Se sopranistkou Adrianou Kučerovou o La Scale, písních i o plyšovém medvědovi v koncertní síni

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Oceňovaná slovenská sopranistka Adriana Kučerová vystupovala na předních scénách a koncertních pódiích Evropy včetně milánské La Scaly – v Římě, Paříži, Mnichově, ale i mimo Evropu, například v Buenos Aires, ve Spojených státech v Dallasu a Houstonu či v izraelském Tel Avivu. Vystupovala pod taktovkou Daniela Barenboima, Nicolause Harnoncourta či Fabio Luisiho. Mezi její jevištní partnery patří mimo jiné J. D. Floréz, Ramon Vargas, Rolando Villazon, Piotr Beczala, Marcello Alvarez či Jonas Kaufman. Na českých pódiích je přitom prakticky neznámá. Tím více láká její vystoupení na zahajovacím koncertu letošního Mezinárodního hudebního festivalu v Českém Krumlově 4. září, kde vystoupí spolu s mezzosopranistkou Štěpánkou Pučálkovou po boku Plácida Dominga.

Adriana Kučerová (zdroj Adriana Kučerová)
Adriana Kučerová (zdroj Adriana Kučerová)

Možná ale nechybělo mnoho a krásný hlas Adriany Kučerové místo milovníků opery a klasické hudby oceňovali jen její nejbližší a děti ve školních lavicích. Ačkoliv od dětství ráda zpívala, zpívat se začala učit až po ukončení studií na pedagogické fakultě v době, kdy jiní mladí zpěváci svá studia končí. „Studovala jsem učitelství prvního stupně na vysoké škole a pravidelně chodila kolem dveří základní umělecké školy v Bystrici. Stále jsem si říkala – ´musím na ty dveře zaklepat!´ A když jsem dostudovala, až pak, ve svých 22 letech, jsem na dveře zaklepala,“ směje se Adriana Kučerová. „Paní učitelka Mojžíšová mě vyzkoušela, řekla mi, že mám velký talent, a tak jsme zpívaly. Po půl roce jsem šla na konzervatoř, pak jsem vystudovala Vysokou školu múzických umění v Bratislavě a skončila jsem jako 28letá svá studia,“ vypráví.

Hovoří s humorem, impulsivně, se zápalem, ale zároveň se zvláštním vnitřním klidem, s rozvahou, se skromností a se zdravým nadhledem. Je zřejmé, že nebere sama sebe ani své úspěchy a ocenění smrtelně vážně. Je neobyčejně bezprostřední, přirozená a zdá se vám, jako byste se potkali po letech se svojí dávnou kamarádkou z dětství, se kterou si jen tak povídáte o tom, jak šel život. A přijde vám líto, když se už rozhovor zákonitě chýlí ke konci. Její vyrovnanost pramení nepochybně i z toho, že dokázala skloubit kariéru s rodinou, v níž má své zázemí. Vychovává s partnerem dvě malé děti – kluky ve věku 4 a 7 let.

Adriana Kučerová v Nápoji lásky - Teatro dell'Opera di Roma (zdroj Adriana Kučerová)
Adriana Kučerová v Nápoji lásky – Teatro dell’Opera di Roma (zdroj Adriana Kučerová)

Váš životní příběh dokládá, že nikdy není pozdě!
Když jiní končí studia a vstupují na jeviště, já jsem se studium zpěvu začala. Ale rychle jsem to dohonila. V den své promoce na akademii jsem byla ve finále na soutěži v Belvederu, vyhrála jsem, a vývoj nabral tak rychlý spád, až jsem se nestačila divit! Nezameškala jsem nic a možná to bylo tak dobře. Možná, že kdybych byla mladší, neunesla bych to celé. Ve 22, 23 letech, když jsem se zpěvem začala, uměla jsem si dobře srovnat priority, člověk už je v té době zralejší. Dokázala jsem si zvážit, zda je progres ve zpěvu natolik významný, abych se mu mohla opravdu plně věnovat, nebo to nechat celé být a věnovat se učitelství. Byla jsem sama k sobě sebekritičtější, měla jsem sebereflexi. A ze všeho, co se mi přihodilo, jsem měla radost, těšily mě úspěchy, ale uměla jsem je brát s nadhledem a rezervou. Opravdu mi nic neuteklo.

