S Renou Milgrom: Zkušenost s vědomou prací těla přináší svobodu a dobrodružství

  1. 1
  2. 2
V době, kdy školství, kultura a umění zažívají spoustu omezení v důsledku koronavirové krize a umělci a taneční pedagogové se nemohou věnovat své činnosti dosud tak, jak byli zvyklí, je možná čas promýšlet způsoby, jak se ke své profesi tanečníků, performerů, choreografů, tanečních pedagogů či lektorů pohybu vztahujeme. Protože konkrétně já se stávám čím dál více pedagogem a nově také vědeckým pracovníkem v oblasti pohybu a tím, co může tanec společnosti přinést, ukazují se zde cesty možná nevídané, ale vzrušující.

Umění a statut umělce si nemusíme vždy a výhradně spojovat pouze s výkonem na jevišti nebo s tvorbou hotových geniálních uměleckých děl, i když tento přístup tvorby a vnímání umění bude jistě vždy důležitou součástí naší společnosti. Umění a jeho schopnost reflektovat svět zajímavým a nekonvenčním způsobem může být však využito i v jiných směrech a prolínat se s jinými obory. Tím může aktivně ovlivňovat a formovat společnost i tam, kde by mu jinak zůstal přístup odepřen. Je to však i na nás, jak vůbec tělu a pohybu rozumíme a jak se k němu vztahujeme jako výkonní umělci i pedagogové.

Nedávno proběhla konference ZUŠ, kde jsme si kladli tyto otázky a otázky, jak učit pohybu a tanci ty nejmenší, jak jim předávat fundovaně a citlivě znalost o těle a zkušenost pohybu, zážitek z tance a porozumění kreativitě, a také tomu, co je umělecké myšlení a tvorba. Jak rozvíjet náš potenciál skrze tělesnou zkušenost a jak tyto zkušenosti pedagogicky přenášet na děti a studenty, jak učit a neubližovat, jak přistupovat k otázce hodnocení? Otázek je mnoho, ale naštěstí máme výrazné osobnosti jak z řad umělců, tak pedagogů (většinou se to prolíná), kteří řeší tato témata již dlouhodobě. Před více než rokem jsem potkala jednu z nich, vizionářku, umělkyni, tanečnici, facilitátorku a taneční terapeutku Renu Milgrom.

Díky spolupráci s ní a účasti na jejích hodinách se seznamuji se systémy, které mi prohlubují znalosti a otevírají cesty k tomu, jak pohybu fundamentálně rozumět. V tomto rozhovoru bych vám ráda přiblížila její osobnost a ve zkratce také způsob jejího myšlení o těle, pohybu a tanci, který čerpá z bohatého dědictví vynikajících myslitelů 20. století, kteří se zabývali analýzou pohybu a expresí těla. Možná vás to bude inspirovat tak jako mne.

Jak jste se dostala ve svém životě k tanci a proč jste si vybrala cestu vědomého pohybu?
K tanci jsem se dostala asi podobně jakou spousta malých holek, které fascinoval balet, jemnost princezen, krása šatů a celého toho tanečního bytí. To mi vydrželo dost dlouho, neb ještě v dospělosti jsem se hluboce věnovala tanečním formám. Potřebovala jsem si tuto oblast dosytit, ale pak jsem potřebovala jít dál – směrem ke svobodě a osvobození se od vnějších forem. Začala jsem se zabývat tělem a přirozeným pohybem.

Co vám konkrétně vaše zkušenost s pohybem přináší?
Právě tuto nekonečnou svobodu a neustálé dobrodružství. Když víte, jak se motivovat, je to stále nové. Každý den nové. Život pak není o přežívání, ale je naplněn živostí.

Váš kurz se jmenuje Vědomé tělo, můžete nám přiblížit, co je jeho náplní?
Ten program je poměrně barvitý. Jde mi především o to, aby se lidé vrátili do těla a k přirozenému pohybu, aby jim v těle bylo dobře. Ale také, aby skrze tělo uměli vnímat svět a uvědomovali si souvislosti vzájemné propojenosti s okolním světem a přírodou. Náplní jsou tedy nejen nástroje Labanovy pohybové analýzy a Bartenieff Fundamentals, ale také práce s vnímáním, pozorností a všímavostí – tzv. Mindfulness v pohybu a otázky tělesnění – Embodimentu.

Na vašich kurzech se často opakujete, že pohyb je základem „všeho“. Může se tedy věnovat tanci každý?
Ano, může. Nevím, zda přímo tanci, ale vědomému a kreativnímu pohybu určitě. Každý ve svých možnostech. Mentálních a tělesných.

Proč je podle vás důležité zabývat se zvědomováním pohybu a těla?
Svět jako takový můžeme vnímat pouze skrze naše tělo. Mysl nesídlí někde v mozku, ale sídlí v každé naší buňce. Pokud tedy nevnímám svoje tělo, utápím se v konceptech a kognitivních představách o tom, jak svět funguje. Věřím tomu, co říkají knihy, statistiky a vědecké poznatky, a přitom moje tělo nemá k těmto faktům přímý kontakt a přímou zkušenost s nimi. Zříkám se tedy vlastní zodpovědnosti za měřítko, ve kterém žiji. Nevěřím vlastním smyslům ani intuici a pak nemohu ani dostávat potřebnou výživu od okolního světa, natož pak třeba od partnera. Jsem pak odpojeným přežívajícím organismem, přežívajícím v sebeklamu a iluzi, reflektujícím pouze svoje myšlenky a symboly, které jsme si jako lidé vytvořili.

Váš přístup k učení tělu, tanci a pohybu je osvobozen od hodnotících hledisek, nespoléhá na jediné správné cesty, spíše dává prostor pro individuální hledání cest? Proč je tomu tak?
Právě protože ctím, že každý jedinec je unikátní a jedinečný. Přece to, co vnímám a cítím já a jak to moje filtry vyhodnocují, je úplně jiné než to, co vnímá někdo jiný! Máme tady naštěstí nástroje a nabídky, co tělo může dělat a jak a proč, ale v tom je pak ta krása a dobrodružství individuálního pojetí a zpracování. Hodnocení je zhoubná věc, která člověka neposouvá, ani nerozvíjí. Pokud hodnotím, znamená to, že někdo je lepší a někdo horší. Nechci vůbec přemýšlet tímto způsobem. Život je velmi krátký na to, abychom si ubírali možnosti radostného prožívání. V hodnocení jsme vyrostli a to je bohužel tou největší a nejtragičtější překážkou, se kterou se u svých klientů stále setkávám. Nízká sebehodnota, anebo naopak přemrštěná, bez jakékoliv pokory. Co takhle vyměnit hodnocení za motivaci, intenci a zkoumání možností, které jsou buď funkční, nebo ne? Přeji si vzdělání, které učí umění života a umění spojení – které se neřídí pouze standardem abstraktních vědomostí a funkcionalistickou technologií.

Je tento přístup k tělu a tanci něčím, co se promítá do vaší životní filosofie?
Doufám, že ano… Snažím se o to, aby ta moje životní filosofie uměla fungovat ve společnosti, která je nastavena téměř zcela jiným směrem. Naděje ale vždycky je a je už také hodně lidí, kteří přemýšlejí o životě jinak.

5 1 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments