Přitom jde o dílo velice hodnotné. Už po jeho světové premiéře 2. dubna 1938 v brněnském Divadle Na hradbách (dnešní Mahenovo divadlo) mu kritici přiznávali „značnou vyspělost“ a „jevištní působivost“, přestože se jednalo o první a v důsledku skladatelova dramatického osudu také o jeho poslední operu. Mj. právě osud skladatele byl motivací dramaturgické řady nazvané Opery terezínských skladatelů, v jejímž rámci byly uvedena též díla Hanse Krásy a Viktora Ullmanna. Haasův Šarlatán tento cyklus uzavírá. V osvětimské plynové komoře skončil jednoho říjnového dne roku 1944 život všech tří, předtím ještě prošli Terezínem.
Libreto k Šarlatánovi si Haas napsal sám, vzniklo na motivy románu Doctor Eisenbart, který v roce 1928 zveřejnil německý spisovatel Josef Winckler. „Je to hudební tragikomedie,“ říká Pavel Haas. „V náladách přechází od situací groteskních až k tragickým. Děj zobrazuje život potulného lékaře-šarlatána, mastičkáře Pustrpalka, který vystupoval na jarmarcích a líčí, krátce řečeno, slávu a pád tohoto dobrodruha. Hudba má při použití všech moderních výrazových prostředků lidový charakter.“
A režisér Ondřej Havelka k tomu podotýká: „Hudební stránka Haasova Šarlatána je jednoznačně sugestivní, pestrou a invenční instrumentaci psala ruka velmi talentovaného profesionála. Velmi mně tedy záleželo na tom, aby divadlo, které bude hudební složku umocňovat, bylo co nejpestřejší. Naše tvůrčí vize měly jasné cíle: vtip, životnost a patřičnou grotesknost.“
Hudebního nastudování se ujal Jakub Klecker. V hlavních rolích se od 10. října 2024 divákům představí M. Horák / P. Kubáň, S. Godarská / K. Hebelková, I. Ambrúsová / E. Dřízgová-Jirušová, V. Čížek / J. Moravec, P. Malý / V. Šantora, J. Kovačič / J. Škarka, M. Javorský / V. I. Novotný, M. Gurbaľ / M. Gurbaľ a další.
