Procházíme velmi zvláštním a neznámým životním obdobím. Většina z nás najednou nemůže dělat to, co děláváme běžně. Zatímco se zdravotníci vystavují obrovskému riziku a bojují za záchranu lidských životů, přičemž se jim mnohdy nedostává základního vybavení, nám muzikantům je zapovězeno tou nejpřímější cestou sdílet lék pro duši: hudbu.
Nic nemůže nahradit živá vystoupení, druh mezilidské komunikace, způsob, jak se dotknout srdcí a mysli ostatních lidí a propojit je tak, že nikdo není sám a nikdo se necítí opomíjen. Právě to je nám nyní odpíráno.
A přece, lze tohle srovnávat s hrůzami jiného druhu války, v níž jedna část lidstva bojuje za zničení té druhé? Takovou válku zažila generace našich rodičů, přežila ji se ztrátami, které si vůbec nedovedeme představit. Mnoho lidí z naší generace se i nyní musí den za dnem snažit hledat způsob, jak takovou válku přežít. Mnoho z nich nepřežije.
Hrozba koronaviru je válkou, kterou lidstvu vyhlásila Příroda. Nehledí na hranice, na sociální třídy, na rasu nebo barvu pleti. Napadá a zabíjí ty nejslabší. Všem z nás tak hlásá jasnou zprávu: nutnost přestat se vzdalovat Přírodě a znovu si uvědomit, že jsme její součástí. Stejně jako se nám ve vztahu s ostatními lidmi vrací to, co dáváme, funguje i vztah mezi námi a Přírodou. Tak dlouho jsme se k ní chovali otřesně, využívali toho, co nabízí, a zapomínali poděkovat. To se musí změnit.
Když před pouhými třemi desetiletími padla Berlínská zeď, naplňovala nás naděje. Nepřítel už nebyl na druhé straně Zdi. Kde tedy? Odpověď byla stejná tenkrát jako nyní: nepřítel je uvnitř nás samých, v tom, čemu říkáme lidská přirozenost, schopná tvořit i ničit. V týž okamžik.
Poučili jsme se z černobylské tragédie?
Poučili jsme se ze změn klimatu?
Poučili jsme se ze znečištění půdy a oceánů?
Odpověď známe všichni. Popírání skutečnosti nic nezmění. Budeme-li odmítat přijmout osobní a společnou odpovědnost, Příroda nám odpoví ještě razantněji. Řekne nám: vy, lidé, jste mojí součástí. Chovejte se ke mně s úctou a já vám dám blahobyt, na němž tak lpíte.
Když jako muzikanti tvoříme hudbu, musíme neustále naslouchat zvukům, které vytváříme my i naši spoluhráči.
Jako lidé musíme naslouchat zvukům Přírody, jedině tak nalezneme v našem bytí harmonii.
