Severočeská filharmonie Teplice v Sále Martinů vystoupí se studentkami HAMU

Koncert bude dirigovat studentka 1. ročníku magisterského studia dirigování Alena Jelínková. Jako sólisté vystoupí studentka 2. ročníku magisterského studia oboru zpěv Eliška Grohová a studentka 2. ročníku magisterského studia oboru violoncello Dora Hájková.

Na programu je Koncert pro violoncello Es dur, Op. 107 ruského skladateleDmitrije Šostakoviče (1906–1975), který patří do základního repertoáru profesionálních violoncellistů a je považován za nejtěžší a zároveň nejlepší Šostakovičův koncert. Skladatel jej složil v roce 1959, v době svého velmi produktivního období, kdy již měl za sebou jedenáct symfonií a několik oper a baletů. Koncert byl složen pro Šostakovičova žáka, polsko-židovského violoncellistu Mstislava Rostropoviče, který byl původem z Baku.

Následovat bude valčík Il bacio italského houslisty, skladatele, a především dirigentaLuigiho Arditiho (1824–1906). Kromě několika oper psal písně a vokální valčíky, z nichž nejznámější je Il bacio, tedy Polibek. Strmá Arditiho kariéra coby dirigenta začala po jeho studiích na konzervatoři v Miláně, po úspěchu v Itálii již jako dvaadvacetiletý dirigoval na Kubě. Po evropském turné se na několik let uchýlil do Ameriky, kde až do roku 1856 dirigoval opery v New Yorku a Philadelphii. Po koncertě v Konstantinopoli, při kterém sultánovi věnoval píseň Inno Turco, se natrvalo usadil v Londýně, ale nadále dirigoval v operních domech po celé Evropě. Valčík Il bacio Arditi napsal na text barytonisty Gottarda Aldighieriho pro italskou šlechtičnu a sopranistku Mariettu Piccolominiovou na samém závěru její krátké kariéry v roce 1860.

Závěr koncertu bude patřit Symfonii č. 3 „Eroica“ hudebního skladatele Ludwiga van Beethovena. Podle Carla Czernyho řekl Beethoven: „Nejsem spokojen se svou dosavadní prací. Od teď mám v úmyslu jít novým směrem.“ Rozhodl se tak začít nové, heroické období ve své komposici. První skladbou, napsanou v tomto heroickém stylu, se stala jeho třetí symfonie Es dur, skladba mnohem delší a rozsáhlejší než předchozí dvě symfonie.

Svůj název „Eroica“ získala až při prvním vydání partitury v roce 1806, komponována ale byla v letech 1803–1804, jsouc inspirována velikou osobností Napoleona Bonaparte. Tomu byla i původně věnována, ale krátce po dokončení symfonie roku 1804 se Napoleon korunoval na francouzského císaře a Beethoven na jeho revoluční ideály zanevřel. Věnování tak přeškrtal a symfonii daroval svému mecenáši, knížeti Josefu Františku Maxmiliánovi z Lobkowicz. Díky tomu je dodnes rukopis partitury uložen v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě.