké další janáčkovské projekty v dohledné době v Ostravě chystáte?
Diváci se mohou těšit na novu inscenaci Káti Kabanové, která bude uvedena již na podzim tohoto roku. V titulní roli se představí vynikající sopranistka Morenike Fadayomi. Alternovat s ní bude Eva Dřízgová-Jirušová a touto inscenací rovněž oslavíme významné životní jubileum této vynikající ostravské pěvkyně. V další sezóně bude následovat Janáčkova poslední opera Z mrtvého domu. Skladatel ji dopisoval přímo v Ostravě, a jak již jsem řekl v úvodu, k našemu městu zkrátka patří a těmito projekty mu chceme vzdát hold.
Díky za rozhovor.
K dnešnímu přímému přenosu Janáčkovy Věci Makropulos od 19 hodin na stanici Český rozhlas 3 – Vltava připojujeme pozvánku redaktorky ostravského rozhlasového studia, hudební publicistky Renáty Spisarové, která navštívila premiérové uvedení 13. ledna:
Věc Makropulos v ostravské opeře mě velmi zasáhla. Poloscénické, nemohu říct koncertní provedení, mi dovolilo se plně soustředit na text i hudbu samotnou. Ostatně herecká akce byla patrná z mimiky zpívajících postav. Díky Evě Urbanové za „českou“ Emilii Marty, byla to jedinečná příležitost slyšet v této roli českou pěvkyni. Obdivuji, jaký kus cesty ušel orchestr opery Národního divadla moravskoslezského, a tuším, že v tom hraje zásadní roli motivace a profesionalita Roberta Jindry. To vše mě přesvědčilo o tom, že neexistuje „malých“ divadel kdesi na severovýchodě republiky. Je zkrátka všechno možné. Hluboce se skláním před Leošem Janáčkem samotným, jeho skladatelským a intelektuálním posunem od Její pastorkyně k Věci Makropulos.
Leoš Janáček:
Věc Makropulos
Hudební nastudování, dirigent: Robert Jindra
Vizuální koncepce: David Bazika
Režijní spolupráce: Bohuslava Krčmářová
Sbormistr: Jurij Galatenko
Orchestr a mužský sbor opery NDM Ostrava
Premiéra 13.ledna 2012 Divadlo A.Dvořáka Ostrava
Emilia Marty – Eva Urbanová
Albert Gregor – Aleš Briscein
Advokát dr. Kolenatý – Peter Mikuláš
Vítek, solicitátor – Jozef Kundlák
Kristina, jeho dcera – Agnieszka Bochenek-Osiecka
Baron Jaroslav Prus – Ivan Kusnjer
Janek, jeho syn – Luciano Mastro
Hauk-Šendorf – Václav Morys
Strojník – Jaroslav Kosec
Poklízečka – Erika Šporerová
Komorná – Michaela Kapustová
