Ve středu 8. listopadu 2023 ho čeká premiéra jeho koncertu pro lesní roh s názvem „Vzpomínky“, které se ujme Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK se sólistkou Zuzanou Rzounkovou, a mě tedy přirozeně zajímaly okolnosti vzniku této skladby. Odpustit jsem si však nemohla ani malé nahlédnutí do jeho kompoziční kuchyně.
Jste typ skladatele, který skládá „v teple a pohodě s šálkem čaje“, nebo spíš rozervaným vulkánem, chrlící hudební myšlenky, kterým se ve zmatku snaží dát nějaký tvar?
Ani jedno. Mám velkou rodinu, takže píšu ani ne tak ve chvíli, kdy se mi chce, ale kdy mohu. Obě možnosti, které zmiňujete, jsou tedy příliš „romantické“. Stačí mi klidná chvíle, kdy se mohu vyladit, „nacítit” a ponořit.
Váš kompoziční záběr je – zvláště co do žánrů – skutečně obdivuhodný. Ve které oblasti tvorby se cítíte nejlépe?
Cítím se vždy nejlépe tam, kam je upřena má skladatelská pozornost. Ať už je to tvorba divadelní, filmová, rozhlasová, písňová, nebo v tomto případě orchestrální.
Dokázal byste charakterizovat svůj kompoziční styl? Nakolik se liší například při tvorbě sólového koncertu a hudby k divadlu?
Můj vlastní kompoziční styl vychází z přirozené potřeby melodičnosti a z touhy po volném a harmonickém toku hudby. Vždy potřebuji cítit pohyb. Jakmile mám pocit, že hudba stojí na místě, je to pro mne neklamným znamením, že je třeba jít jinou cestou. Myslím, že ať se jedná například o divadlo, nebo sólový koncert, tento princip se mou hudbou prolíná.
Pouštíte se často do experimentování, nebo se spíše držíte skladatelské řeči, která vám vyhovuje?
Přirozeně nechávám plynout svou skladatelskou řeč, hudba si to nakonec stejně řekne sama. Experimentuji jen v rámci tohoto toku a rozhodně se mu nestavím do cesty nějakým naschválem či bezhlavým experimentem.
Preferujete si svá díla provádět sám?
Je to zvláštní, ale když si své dílo sám diriguji, jsem v menším napětí, než když sedím v sále a sleduji jeho průběh. Asi nějaká nemoc z povolání – mít nad provedením stálou kontrolu. Ale následující koncert bude řídit šéfdirigent FOK Tomáš Brauner a sólo bude hrát Zuzana Rzounková, tak vím, že vše bude v těch nejlepších rukách.
Už jste s FOKem někdy spolupracoval?
S orchestrem FOK jsem, pokud mne paměť neklame, ještě nespolupracoval. Moc se na tento orchestr těším a věřím ve skvělé provedení „Vzpomínek”. Koncert je koncipován jako rovnocenný dialog mezi lesním rohem a orchestrem, takže jeho role nespočívá „jen” v doprovodu sólistky, ale často přebírá od sólového nástroje i hlavní hudební proud.
Na jaký popud vznikl tento koncert? Psal jste ho již s tím, že ho bude premiérovat Zuzana Rzounková?
Ano, Zuzana si přála, abych koncert pro ni napsal a FOK se projektu laskavě ujal. Psal jsem tedy na objednávku. Během kompoziční práce jsem byl v úzkém spojení se sólistkou a vše s ní konzultoval, doplňoval si hlubší znalosti o lesním rohu, snažil se vyslyšet její představy nejen o technických parametrech, ale i o emocionální a obsahové náplni a vystihnout tak vše, co od skladby očekává. Moc doufám, že se to povedlo a těším se na její interpretaci, protože je to skvělá sólohornistka a citlivá muzikantka se vším všudy!
A, abychom se vrátili úplně na začátek, v jakém stylu je tento koncert psán? Prozradíte nám, na co se můžeme těšit?
Koncert má klasickou třívětou stavbu, s pomalou střední částí a s kadencí ve větě poslední. Kromě niterných a tichých pasáží je plný dynamických míst, vášnivého hudebního proudu a neustálého hudebního dialogu mezi orchestrem a sólovým nástrojem. Názvy jednotlivých vět jsou “Vzpomínky”, “Loučení” a “Návraty”. A jak už jsem říkal, nemohu být bez silných melodických linek a jejich následného zapracování do celkového hudebního obrazu, takže se domnívám, že hudba půjde posluchačům vstříc. Pokud se nám podaří je vtáhnout do světa “Vzpomínek”, bude to pro nás nezapomenutelné…
Děkujeme za rozhovor a na Vaši skladbu se těšíme 8. a 9. listopadu v Obecním domě!
