Sedm otázek pro Juana Diega Flóreze

Byla by to promarněná příležitost nevyužít přítomnosti jednoho z nejžádanějších tenoristů současnosti Juana Diega Flóreze ve Vídni a nepoložit mu alespoň pár otázek. Sedmatřicetiletý peruánský tenorista oslaví za pár měsíců již patnáct let své profesionální kariéry, když v létě roku 1996 byl jeho záskokový debut na Rossiniho Opera Festivalu v italském Pesaru doslova senzací. Právě Rossini patří vedle Belliniho a Donizettiho dnes k základu jeho repertoáru, se kterým jej zvou a přetahují se o něj nejprestižnější světové operní domy – od newyorské Metropolitní opery přes Vídeňskou státní operu a londýnskou Covent Garden až po milánskou La Scalu. Po Praze, která jej slyšela na loňském Pražském jaru, se na Juana Diega Flóreze těší Bratislava, kde je jeho koncert ohlášen na 3. února 2011 do nové budovy Slovenského národního divadla.

Ve svém oboru patříte již řadu let ke světové špičce. Jak dál se podle vašeho názoru bude vyvíjet váš hlas?

Od mého debutu v roce 1996 se můj hlas nezměnil. Teď se mi zpívá lehčeji a myslím, že zpívám víc legato, ale můj hlas je pořád stejný. Doufám, že si ještě dlouho udržím svůj repertoár.

Říká se o vás, že záznam každého svého vystoupení vzápětí velmi pečlivě hodnotíte. Děláte to sám nebo máte hlasového poradce?

Pozorně poslouchám, při zkouškách a na představeních mám dva výborné konzultanty, svou ženu a mého manažera Ernesta Palacia.

S kým připravujete své nové role?

Většinou sám u klavíru, pokud si s něčím nevím rady hudebně, poslouchá mě Ernesto a dává mi rady.

Máte určitě velké množství nabídek na svá vystoupení. Podle čeho si vybíráte?

Nejdřív si vybírám roli a pak teprve hraje nějakou úlohu to, jestli ji budu zívat v Met, Covent Garden, Vídni, La Scale nebo Paříži. Vystupovat se snažím ve městech, která jsou blízko sebe. Koncertní cyklus pro Evropu, USA, Latinskou Ameriku…

Kterou ze svých dosavadních rolí považujete za nejobtížnější a proč?

Myslím, že všechny role jsou obtížné, pokud je chcete dělat dobře. Domnívám se ale, že k nejobtížnějším patří tenorové rossiniovské role z Hraběte Oryho, Jezerní panny, Zelmiry, Matildy di Shabran….

Mohl byste krátce popsat operní život v Peru? Jak často tam v posledních letech zpíváte?

Operní život v Peru je stále bohužel záležitostí soukromých nadací. Nemáme operní divadla jako kulturní instituce v pravém slova smyslu. Ano, máme divadla, ale jsou to vlastně jen budovy. Doufám, že v budoucnu se to změní. Založil jsem nadaci, která se snaží dávat mladým lidem příležitost hrát v orchestrech: Jde o nadaci podobnou té s názvem Sistema, u jejíhož zrodu stál Maestro Abreu před několika lety ve Venezuele.

Jak snášíte obrovský zájem fanoušků a médií? Nevadí vám ani trochu?

Když jste veřejná osoba, musíte se smířit i s tím, že vás lidé občas pomluví, řeknou něco, co není lichotivé. Naštěstí nežiju jen operou. Odděluji práci od soukromí. Rád si od zpívání odpočinu, zahraju si tenis nebo fotbal s kamarády , kteří ani náhodou nejsou z operního světa.

Díky za rozhovor.

foto: Paner

Program bratislavského koncertu J.D.Flóreze, který jsme zveřejnili před nedávnem, najdete zde
Další informace o tomto koncertu najdete zde