Šéf brněnského baletu Mário Radačovský: Společnost se pohybuje na velmi křehkém ledu

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Brněnský baletní soubor uvedl v nedávných březnových dnech Prokofjevův balet Romeo a Julie v choreografii šéfa souboru Mária Radačovského. Tento titul, inspirovaný slavnou Shakespearovou tragédií, stále láká diváky i inscenátory po celém světě, a to díky svému dramatickému potenciálu a krásné Prokofjevově hudbě. Brněnská dramaturgie zařadila inscenaci k významnému jubileu. Světovou premiéru baletu zažilo Brno před osmdesáti lety (přesně 30. prosince 1938) v choreografii a režii Ivo Váni Psoty. Povídali jsme si s Máriem Radačovským o Romeovi a Julii a nejen o něm.
Mário Radačovský (foto Marek Olbrzymek)

Balet Romeo a Julie už jste jednou inscenoval, ještě v USA, je to pěkných pár let zpátky, ale přece – má nová verze něco společného s tou předchozí?
Když jsem se rozhodl inscenovat současnou verzi spolu s Martinem Glaserem, nechtěl jsem, abych sklouznul někam, co jsem již dělal. Jedině idea duetu Romea a Julie ve druhém jednání s polštářem se objevila již v první verzi. Tam mi ten polštář sloužil spíše jako takový nevyřešený problém mezi Romeem a Julií. A toto je asi jediné, co oba balety spojuje. Jinak jsem se nechal vést představou režiséra Glasera. Nevidím tam další paralelu. Původní verze byla komornější pro 16 tanečníků, v Brně je inscenace daleko velkolepější.

Jak se za tu dobu změnil váš vztah k Shakespearově příběhu?
Myslím, že v podstatě nezměnil. Viděl jsem od té doby řadu inspirativních shakespearovských inscenací jako Zkrocení zlé ženy nebo Krále Leara s vynikajícím Robertem Rothem v režii Romana Poláka. Shakespeare byl génius, který dovedl predikovat svou dobu, ale současně zůstává platný v současnosti díky své lidskosti. Je jedno, jakého jsme vyznání či barvy pleti, jestli je člověk bohatý nebo chudý.

Zdá se, že vy jako choreograf, a Martin Glaser jako režisér, vidíte těžiště příběhu každý trochu jinde. On ho hledá v rozdělení společnosti a vy v tématu věčné lásky dvou mladých lidí. Jak jste se před společnou prací sladili, aby výsledek byl jednotný?
Na začátku jsem měl určité obavy. S Martinem jsme ale byli skvělý tým. Obával jsem se, že každý budeme chtít jít někam jinam. Ale opak byl pravdou. On se určitě něco učil ode mne a já od něj. Pro mne byl zajímavý jeho pohled činoherního režiséra. Bylo úžasné poslouchat jeho komentáře a pocity. Podvědomě jsme každý měli akcent na něčem jiném, ale v zásadě jsme se shodli na těch dvou základních tématech. Myslím si, že naše společnost je v současnosti úplně rozbitá a plná marasmu. A co se týče lásky, je to ten nejhodnotnější cit, který dva lidé mohou zažít. Milovat a být milován je velký dar. Možná to řada lidí ani nezažije za celý svůj život. Právě v tom byl Shakespeare génius, který vybral dva protipóly a spojil je právě přes lásku a přes možnost lásky hodnotil sociální stránku.

Zkouška baletu Romeo a Julie, Mário Radačovský, Národní divadlo Brno (foto Jakub Jíra)

Jaké místo má ve vašem životě láska – a jak dlouho vám trvalo najít tu pravou?
Já jsem procestoval celý svět, abych tu pravou lásku našel doma na Slovensku ve vztahu ke své ženě Klaudii. Bylo a je to velmi silné. Do té doby jsem neměl potřebu se ženit a založit rodinu. Dnes jsem otcem malé Vivien a spolu se svou manželkou doufám, že jí nebudeme bránit v tom, co cítí a chce. Přeji si, aby byla šťastnou bytostí. Všechny ostatní problémy jsou zbytečné. To konec konců znají všichni rodiče. I náš vztah se posunul na jinou úroveň.

Ještě se vraťme ke spolupráci režiséra a choreografa. Jakým způsobem režisér do tvorby zasahoval? Pracoval s hotovým choreografickým materiálem, nebo spíš stavěl kostru příběhu a jednotlivých situací, které jste pak následoval pohybem?
Zpočátku jsem dal Martinovi zcela volnou ruku bez omezení. Totéž platí i o výtvarnících – tvůrcích scény a kostýmů. Většinou je to tak, že choreograf má nějakou představu a ostatní se ji snaží určitým způsobem vyplnit. Já jsem to ale otočil a dal jsem jim svobodu. Hudební nahrávku vybíral Martin Glaser a společně jsme dávali pryč sekvence, které se v Prokofjevovi opakují. On přišel s klíčem, jak chce příběh vyprávět. Konečná forma vznikla ve vzájemné diskusi, ale režisér měl hlavní slovo. Byl to pro mne vlastně poloviční stres. Spolupráce byla obohacující i pro tanečníky, když jim režisér přesně vysvětlil, jaký je význam každé jednotlivé sekvence. Všichni věděli, co se právě děje a měli motivované své postavy.

Celé představení je zkráceno na dvě jednání, takže jste dělali zásahy do partitury (pořadí čísel, škrty apod.)?
Zkrátili jsme Prokofjeva asi o hodinu hudby. Vše jsme konzultovali s dirigentem Pavlem Šnajdrem. Prokofjevův Romeo stále plyne a není jednoduché škrtat, aby se nepoškodil tok myšlenek. Hlavní témata se několikrát vracejí. Pavel Šnajdr nás korigoval po hudební stránce. Např. gavotu jsme chtěli dát úplně pryč, ale on nás usměrnil, aby celek dával hudební smysl. Přechod z plesu na balkón musel být hudebně propojen alespoň zkrácenou gavotou. Dnešní diváci žijí ve zrychlené době a vnímají čas jinak.

Zkouška baletu Romeo a Julie, Mário Radačovský, Národní divadlo Brno (foto Jakub Jíra)

Kde se pohybujete stylově – blíž k neoklasickému baletu nebo současnému tanci?
Martin Glaser chtěl, abych vytvořil jako choreograf dva jazyky, které by byly jasně viditelné. Já jsem se rozhodl, že Kapuleti budou klasičtější, ženy i na špičkách. Montekové jsou svobodnější směřující spíše k současnému tanci. A pak si režisér vymyslel ještě třetí jazyk – jazyk Romea a Julie, který má být spojením těch dvou původních. Toto byl nejtěžší úkol. Romeo a Julie mají spolu hlavně duety, málo ploch je samostatných. Nevím a nedokážu odhadnout, zda se mi to podařilo. Na to je třeba určitý odstup. Řekl jsem Martinovi: „Kdybych věděl, že tohle vymyslíš, nevzal bych si tě jako režiséra.“ (úsměv) Zajímavé také bylo, že to byla první spolupráce Martina Glasera s baletem. On ho začal obdivovat. Zjistil, co to znamená taneční svět a byla to i obrovská škola pro něj. Ta námaha, hodiny dřiny a potu, aby vše nakonec působilo zcela lehce. Je dobře, že to zažil i jako generální ředitel.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na