S Vojtěchem Semerádem nejen o nové nahrávce hudebního portrétu Johannese Tourouta
Jak vznikla spolupráce vaše i souboru Cappella Mariana s Alamire Foundation a labelem Passacaille? A v čem tato spolupráce spočívá?
Alamire Foundation je unikátní vědecká a kulturní instituce, která má za cíl objevovat, zpřístupňovat a popularizovat hudbu franko-vlámské renesance. Jelikož po mnoho let koncertuji sám nebo s Cappellou Marianou v Belgii a spolupracuji s tamějšími festivaly a ansámbly, nesčetněkrát jsem se setkal s ředitelem Alamire Foundation Bartem Demuytem. Spolupráce tak vznikla ze společné touhy objevovat hudbu dávných staletí, zejména tu, která stále leží neobjevená v českých archivech. Vlastně začala už před několika lety pravidelným účinkováním na festivalu Passie van Stemmen v Abbaye van Park v Lovani. Během covidového období jsme měli tu čest být přizváni do unikátního projektu natočení video-koncertů kompletních mešních ordinárií Josquina Despreze. Dalším krokem byla residence v sídle nadace, kde jsme mohli využít jejich unikátní SoundLab studio, digitální knihovnu, ale i konzultace se špičkami muzikologické obce z Lovaňské katolické univerzity. A dalším krokem bylo natočení CD s portrétem neznámého franko-vlámského skladatele Johannese Tourouta, které vyšlo jako první nahrávka v nové ediční řadě Alamire Foundatin Editions. Tato nová ediční řada by se neobešla bez spolehlivého a souznějícího vydavatelství jako je vyhlášené belgické Passacaille.
Jak se hudba Johannese Tourouta, resp. hudební prameny, v nichž je obsažená, dostaly do Prahy?
Hudbu Johannese Tourouta nalezneme v nejdůležitějších hudebních pramenech patnáctého a počátku šestnáctého století nejenom v Čechách, ale v celém středoevropském regionu. Nejsou to pouze ojedinělé skladby, jejich výčet je delší, což dokládá jistou popularitu tohoto skladatele. Hudba se tehdy kopírovala do nově vznikajících manuskriptů na základě určité známosti té určité skladby, popularity skladatele nebo dokonce objednávky. Jelikož máme velmi málo údajů o jeho životě, můžeme se jenom domnívat, zda Johannes Tourout někdy do Prahy zavítal či pouze svoje skladby poslal nebo jeho hudbu k nám dovezl někdo jiný.
Proč se kompoziční styl franko-vlámské školy takto rozšířil po tehdejší Evropě?
Počátky nové hudební epochy jsou pevně spjaty s politickou situací v Evropě. Po skončení stoleté války bylo Burgundské soustátí lokální mocností, jeho hranice sahaly od dnešního Burgundska až po Nizozemí. Sňatkem Marie, dcery posledního burgundského vévody Karla Smělého, s Maxmiliánem I. Habsburským začíná další kulturní éra nejenom pro slavnou dvorskou kapelu, ale vznikají nová centra kultury a vzdělávání, z nichž se šíří nový hudební styl do všech evropských metropolí. Jedním z důležitých hybatelů nového hudebního stylu byl vynález nototisku. Tím se stala hudba přístupná skoro všem vrstvám společnosti. Od unifikace gregoriánského chorálu se v západní Evropě stává renesanční polyfonie jednotným hudebním stylem, kterému dominuje tak zvaný franko-vlámský styl.
Když se vrátíme k Tourotovi – je právě jeho hudba v něčem specifická?
Osobnost Johannese Tourouta je natolik neznámá, že objevení jeho hudby před několika lety bylo jako zjevení. Jeho kompozice jsou na vysoké úrovni a můžeme je srovnávat s díly jeho vrstevníků, jako byl Johannes Ockeghem či Josquin Desprez. Ale jeho hudba si zachovává svůj osobitý rukopis, který se nedá zaměnit či zpochybnit.
I když je vaše nové CD monotematické, pouze s hudbou Johannese Tourouta, na program koncertu – Barokního podvečera v kostele sv. Salvátora v klášteře sv. Anežky české jste vybral díla dalších skladatelů s časovým přesahem až do sedmnáctého století – Josquina Despreze, Jacoba Regnarta, Pierra de Bonhomme, Kryštofa Haranta a Jana Sixta z Lencherfelsu. Obával jste se, že by pouze Touroutova hudba byla pro dnešní posluchače a příznivce vašeho souboru jednotvárná?
Jak už napovídá titul koncertu, Praga Rosa Bohemiae, chtěl jsem posluchačům ukázat bohatost a krásu renesanční polyfonie, která zněla v pražských chrámech, klášterech či partikulárních školách. Bohatý repertoár sledoval tehdejší vývoj evropské hudby ovlivněný franko-vlámskou školou a posluchači tak měli možnost sledovat tuto linii od renesance až k počátkům baroka. Naši posluchači by ovšem ocenili i monotematický program.