Ani rodina…
Než jsem měla děti, byla jsem vždy deset měsíců v roce na cestách, při tom nemůžete mít rodinu, a ještě vychovávat dětičky. To nejde. Když jsem měla prvního chlapce, absolvoval se mnou dvě stě letů – dva roky se mnou létal po produkcích. Argentina, Španělsko, Francie, Rusko – Vídeň byla nejblíže! Se dvěma dětmi to je už komplikované a dost dobře by to ani nešlo. Nechci, aby měly dětičky pocit, že jim maminka chybí. I já je chci vidět vyrůstat a zažívat s nimi jejich dětství. Proto jsem si tak nasměrovala profesní život vědomě už před narozením druhého děťátka. Chtěla jsem na oba synky mít víc času. Takže teď si produkce vybírám – tak tři do roku, do toho koncerty. Našla jsem rovnováhu mezi rodinou a kariérou a takto mi to vyhovuje.

Do Českého Krumlova se tedy jistě těšíte…
Jsem nesmírně šťastná, že jsem opět pozvání do Českého Krumlova dostala. Zpívala jsem tu už na koncertě před dvěma lety, také se Štěpánkou, ale ještě dalšími pěvci. Teď budeme zpívat s Plácidem Domingem a na to se samozřejmě těším velmi. Tím spíše, že s maestrem Domingem jsem ještě neměla to štěstí vystupovat. Ale setkala jsem se s ním osobně ve Vídni, když jsem tam zpívala ve Státní opeře Adinu v Donizettiho Nápoji lásky. Plácido Domingo byl v hledišti jako divák. Přišel za mnou po představení, chvíli jsme si povídali, bylo to velmi milé a příjemné setkání.

G. Donizetti: Nápoj lásky - Adriana Kučerová a Juan Diego Flórez - Wiener Staatsoper (zdroj Adriana Kučerová)
G. Donizetti: Nápoj lásky – Adriana Kučerová a Juan Diego Flórez – Wiener Staatsoper (zdroj Adriana Kučerová)

V Krumlově budete zpívat sólové věci a s Plácidem Domingem duet. A také španělské zarzuely. Zpívala jste je už někdy?
Zarzuely jsem dosud nikdy nezpívala. Máme v programu jeden rozkošný španělský duet se Štěpánkou ze zarzuely ´El barberillo de Lavapiés´ od F. A. Barbieriho. Mám ale štěstí – starší synek chodil do anglicko-španělské školky, posloucháme doma stále španělské pohádky, a i když španělsky nemluvím, dostala se mi výslovnost pod kůži. V Krumlově budu zpívat také Rosinu z Rossiniho Lazebníka sevillského, Delibese Les filles de Cadix a s maestrem Domingem velký duet Violetty a otce Germonta z Traviaty, na to se nesmírně těším!

Na svém kontě máte celou řadu prestižních ocenění. První ze Slovenska, od roku 2001 následovala ta zahraniční. Které bylo nejvýznamnější z hlediska profesního vývoje?
Jsem vděčná za každou cenu a samozřejmě máte radost, když vás ocení doma. Nejvýznamnější a skutečně přelomová bylo určitě vítězství na soutěži International Hans Gabor Belvedere ve Vídni v roce 2005, kde jsem získala první cenu a další ocenění, mezi tím Cenu La Scaly a cenu diváků. To byla nejvýznamnější událost, tam se nastartovala moje mezinárodní kariéra. Hned po vítězství jsem dostala pozvánku do Salcburku, na předzpívání do Milána, přišlo účinkování v mnichovské a v pařížské opeře a v následujících třech, čtyřech letech jsem už vystupovala ve Vídni. Takže ano – Belveder byl ten mezník.

A máte takový odrazový můstek i mezi svými rolemi?
Těžko říci – ale nejvíce jsem asi zpívala Adinu v Nápoji lásky. Kromě Händelovy Morgany, v níž jsem debutovala ve Slovenském národním divadle, je to má první velká role, nastudovala jsem ji už na akademii, absolvovala s ní a provází mě celou mojí kariérou. Zpívala jsem ji v Glyndebourne, Římě, Mnichově, debutovala s ní ve Vídni ve Staatsoper… Je velmi blízká mému srdci. Podobně jako Norina v Donu Pasqualovi – mám velmi ráda tyto vtipné, veselé a temperamentní postavy, které si mohu na jevišti opravdu užít a jejich veselost a humor přenést na diváky.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments