Tak jsme se minulý týden ve zprávách ČTK dozvěděli, že ministr kultury (ten nynější se jmenuje Václav Riedelbauch) vybírá ředitele pražské Státní opery. Několik návrhů mu prý předala skupina expertů. Ministr se podle slov svých podřízených přinejmenším alespoň s některými z těchto adeptů chce setkat a pak nového šéfa Státní opery jmenovat. Údajně v co možná nejkratší době.
Že by konečně? Kolik podobných slibů doposud už padlo! Nedušoval se třeba nedávný také ministr kultury Václav Jehlička při svém nástupu do funkce, že problém Státní opery chce vyřešit co nejdřív? Nepadaly podobné sliby v souvislosti s výběrovým řízením, aby po vyhlášení druhého, dodatečného kola bylo nakonec tak nějak v tichosti zrušeno? Netvrdilo ministerstvo kultury, že s nynějším ředitelem Vocelkou dohodlo odklad jeho odchodu do penze, a přitom sám Jaroslav Vocelka ještě dlouhé týdny marně čekal na písemné potvrzení prodloužení svého mandátu? Kdy nikdo v divadle nevěděl, co přesně bude dál?
Pojďme si ale pozorně přečíst další část té zatím poslední zprávy ČTK o Státní opeře a připomenout si fakta:
O Státní opeře se dlouho uvažuje také v tom smyslu, že by se z příspěvkové organizace ministerstva kultury stala metropolitní institucí. Po letech spekulací se zástupci města a ministerstva kultury letos v červnu dohodli na tom, že do roka předloží společný projekt spravování Státní opery Praha.
Memorandum o této spolupráci však měly oba subjekty podepsat, město tak dosud neučinilo. Chce prý vše nechat posoudit odborníky. Pro ministerstvo kultury ale byl podpis Prahy důležitý i proto, aby mohlo vypsat konkurz na ředitele, který by měl předložit své plány na dva roky. Uchazeči by měli vědět, kdo bude operu spravovat.
Memorandum o této spolupráci však měly oba subjekty podepsat, město tak dosud neučinilo. Chce prý vše nechat posoudit odborníky. Pro ministerstvo kultury ale byl podpis Prahy důležitý i proto, aby mohlo vypsat konkurz na ředitele, který by měl předložit své plány na dva roky. Uchazeči by měli vědět, kdo bude operu spravovat.
Nepřipadá to taky vám tak trochu jako v Kocourkově? Co si má člověk myslet o práci námi placených státních i městských úředníků, kteří si celou věc dlouhé měsíce přehazují jako horký brambor? Doufají snad, že mezi tím jeden či druhý tábor narazí na zlatou žílu a každoroční přísun mnohamiliónových dotací pro Státní operu bude vyřešen? Není to mrhání se státními penězi, neustále je sypat do provozu divadla v nemalých mnohamiliónových částkách, které přitom nejsou tak vysoké, aby Státní opeře umožnily aspoň trochu umělecky důstojný a hlavně obstojný provoz? Kdy nebude muset škrtat jednu premiéru za druhou?
Návrh memoranda počítá s tím, že by se magistrát i ministerstvo kultury zavázaly ročně přispívat 100 miliony korun, ministerstvu by se však tato částka každoročně snižovala o dva miliony. Poslední dotaci by poskytlo po 12 letech.
Co si o tom má soudný (nejen) Pražan myslet? Kde hlavní město vezme peníze na provoz Státní opery? Každý rok víc a víc peněz, aby vyrovnalo postupně přiškrcovaný ministerský kohoutek od dotací? V situaci, kdy už bez toho je financí v zadlužené Praze na kulturu málo? Kdy je nedostatek peněz na stavbu obchvatu hlavního města? Na nákup nových vagónů metra či tramvají? Nezní snad za této situace docela pravděpodobně šuškanda, že budova Státní opery se ve vší tichosti připravuje pro některého z muzikálových podnikatelů? Který ji časem od města převezme? Pochopitelně už bez operního souboru? Nezní snad takový scénář reálně?
Není to vůbec veselé uvažování o tom, co bude se Státní operou dál. Nechme se překvapit, s jakým jménem (zdali vůbec!) se ministr kultury konečně vytasí. Už teď je ale víc než jasné, že případný nový šéf Státní opery bude vlastně do značné míry sebevrah. Naděje, že dostane o poznání víc peněz od státu, od města, či ze soukromých zdrojů, se totiž rovná takřka nule.
maketa budovy Státní opery: Jaroslav Staněk