Setkání Mistra s jeho žáky – setkání absolutna, surreálna a reality

  1. 1
  2. 2
Petite Mort je obnovenou premiérou brněnského baletního souboru doplněnou o premiérové uvedení choreografie Walking Mad Johana Ingera. V r. 2016 došlo na brněnské scéně k přelomové události. Poprvé zde bylo zařazeno do repertoáru slavné dílo choreografa světového formátu Jiřího Kyliána. Navíc myšlenka doplnit večer o díla tvůrců, kteří jsou prodchnuti uměleckým duchem Nizozemského tanečního divadla je zajímavou dramaturgickou volbou. Všichni tři další choreografové večera Mário Radačovský, Lukáš Timulák i Johan Inger prožili určitou část svých interpretačních kariér v NDT pod Kyliánovým vedením a zažili úžasnou tvůrčí atmosféru v jeho souboru, v uměleckém tělese, které určovalo směr vývoje současného baletu ve světě. Byl to právě Jiří Kylián, který podporoval mladé tvůrce z řad souboru a stál u kolébky rozvoje choreografických schopností svých tanečníků, z nichž řada dnes reprezentuje uznávané osobnosti v oboru.
Petite Mort, ND Brno, foto Ctibor Bachratý 2019

Kyliánovský nádech

Balet Spolu je vlastně dost osobním příběhem, ohlédnutím za určitou etapou mého života,“ uvádí svou choreografii Mário Radačovský. Impulsem pro vznik bylo zrušení jeho Baletu Bratislava a zamyšlení nad vzestupy a pády uměleckého kolektivu, kterému musí tvůrce důvěřovat a stejná důvěra je nutná i na druhé straně. Člověk žije vždy ve společenství druhých lidí a potřebuje je k naplněnému a šťastnému životu. Nevadí, že spadneme občas dolů. Je důležité najít v sobě sílu, nenechat se zničit a pokračovat dál.

Příběh začíná do ticha s nástupem osamoceného muže, který jde sám po cestě. Objevují se vzpomínky, útržky pohybových sekvencí. Postupně se přidávají ostatní tanečníci, kteří tvoří soudržné společenství a postupně zaplňují prostor syrového otevřeného jeviště. V Radačovského choreografii je asi nejdůležitější hra s prostorem. V zásadě se jedná o řadu duetů citlivě postavených a korespondujících s hudbou smyčcového kvartetu d moll Smrt a dívka Franze Schuberta. Jednotlivá dueta přinášejí vztahy mezi partnery, neoklasicky lomené linie a nápadité formy. Sbor je vytvořen minimalistickým pohybem, který důsledně doplňuje promyšlené prostorové obrazy. Něco z Kyliánovského nádechu je tu cítit ve vzduchu. Symbolika jedince a těch, kteří mu pomáhají na cestě životem.

Emotivní divadlo s nečekaným dodatkem

Nejočekávanějším momentem večera se stal Walking Mad slavného švédského choreografa Johana Ingera. Ravelovo Bolero je stále titulem, který nenechává choreografy v klidu. Původně bylo složeno jako baletní hudba pro tanečnici Idu Rubinsteinovou, která Ravela požádala o skladbu španělského charakteru. Premiéra se konala v r. 1928 v Pařížské opeře v choreografii Bronislavy Nižinské. Bolero je pravděpodobně největším crescendem v dějinách hudby. Od té doby se stále objevuje na baletních jevištích světa. Je velkou tvůrčí výzvou a známe nespočet jeho zpracování celými generacemi choreografů 20. a 21. století. To nejslavnější snad vytvořil legendární Maurice Béjart.

Walking Mad, ND Brno, foto Ctibor Bachratý 2019

Převážná většina choreografů zdůrazňuje ostinátní rytmus a vzrůstající energii hudebního opusu. Johan Inger šel svou vlastní neotřelou dramatickou cestou. Walking Mad byl vytvořen v r. 2001 pro NDT a jeho autor našel inspiraci v Sokratových slovech: „Naše největší požehnání k nám přichází stejnou cestou jako šílenství.“ Hlavní devizou Ingerovy choreografie je perfektní vybalancování mezi choreografií a divadelními prostředky. Tanečníci sdílejí jeviště s pohyblivou stěnou, která je hlavním scénografickým prvkem určujícím a rozdělujícím prostor a umožňuje tak vytvořit řadu různých scén a interakcí. Tato stěna je přitom také objektem, se kterým mohou tanečníci hýbat, vyskakovat na něj, padat z něj, narážet do něj, pohybovat se na něm atd. Současně je i symbolem překážky v lidských vztazích. Ingerovi se podařilo vytvořit fascinující divadelní komický i tragický příběh.

Na jeviště přichází muž a ocitá se kdesi na venkově. Je slyšet ptáky, psí štěkot, zvony. Žena sbírá prádlo a ozývají se první takty Bolera. Dostáváme se za pomyslnou hradbu a začíná se odehrávat bizarní až surrealistický příběh. Jsme svědky řady komických momentů, bláznivých nápadů a skečů plných živelné radosti. Úsměv ale brzy ztuhne na tváři, když vidíme ženu hledající útěchu, která je dost tvrdě manipulována přibývajícím počtem mužů. Úloha sboru narůstá, atmosféra se dramatizuje, muž je vtažen do rostoucího šílenství. Kabáty vyletí do vzduchu a … Přichází největší překvapení celé choreografie. Následuje nádherný intimní a emotivní duet na hudbu minimalistického Arvo Pärta a my zjišťujeme, že celé Bolero bylo pouze předehrou pro tuto závěrečnou katarzi.

Obrovskou roli hrají tanečníci – tři ženy a šest mužů. Jsou zapojeni, plni spontaneity, aktivity a emocí. Za všechny jmenujme hlavně ústřední postavu muže v podání Petera Leranta, jehož výkon vrcholí jedním ústředním „bláznivým“ sólem a také dechberoucím závěrečným duetem s citlivou a opravdovou Klaudií Radačovskou. Jmenovat by si ale zasloužili všichni. Závratná jízda se vším všudy.

Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše

I další úsměvné dílo z dílny známého slovenského choreografa Lukáše Timuláka Masculine/Feminine vzniklo pro NDT, tentokrát pro „dvojku“ v r. 2011. Je uvedeno velmi vtipným textem o rozdílnostech mužského a ženského myšlení a jednání. Tento taneční kus se skládá ze dvou částí – světa ženského a mužského plných rádoby „klišé“, která však mají pravdivý základ. Ocitáme se v soukromém pokoji /scéna Peter Biľak/, ve kterém své obyčejné spory řeší obě pohlaví s velkou nadsázkou a všudypřítomným humorem. Jako kdybychom byli voyery vstupujícími do soukromí a odhalujícími obě skupiny. Ženy diskutující, hádající se, provokující, muži zahnaní do kouta, hledající své poztrácené věci a odpočívající.

Choreograf využívá civilních gest, která vycházejí z průvodního textu a postupně přechází do choreografické stylizace. Jde až o jakýsi klipový a filmový přístup. Ještě většího komického účinku dosahuje choreograf využitím travesti, kdy žena tančí „uskřípnutého mužíčka“, nebo když si chlapi s očividnou rozkoší zatančí party hysterických a klevetivých žen. Vtipná choreografie s gustem interpretovaná.

Masculine / Feminine, ND Brno, foto Ctibor Bachratý 2019

Erotika à la Kylián

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na