Seznamte se: Bohdana Tesařová

  1. 1
  2. 2
Opera Plus představuje současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře. Tentokrát je to Bohdana Tesařová z hobojové třídy prof. Jana Thuriho.

Bohdana Tesařová (foto archiv umělkyně)

Kdy a kde jste se narodila?
Narodila jsem se 12. listopadu 2000 v Praze.

Řekněte nám něco o vaší rodině a jejím vztahu k hudbě.
Má rodina je složena převážně z hudebníků, i když například můj prastrýc byl velmi známý malíř a bratr maminky je profesor fyziky (pravý ,,profesor“ jmenovaný prezidentem) a vyučuje fyziku na Karlově univerzitě. Měla jsem tedy možnost nahlédnout i do jiných odvětví, ale má nejbližší rodina je čistě hudební. Oba rodiče jsou klavíristé, celý život se pohybují jak v klasické, tak populární hudbě. To mi umožnilo nahlédnout i do zákulisí populární hudební scény a setkat se s mnoha známými osobnostmi, což je pro mne cennou zkušeností. Maminka taktéž vyučuje na Pražské konzervatoři, kde v současnosti studujeme s mou starší sestrou, která je vynikající houslistka. Na některých koncertech se stává, že hrajeme dokonce celá rodina dohromady.

Jaké byly vaše hudební začátky?
U nás doma celé mé dětství neustále probíhaly zkoušky na různé koncerty, na divadelní představení nebo si rodiče brali domů některé své žáky. Se sestřičkou jsme pak po vzoru okolních zpěváků a hudebníků dokonce vytvářely vlastní operu – byla o mýdle (smích). Vyžadovaly jsme po rodičích, aby nám ji celou zaznamenali do not.

Ve čtyřech letech mne (dokonce mi ještě týden byly 3 roky), jako tehdy historicky nejmladšího člena, přijal pan profesor Jiří Chvála do legendárního Kühnova dětského sboru. Tam začal můj hudební rozvoj.

Když jsem pak začala objevovat svět hudebních nástrojů, nejprve jsem od svého dědečka, který miloval hudbu a amatérsky hrál na různé nástroje, odkoukala housličky. Hrát na ně se tehdy stalo mým velkým přáním. Ačkoliv původně si rodiče představovali, že budeme obě sestry hrát samozřejmě na klavír.

Proč jste si nakonec vybrala právě svůj obor?
Rodiče mě nejprve dali na housličky k prof. Metelkové, ale ta, jako obrovský profesionál a dlouholetý pedagog ve svém oboru, dokázala mistrně rozlišovat typy dětí a jejich všestranné dispozice. Nějakou dobu sledovala, jak se učím, hraji a ze všech mých reakcí a tendencí při výuce odvodila, že jsem celou svou psychikou a osobou určena a stavěna pro dechový nástroj. Dodnes jsem jí velice vděčná za její skvělý úsudek. Mimo jiné takto skvěle poradila i mnoha dalším, v současnosti šťastným muzikantům. Tímto stejně trefným úsudkem pak zvala při hodinách mou přihlížející starší sestřičku, jestli by nechtěla housličky alespoň zkusit… A vše bylo rázem rozhodnuto!

Pamatujete si své první veřejné vystoupení? Jak na něj vzpomínáte?
Od okamžiku, kdy jsem se ve čtyřech letech dostala do Kühnova dětského sboru, jsem vystupovala v takových sálech, jako je Dvořákova síň Rudolfina, Národní divadlo nebo Státní opera. Za pár let už jsem tento skvělý sbor i doprovázela – nejprve na flétnu, brzy i na hoboj. V té době už začaly přibývat také ostatní koncerty, s rodiči, se sestrou, v hudební škole.

Všechny tyto koncerty byly krásnými zážitky. Například si hodně výrazně dodnes vybavuji, jak jsem si během jednoho našeho vystoupení, to mi bylo asi pět let, z jeviště s úžasem prohlížela celý obrovský sál Národního divadla a nejradši bych odtud tehdy vůbec neodešla. Když jsem se pak po letech viděla na záznamu, vypadalo to, že mám oči přes půl hlavy.

Bohdana Tesařová (6 let) v Rudolfinu doprovázela KDS, červen 2007 (foto archiv umělkyně)

Jací byli vaši dosavadní učitelé a jaké s nimi máte zkušenosti?
Myslím, že jsem měla velké štěstí, že každý můj profesor byl zcela jiný. Získala jsem od každého z nich nenahraditelné rady a zkušenosti, což je úžasné.

Nejprve jsem se začala v Hudební škole Hl. města Prahy u prof. Gabriely Krčkové učit na zobcovou flétnu, s tím, že jsem si již od začátku přála co nejdříve začít na hoboj. Chuť do hry, kterou mi dokázala předat, byla pro mne naprosto rozhodující.

Na konzervatoři si velice vážím prof. V. Borovky a prof. P. Tylšara. Jsou to hobojisté s obrovskými zkušenostmi, kteří rozhodně mají co předávat.

Nyní jsem moc šťastná u pana profesora Jana Thuriho, se kterým objevuji nové neuvěřitelné možnosti, které hoboj a správně vedený umělecký rozvoj může nabídnout.

Také každý rok velmi ráda navštěvuji mezinárodní Mistrovské kurzy u vynikajícího hobojisty Viléma Veverky v Třeboni.

Účastnila jste se různých hudebních soutěží. Jaké soutěže to byly, kterých si považujete nejvíce a jaký pro vás měly přínos?
Mou úplně první zkušeností v tomto ohledu se stala mezinárodní soutěž Novohradská flétna. Hrála jsem tehdy na flétničku asi rok a jela jsem se tam spíše podívat. Když jsem vyhrála 1. místo a navíc skončila pár setin bodu těsně za absolutním vítězem, vůbec jsem tomu nechtěla věřit, ale udělalo mi to velikou radost a už jsem se moc těšila na další vystoupení.

Když jsem se začala učit na hoboj, asi po dvou letech hraní se mou první soutěží stala celostátní soutěž ZUŠ, kde jsem nejen prošla všemi koly, ale ve výsledném kole získala nejvyšší bodové ohodnocení ze všech kategorií hobojistů. Mimochodem tento úspěch se mi podařilo zopakovat i při následujícím konání této soutěže po několika letech, kdy jsem dosáhla taktéž nejvyššího bodového ohodnocení a titulu absolutního vítěze.

Na konzervatoři jsem se účastnila některých tuzemských soutěží, např. Pardubických dechů (1. místo), Pro Bohemia (2. místo), Soutěže LFA (absolutní vítěz) a mým posledním velkým úspěchem se stala výhra mezinárodní soutěže Encore competition v USA, kterou hodnotila porota ze šesti kontinentů. Velice mne mrzí, že vzhledem ke koronavirové krizi si nemohu zahrát na koncertě vítězů. Nejsem ale v této situaci ve své rodině sama, můj strýc byl za velký vědecký přínos nominován na významnou cenu Bostonské univerzity a nemůže si ji dojet vyzvednout.

0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments