Významnou postavou opery konce osmnáctého století byl italský skladatel Antonio Salieri, který se narodil 18. srpna 1750. Většinu života působil ve Vídni, kde byl oblíben na dvoře císaře Josefa II., ale jeho opery se hrály po celé Evropě. Po smrti tohoto uznávaného skladatele, mezi jehož žáky patřili Franz Schubert, Ludwig van Beethoven či Franz Liszt, v roce 1825 ale upadlo Salieriho dílo v zapomnění. Navíc se rozšířila fáma, že ze zášti otrávil Wolfganga Amadea Mozarta.
Zájem o Salieriho hudbu oživila až koncem dvacátého století divadelní hra Petera Shaffera Amadeus (1979) a stejnojmenný film režiséra Miloše Formana z roku 1984. I tento film operoval s myšlenkou, že za Mozartovým předčasným úmrtím (v pětatřiceti letech) mohl stát Salieri. Toho za vraha označil i Alexander Puškin ve své hře Mozart a Salieri z roku 1830.
Muzikologové ale později tuto ideu zavrhli. Dobové dokumenty i události svědčí o tom, že vztah těchto velikánů byl založen na vzájemném respektu. Pověsti o vražedné zášti možná vzešly z tehdy rozšířené obecné rivality mezi německou a italskou hudební školou. Přitom hudba Salieriho (narozen v italském Legnagu) tíhla spíše k tradici německých skladatelů Christopha Willibalda Glucka či Floriana Leopolda Gassmanna, rodáka ze severočeského Mostu, který byl Salieriho učitelem a jako šestnáctiletého sirotka ho v roce 1766 uvedl k císařskému dvoru ve Vídni.
Foto archiv