Na koncert i na CD jste k interpretaci franko-vlámské polyfonie označované přízviskem vokální přizval také instrumentalisty. Proč? Odpovídá to dobové praxi?
O této stránce dobové praxe máme velmi kusé informace, které se také velmi liší krajově. Při četbě Touroutových motet nám padne do oka jistá instrumentálnost spodních hlasů, které doprovázejí hlavní vokální linku. Co je ale jisté, že instrumentář této doby nebyl chudý a využití smyčcových či dechových nástrojů pro doprovod motet či kontrafakt chansonů a jiných světských skladeb byl častý. Otevírá se tak určitá interpretační volnost, která je do jisté míry daná volbou každého umělce.
Zdá se, že mnozí interpreti staré hudby jsou až posedlí takzvaně historicky poučenou interpretací. Z jakých pramenů vycházejí a jsou tyto prameny opravdu relevantní pro interpretační praxi?
Pokud hledáme skladby středověké, renesanční či barokní hudby a chceme je oživit, jsme při interpretaci odkázáni na dobové prameny, které nám aspoň trochu přibližují dobový vkus a praxi. Není možné bez tohoto vědomí skladby správně interpretovat, zápisy mohou být často chybné a správné vyznění skladby může být mnohdy velmi náhodné.
Jak byste charakterizoval různé současné přístupy k interpretaci franko-vlámské polyfonie?
Nastala doba, kdy první průkopníci „staré“ hudby jsou na konci kariéry a pomyslné žezlo vedoucích interpretů přejímá mladší generace, která logicky k této hudbě přistupuje už s jiným poznáním, více kritičtěji. Hlavní postavou průkopnické generace je Paul Van Nevel, který zůstává velkou inspirací pro všechny následovníky. Dnes můžeme narazit na různé způsoby interpretace dané lokální tradicí a stylovostí, čili je tady prostor i pro ty, kteří hledají cesty novátorské až překvapivé jako Björn Schmelzer. Pro dnešního posluchače je tedy v nabídce široká škála interpretací a každý si může vybrat dle svého gusta.
K jakému přístupu se přikláníte vy?
Já osobně razím cestu co nejdůvěrnější a nejčistší interpretace po stránce obsahové a zvukové, která nemusí vždy být muzikologicky rigorózní, ale nejvíce osloví posluchače. To je mé krédo.
Co je pro vás jako vedoucího souboru Cappella Mariana a interpreta při provádění franko-vlámské polyfonii obtížné?
Když dostanu do ruky novou skladbu a snažím se najít hudební rukopis skladatele, mnohdy zjistím, že skladba, které se na první pohled jeví jako jednoduchá, bývá interpretačně obtížná. Pokud se jedná o úplně nový objev, dostává se ke slovu investigativní práce s prameny, kde mohou být ukryté indicie, které v moderní edici nenajdeme. A v neposlední řadě je důležitý výběr zpěváků podle barvy hlasu a způsobu interpretace, je to čistá alchymie a to mě nejvíce baví.
A na co by se dnešní posluchač při poslechu této hudby měl zaměřit, případně co by měl předem znát?
Naším posláním je tuto hudbu zhmotnit a předvést co nejširšímu publiku bez velkých požadavků na jejich vědomosti, je tedy na nás, aby intepretace byla svěží, plná barev, aby si posluchač tuto hudbu co nejvíce vychutnal.
Při křtu dřívější nahrávky Praga Rosa Bohemiae s hudbou z pramenů dochovaných v českých zemích jste říkal, že „dobývání“ hudby patnáctého a šestnáctého století je velké dobrodružství. Podle vašeho odhadu – co z této hudby stále ještě zůstává neobjeveno v archivech?
Jedna z mála věcí, které jsou v dnešní době konstantní, je fakt, že v archivech zůstává stále velký počet neobjevené hudby. Je pro nás velkou výzvou, abychom v tomto úsilí vydrželi, ať už je hudební mainstream jakýkoliv.
Muzikolog Antonio Chemotti, který se zabývá středověkou a renesanční hudbou, na přednášce v souvislosti se křtem nového CD Johannese Tourouta mluvil o tom, jak politika železné opony a nedostupnost sbírek „západním“ badatelům negativně ovlivnila muzikologický výzkum. Jak byste porovnal stav a možnosti výzkumu středověké a renesanční hudby u nás se zahraničím – včetně finanční podpory tohoto bádání jak ze strany států, tak nadací, případně donátorů?
Bohužel situace zůstává stále nevyrovnaná, objem financí, který český stát či soukromá sféra vynakládá na badatelskou, editorskou či digitalizační práci, je o mnoho menší než v západní Evropě. Tuto situaci kompenzují vynikající čeští badatelé. Proto díky mezinárodní spolupráci vznikají zajímavé konference a badatelské projekty.
Může nás ještě čekat nějaký vysloveně překvapivý objev?
Vedle hudby franko-vlámských skladatelů ze středoevropských pramenů je nepřeberné množství anonymních skladeb, které mohou skrývat opravdové poklady. Nechme se překvapit!
Děkuji za rozhovor a dozajista nejen já se těším na další zajímavé objevy.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
