Pärtova skladba Silhouette, pocta Gustavu Eiffelovi, staviteli ikonické pařížské věže, vyjadřuje pomocí smyčců a bicích nástrojů střízlivou racionalitu, chladnou eleganci, vzdušné křivky a taneční lehkost odvážné stavby i její stavební fáze. Ostatně Pärt se nechal inspirovat architektonickými plány. Silhouette poprvé zazněla v roce 2010 při inauguračním koncertě estonského šéfdirigenta Orchestre de Paris Paava Järviho.
Klavírní koncert G dur zkomponoval Maurice Ravel jako brilantní kus vyzdvihující virtuozitu a uplatnil v něm baskické hudební motivy. Premiéru měl v roce 1932 v Salle Pleyel pod autorovou taktovkou, v podání Orchestre Lamoureux a pianistky Marguerite Long. Stejně jako v dalších Ravelových opusech i v tomto díle se můžeme kochat typickými znaky jeho tvorby, jako jsou vybroušená forma, čistý, jasný a přesný projev i rafinovanost.
Podobně jako Franck napsal i Ernest Chausson jedinou symfonii, podobně jako on ji propojil opakujícím se tématem, model však posunul dál – k dramatičnosti i impresím. Promítl do ní i další kvality, jež mu byly blízké, zejména lyrismus, elegantní projev a rafinovanou formu. Ve všech Chaussonových dílech se dočkáme výrazně krásné, osobité, francouzsky apartní hudby – a je tomu tak rovněž v Symfonii B dur, která měla za autorova řízení premiéru v pařížském Salle Érard v roce 1891.
